SERAPHINA

„Kdo jsi?“ usmála jsem se, chladně a vyrovnaně.

Ty sklovité, bledé oči – kdysi matné kvůli předstírané slepotě – byly teď ostré. Soustředěné. Živé. A upřené na mě jako predátor, kterého už znudil lov.

Pak se usmál.

Pomalu. Zlověstně. Chutnalo to po dlouho pohřbených tajemstvích.

„No, no,“ řekl a se spokojeným zafuněním si protáhl končetiny. „Jak dlouho to víš?“

Necukla jsem sebou.

Ani kd