Následujícího dne byla Athena předvolána na Margaretino nádvoří.

Když dorazila, Willow už tam byla. Poslušně klečela vedle Margaret a jemně jí masírovala nohy.

V okamžiku, kdy Athena vešla, se Willow ve zmatku vyškrábala na nohy. Bázlivě ji pozdravila: "Atheno," a pak rychle ustoupila, aby jí uvolnila místo, přičemž vypadala jako dokonalý obraz pokory a tichého utrpení.

Nicolas se zamračil, zjevně nespokojený. Jeho hlas byl tichý a přísný. "Willow, ty jsi tu také vyrůstala. Nemusíš před ní působit tak uboze."

Pak vrhl na Athenu ostrý pohled, oči plné opovržení. "Nikdo v tomto domě ti nic nedluží. Na koho tady každý den děláš ten kyselý obličej?"

Eloise si zlehka odkašlala do kapesníku. "Nicolasi, to stačí."

Nicolas se na ni podíval a pak držel jazyk za zuby – ale jeho výraz zůstal chladný a oči tvrdé.

V tu chvíli to Atheně došlo – zastával se Eloise. Musel se doslechnout, že ji předešlou noc odmítla přijmout.

Pohlédla na Eloise, která měla prkenný, rozpačitý výraz.

Zdálo se, že Eloise chce něco říct, ale když se její oči setkaly s Atheniným ledovým pohledem, ztratila odvahu a vycouvala. Podrážděně se otočila a vyštěkla na Nicolase: "Běž zkontrolovat, jestli už má babička připravený lék."

Moc dobře věděl, že se ho snaží poslat pryč – a popravdě, už vůbec netoužil dál čelit Atheninu chladnému pohledu. Máchl rukávem a vyřítil se ven.

"To je ale povaha," zamumlala Margaret, jakmile byl pryč, a pak na Athenu kývla. "Atheno, pojď sem. Posaď se k babičce."

Athena přistoupila blíž a posadila se vedle ní. Margaret ji vzala za ruku, hlas měla vřelý a laskavý. "Měla jsi to těžké."

Athena na její ruku jemně položila svou. "Dokud mám tebe, babičko, tak těžké to nebylo."

Margaret si dlouze povzdechla a pak přešla k věci. "Atheno, na něco se tě chci zeptat."

"Samozřejmě, babičko. Jen mluv."

"Záleží ti ještě na Michaelovi? Je on pro tebe opravdu ten jediný?" V jejích očích se zračilo váhání a ve výrazu hluboká, bolestná starost.

Od té doby, co se Athena vrátila na panství, rodina Osborneových někoho velmi diskrétně poslala, aby navrhl její nahrazení v zasnoubení.

Margaret, která nechtěla, aby byla Athena ponížena, je pod nějakou záminkou poslala pryč.

Athena to okamžitě pochopila. "Chtějí zrušit zasnoubení?"

Strávila tři dlouhé roky zavřená ve vojenském táboře – její pověst byla naprosto v troskách. Rodina Osborneových by samozřejmě už nechtěla zneuctěnou ženu za snachu.

Margaret přikývla, zjevně svádějíc boj s tím, aby to vyslovila nahlas. "Není to tak docela zrušení... Jen se chtějí oženit s někým jiným."

Athenin zrak padl na Willow, která rychle odvrátila pohled, tvářila se nanejvýš provinile a sklopila hlavu.

Všechno to teď dávalo smysl.

Její pověst byla v troskách. Kdyby rodina Osborneových oficiálně zrušila zasnoubení, urazilo by to rodinu Monsonových a vyvolalo by to zlou krev.

Ale ji už nechtěli. Vyměnit ji za Willow – čistou, nevinnou Willow – by byl dokonalý kompromis. A co víc, Willow s tím souhlasila.

Všichni v místnosti se soustředili na ochranu pověsti vévodova panství – přitom se ani jeden z nich nezeptal Atheny, co by chtěla ona.

Nebylo divu, že jejich výrazy byly tak napjaté. Bály se, že ztropí scénu. K jejich smůle – to potěšení jim nedopřeje.

"Babičko, souhlasím," řekla Athena s prázdným výrazem ve tváři a tónem tak klidným, jako by komentovala počasí. "Souhlasím se změnou v zasnoubení."

Margaret a Eloise na ni ohromeně zíraly.

"Ale vždyť jsi byla do Michaela tak zamilovaná. Co tě přimělo tak náhle změnit názor?" zeptala se Margaret, zjevně zmatená.

Kdysi Atheně na Michaelovi záleželo tak moc, že by za něj položila život. To byl jediný důvod, proč se vůbec Margaret namáhala se jí zeptat.

Ale Athenin výraz nezakolísal. "To bylo už dávno, babičko. Lidé se mění. Přestal mě zajímat už před celou věčností."

Při těch slovech si Eloise viditelně oddychla. Otočila se k Willow a věnovala jí chápavý, něžný úsměv.

Willow se jí chytila za paži, oči sklopené a tvář zbarvenou plachým potěšením.

Kvůli tiché výměně pohledů mezi těmi dvěma připadala celá situace Atheně ještě absurdnější. Rozhodnutí zjevně padlo už dávno – a tak si říkala: 'K čemu ta šaráda, proč se mě vůbec ptají?'

Margaret se na Athenu podívala s hlubokým smutkem v očích. "Atheno, neboj se. I když rodina Osborneových vycouvá, udělám všechno, co je v mých silách, abych ti našla dobrou partii."

Ale v hloubi duše věděla – Michael byl tím nejlepším, v co mohli doufat.

S Atheniným jménem v troskách teď neexistoval způsob, jak domluvit sňatek stejného postavení. Žádná šlechtická rodina by o ní neuvažovala. Pokud šlo o společnost, její život skončil.

Margaret pocítila osten žalu – její drahá Athena si toho vytrpěla už příliš.

Athena se však jen slabě usmála, jako by na tom už nezáleželo. "Jediné, co chci, je zůstat po tvém boku, babičko."

"Neblázni." Margaret si povzdechla. "Nemůžeš strávit celý život tím, že se o mě budeš starat."

Nenáviděla pohled na to, jak se Atheně křivdí, ale tohle byl ten nejlepší možný výsledek, který jim zbýval. Kdyby rodina Osborneových zasnoubení oficiálně ukončila, Athenina pověst by byla v naprostých troskách.

Netrvalo dlouho a Margaret se unavila. Poté, co jí Athena pomohla uložit se k odpolednímu spánku, tiše vyšla ven.

Při odchodu podala přeložený lístek papíru Marquitě Huynhové. "Odteď babičce připravujte léky podle tohoto receptu."

Marquita vypadala překvapeně. "Lady Atheno, kde se to vzalo?"

"Dal mi to jeden přítel. Pokud si nejste jistá, klidně to nechte prohlédnout lékařem." Athena to dál nerozváděla. Předala jí recept a odešla.

Zrovna když procházela bránou, prudce se zastavila – přímo před ní stál Michael.

V protisvětle slunečních paprsků vypadal jako chladný stín, který se na ni snáší.

"Atheno," řekl a zastavil se před ní. Jeho vysoká postava okamžitě zakryla slunce.

Z chladu, který z něj vyzařoval, ji zamrazilo. I po třech letech v ní jeho blízkost zanechávala tupou bolest na hrudi.

Náhle ji Michael popadl za štíhlé zápěstí, hlas měl tichý a ledový. "Toto zasnoubení bylo sjednáno už před lety. Z toho nemůžeš jen tak vycouvat."