Pohled Crystal

Zářila jsem štěstím a sfoukla svíčky, když mi celá rodina zazpívala narozeninovou píseň. Všichni hlasitě jásali a můj bratr vesele hulákal. Rozkrojila jsem dort a první malý kousek dala ochutnat matce.

„Všechno nejlepší, zlatíčko. Jsem na tebe tak pyšná,“ řekla, když snědla dort, a políbila mě na čelo.

„Díky, mami,“ zářila jsem taky a pak jsem vzala další malý kousek, abych nakrmila otce. Byla jsem šťastné dítě, že mám tak milující a chápavý pár jako rodiče.

„Nech všechno na mně a užij si večer s bratrem a přáteli, zlato,“ požádala mě máma a já okamžitě vesele přikývla.

Rodiče pro mě uspořádali malou oslavu a já z ní měla opravdu radost. Rodiče mé narozeniny vždycky takhle slavili. Loni mi darovali auto a to jsem si zamilovala. Vždycky mě rozmazlovali a já si na to nemohla stěžovat. Byla jsem od přírody přátelská, a proto jsem měla ve smečce tolik přátel ze všech věkových skupin.

Všichni mi jeden po druhém přáli a dávali dárky, které pro mě přinesli. Byla jsem ohromená tou záplavou lásky a náklonnosti, kterou mi projevovali.

*„Máme spoustu důvodů k radosti, štěně. Pojďme si užít naši noc,“* zašvitořila Luna v mé mysli a já se v odpověď rozzářila.

„Pojď, Crystal... Jdeme tancovat,“ zakřičel Vincent a já se zasmála, když jsem bratra chytila za ruku. Došli jsme doprostřed obývacího pokoje a začali tančit s ostatními přáteli. Můj starší bratr William byl pro mě nejen bratrem, ale i přítelem, ale Vincent byl můj nejlepší přítel. Byl to můj bratr, ale nikdo mi nerozuměl tak jako on. Všichni jsme se smáli a tančili na píseň „Bones“ od Imagine Dragons.

„My patience is waning… is this entertaining…. My patience is waning … is this entertaining,“ zpíval Vincent hlasitě s hudbou a my všichni za ním hulákali. Nevěděla jsem, proč tu písničku tak miluje, ale rozhodně to bylo zábavné... hahahahahahahahha...

Když jsem dostala žízeň, vyšla jsem z davu. „Crystal,“ pila jsem zrovna studený nápoj, když mě zavolala matka. Táravě jsem se na ni podívala a ona mi podala telefon.

„Volá Theo,“ řekla mi a já se rozzářila a ukázala celou řadu svých perličkových zubů. Se smíchem zavrtěla hlavou a odešla. Zamířila jsem ke dveřím, abych mohla jít ven.

Theo byl můj bratranec a budoucí alfa smečky Půlměsíce. Kromě mého bratra to byl on, kdo vůči mně byl přehnaně ochranitelský a tolik mě miloval.

„Theo,“ zářila jsem šťastně, když jsem si přiložila telefon k uchu.

„Všechno nejlepší, princezno,“ popřál mi svým hlubokým a mužným hlasem. Cítila jsem v žaludku to chvění, které jsem cítila vždycky, když jsme spolu mluvili.

Trhla jsem hlavou, abych se zbavila těch nemravných myšlenek. Byl to můj bratranec, ale nemohla jsem popřít, že jsem do něj byla už dlouho zakoukaná.

„Děkuju, Theo... ale zlobím se,“ předvedla jsem záchvat vzteku a našpulila rty, jako by mě mohl vidět.

„Omlouvám se, princezno. Opravdu jsem dneska chtěl přijet. Samozřejmě že jsem musel, ale ráno na nás zaútočili toulaví vlci a ty víš, jak to chodí,“ řekl mi a na konci se zhluboka nadechl.

„Cože? Jsou... jsou všichni v pořádku?“ zeptala jsem se ho okamžitě ustaraným tónem.

„Ano... všichni jsou v pořádku a všechny toulavé jsme zabili. Oni... chystali se zaútočit na malou skupinku vlčat u řeky, když je jeden z hlídkujících spatřil, a...“ odmlčel se a zhluboka se nadechl.

