POHLED ALINY

Pak už jen temnota.

Ani ve tmě to zvonění nepřestávalo.

Pak se mi oči znovu rozletěly dokořán a byla jsem zpátky v pokoji, ve kterém jsem šla předchozí noc spát.

Široce rozevřenýma očima jsem těkala po místnosti, abych se ujistila, že nemám halucinace, a skutečně jsem je neměla.

Srdce mi stále bušilo a zadní část hlavy mi bolestivě tepala.

Zvedla jsem ruku a prsty zavadila o to místo,