POHLED ALINY

Někdy uprostřed noci se mi rozlepily oči. V pokoji byla tma, ale cítila jsem, že mě ze stínů někdo sleduje.

Nebyl to Lucian.

Poznala bych, kdyby to byl on. Necítila jsem to známé, příjemné mrazení, které jsem v jeho přítomnosti často mívala. Místo toho jsem měla pocit, jako by mi po celém těle lezly tisíce brouků.

„Jsi vzhůru. Dobře.“ Ze stínů promluvil temný, skřípavý hlas.

„Kdo... k