SERAPHINA

„A nenech se zranit... ledaže bys chtěla, abych přišel o ten svůj zasranej rozum.“

Jeho hlas byl tichý, ale hromový, takový, který se jen nerozléhá – vryje se vám do kostí.

Byla jsem uvězněna ve fialové bouři jeho očí, stejně jako on se ztrácel v jantaru těch mých. Ale pod jeho pohledem, nelítostným a zničujícím, jsem cítila, jak se mi v hrudi svírá děs.

Chystal se zabít toho podvodníka.