„Jsi v pořádku?“ zeptala jsem se ho tentokrát s obavami.

„Jasně že jsem v pořádku, princezno. Co si o mně myslíš, co?“ zeptal se mě lehkovážným tónem a já si zhluboka oddechla.

*„Lže,“* ozvala se náhle Luna v koutku mé mysli. Bylo to divné, ale ona do něj byla taky blázen. U vlkodlaka to bylo velmi nepravděpodobné, protože naši vlci jsou vždy přitahováni pouze ke svým druhům, a Theo byl náš bratranec, ne náš druh.

„Theo,“ oslovila jsem ho tentokrát přísně. Byl o čtyři roky starší než já, ale věděl, že když chci, dokážu nahnat strach.

„Ehm... copak ti nemůžu trochu zalhat?“ zeptal se mě frustrovaným tónem.

„Tak jo... Mám... mám malý škrábanec... to je všechno,“ řekl mi a já cítila, jak mi srdce strachem vynechalo několik úderů za sebou.

„Zabiju tě, Theo Blakefielde. Opovaž se mi lhát,“ křičela jsem na něj tentokrát vztekle.

„Klid, princezno... nerozčiluj se... Jsem opravdu v pořádku... prosím,“ zavřela jsem oči, abych se uklidnila, když mě prosil.

„Na... našla jsi svého druha, Crystal?“ zeptal se mě najednou tichým a opatrným tónem. V hrudi mě pichlo u srdce. Otevřela jsem oči, ale tu bolest v hrudi jsem potlačila.

„Ne... Já... nemyslím si, že můj druh je v téhle smečce,“ odpověděla jsem mu smutným tónem. Jak jsem mu mohla říct, že mě můj druh odmítl vteřinu poté, co zjistil, že jsem jeho družka?

„Nebuď smutná, princezno. Vypadá to, že jsme všichni bez druha,“ snažil se mě rozveselit tím, že si dělal legraci z nás všech bratrů a sester, a já se hořce usmála. On byl stále bez druha a moji bratři taky.

„Je to všechno vaše chyba. Vy všichni jste si nedokázali najít družku, a proto Měsíční bohyně nedala druha ani mně,“ stěžovala jsem si a snažila se znít naštvaně, ale srdce mi plakalo.

„Pojeď sem, do mé smečky, Crystal. Opravdu mi chybíš,“ požádal mě najednou tichým tónem. Zhluboka jsem se nadechla a podívala se na temnou noční oblohu. Chtěla jsem odtud na chvíli zmizet, abych se mohla dát dohromady.

Za pár dní se měl konat Adamův obřad alfa a ten den si měl vzít Rachel za svou družku a lunu. Nechtěla jsem tu zůstat a dívat se na to.

„Nech mě promluvit s mámou a tátou. Já... zítra ti zavolám a řeknu ti jejich rozhodnutí,“ odpověděla jsem mu klidným tónem. Ztuhla jsem, když jsem kolem sebe ucítila povědomý pach.

„Miluju tě, princezno,“ řekl láskyplně a já se zeširoka usmála. Cítila jsem, jak mi v břiše vybuchují motýlci.

„Taky tě miluju, Theo,“ odpověděla jsem mu láskyplným tónem a pak jsme oba zavěsili.

„Páni... nevěděl jsem, že máš v životě někoho, komu můžeš takhle láskyplně říkat taková slova,“ rýpl si do mě Adam a já se ušklíbla a arogantně zvedla obočí.

„Do toho ti nic není, alfo,“ odpověděla jsem mu arogantním tónem a pak vykročila ke dveřím domu. Stála jsem na přední zahradě. Najednou mě chytil za paži a já jsem se mu prudce vytrhla.

„Nedotýkej se mě bez mého svolení, alfo. Alfa nebo ne, nemáš právo se mě dotýkat bez mého svolení,“ zařvala jsem na něj a ve stejnou chvíli se Luna v návalu vzteku pokusila převzít kontrolu.

*„Nech mě ho zabít za to, že nás odmítl,“* řvala v mé mysli a já zaryla prodloužené nehty do dlaní.

Adamovi se šokem rozšířily oči, ale já se nezastavila a vtrhla do domu. Jak se opovažuje na mě sahat? Měla jsem s tím problém, neměla jsem ráda, když se mě někdo dotýkal bez mého svolení. Celá smečka o tom věděla a respektovali to.

*„Pusť mě ven,“* řvala Luna v mé hlavě.

„Crystal,“ zastavila jsem se, když jsem uslyšela hlas našeho alfy. Sklopila jsem oči a vykročila k němu. Teď stál přede mnou, byli jsme u vchodových dveří mého domu. Neřekl ani slovo, ale vzal mou ruku do své.

„Pojď se mnou,“ požádal mě a pak mě táhl s sebou do kuchyně. Nebránila jsem mu, protože mě teď bolela hlava. Věděl, co se se mnou děje, a věděl, jak se o to postarat. Byl pro mě také jako otec a s jeho doteky jsem neměla problém.

V kuchyni jsem ucítila matku a naši lunu, ale nikdo z nich se na nic neptal. Byla jsem ráda, že to neudělaly, protože jsem nevěděla, co jim teď říct. Když jsme došli kousek dál od domu, chytil mě za ramena. Stále jsem vřela vzteky a Luna mi vůbec nepomáhala.

Podle pravidel se měla dnes v noci vynořit, ale nemohla kvůli příkazu, který nad ní měl alfa Adrian Hopkins.

„Já vím, Luno, že je tvůj čas se ukázat, ale musíš mě pochopit, zlato. Není ta pravá chvíle, abys vyšla ven. Já... vím, že můj příkaz na tebe už nebude fungovat, ale prosím tě jako... jako otec, nevycházej dnes v noci ven. Každý tě může vycítit, ale pro tebe i pro Crystal bude lepší, když zůstaneš ještě chvíli skrytá, prosím,“ žadonil u Luny otcovským tónem.

*„Pokusil se nás dotknout,“* ztratila jsem nad Lunou kontrolu a ona promluvila skrze mě vztekle.

„Kdo se tě dotkl?“ zeptal se nás okamžitě rozzlobeně. Stejně jako ostatní otcové byl i on vůči nám, svým dcerám, majetnický a ochranitelský. Nechápala jsem, jak může být takový ubožák jako Adam jeho synem, když alfa Adrian byl otcovskou postavou pro celou smečku.

*„Tvůj syn,“* zařvala tentokrát vztekle. Stejně jako já, ani Luna nesnesla urážky nebo jakýkoli druh neúcty. Adamovo odmítnutí ji také zlomilo, ale rozzuřilo ji, když nás urazil za to, že jsme beta, a jak mu spojení s Rachel přinese štěstí.

„Myslím, že zapomněl... Promluvím s ním a věř mi... nic ti neudělá. Jen se dnes v noci neukazuj, zlato. Prosím... uděláš to pro mě, že ano?“ V duchu jsem obrátila oči v sloup, protože alfa Adrian věděl, jak Lunu zkrotit pomocí téhle otcovské karty.

Luna měla jen jednu slabinu, a tou byla otcovská láska, které se jí dostávalo jak od našeho otce, tak od alfy Adriana. Našpulila rty a pak mi zase předala kontrolu. Zasténala jsem a trochu trhla hlavou. Alfa Adrian mě okamžitě sevřel v náručí.

„Jsi v pořádku, zlatíčko. Mám tě,“ utěšoval mě a pevně mě držel v objetí. Cítila jsem se trochu závratě a vyčerpaně.

„Jsem... jsem unavená, alfo,“ řekla jsem mu unaveným tónem a opřela se mu o hruď.

„Je tu Vincent. Odvede tě do tvého pokoje,“ řekl mi a já jen přikývla a zavřela oči.

„Odveď ji do pokoje a zůstaň tam s ní,“ slyšela jsem alfu Adriana instruovat Vincenta.

„Ano, alfo,“ odpověděl alfovi Adrianovi a pak jsem cítila, jak si mě přebírá od alfy Adriana.

„Mám tě, princezno. Teď spi. Až se pořádně vyspíš, bude ti líp,“ utěšoval mě Vincent a já se mu přitiskla k hrudi a nechala se pohltit spánkem. Zítra promluvím s rodiči, aby mě pustili na pár dní do Theovy smečky. Měla jsem Adamových sraček dost a už jsem se s ním nechtěla zabývat.