Pohled Adama

„Musíme být opatrní, lásko. Slyšel jsem, že se mé korunovace zúčastní náš princ. Víš, že snadno pozná pravdu od lži. Pokud nás přistihne při lži, stihne nás ten nejhorší osud.“ Snažil jsem se Rachel vysvětlit, jak kritická je teď naše situace. Oba jsme se dohodli, že budeme všem lhát a tvrdit, že jsme osudoví druhové. Odmítla svého druha, který byl beta z jiné smečky, ještě předtím, než jsme se vrátili do mé smečky.

Chtěla za druha alfu a její touha po moci se vyrovnala té mé. A tak jsme se rozhodli spolupracovat, abychom společně zvýšili svou moc. Klameme své rodiny a smečky, ale oklamat člena královské rodiny je téměř nemožné. Můj plán byl bezchybný, ale náhlé oznámení, že se princ Killian zúčastní tohoto obřadu, mě teď drželo jako na trní. Jediná chyba a budu odsouzen k smrti.

„Já vím, zlato, a věř mi, že nikdy nikomu nedovolím zjistit, že nejsem tvá osudová družka. Jakmile mě označíš, nikdo nám nic nemůže udělat. Až dokončíme obřad spojení, budeme na tom stejně dobře jako pár osudových druhů,“ usmála se prohnaně a rychle mě políbila na rty. Zamračil jsem se a vtáhl ji do svého objetí.

„Kam jdeš, co?“ zeptal jsem se jí svůdně a pak se jí hladově vpil do rtů. Zahihňala se, objala mě kolem krku a se stejnou vášní mi polibek oplatila. Miloval jsem, jak na mě reagovala, kdykoli jsme se líbali. Nemohli jsme mít sex, protože by se tím smísily naše pachy. Museli jsme počkat až do obřadu spojení.

Náhle se mi v mysli vynořil Crystalin usměvavý obličej, když telefonovala se svým bratrancem. Čas od času se kousala do rtů. Bylo to nevinné gesto, a přesto jsem kvůli tomu v tu chvíli ztratil kontrolu sám nad sebou. Cítil jsem, jak se mi začíná stavět, a okamžitě jsem polibek přerušil.

Rachel se na mě tázavě podívala. „Ehm... táta mě volá. Já... dostal jsem od něj zprávu přes myšlenkové spojení,“ zalhal jsem jí a skrýval rozpaky. Na co jsem myslel, když jsem líbal svou přítelkyni? Jak jsem mohl myslet na Crystal? Nebyla nic než slaboch a já udělal správnou věc, když jsem ji odmítl.

„Dobře... Já se taky půjdu podívat za tvou matkou, jen co se osvěžím,“ řekla s malým úsměvem na rtech. Usmál jsem se a ještě jednou ji políbil na rty, než jsem vstal z postele. Jakmile jsem se k ní otočil zády, můj obličej okamžitě zchladl.

Musel jsem něco udělat, aby Crystal zmizela odtud pryč, dokud neproběhne můj obřad spojení. Věděl jsem, že naše pouto úplně zmizelo. Přesto by tahle přitažlivost k ní mohla pro mě a můj plán představovat problém. Vyšel jsem z pokoje a zavřel za sebou dveře.

„Čau, Williame,“ pozdravil jsem budoucího betu v pořadí a svého nejlepšího přítele, který také vcházel do sídla smečky.

„Čau, Adame... Kam jdeš?“ pozdravil mě nazpátek a zeptal se lehkým tónem.

„Ehm... hledal jsem tátu. Chci si promluvit o něčem ohledně mého obřadu alfa a pak o obřadu spojení, který bude následovat,“ odpověděl jsem mu a kráčel s ním k otcově kanceláři. Přikývl a šel vedle mě. Brzy po otci všechno převezmu a ta kancelář bude moje. Měl jsem v hlavě tolik plánů, jak udělat svou smečku nejsilnější, a byl jsem ochoten udělat cokoli, abych svého snu dosáhl.

„Jdu taky do kanceláře. Táta mě požádal, abych tam přišel,“ informoval mě a já tázavě zvedl obočí. Pokrčil rameny na znamení, že důvod nezná.

„Slyšel jsem, že na můj obřad přijede princ?“ zeptal jsem se ho a on přikývl.

„Ano, táta mi o tom včera večer taky říkal. Bude to pro nás čest, pokud opravdu přijede. Bude to on, kdo pro tebe obřad povede,“ řekl mi šťastným tónem a já se usmál, ale srdce mi strachy vynechalo úder.

*„Říkal jsem ti, aby sis nezahrával s rozhodnutím Měsíční bohyně a přijal naši družku, ale ty jsi nám všechno zkazil,“* zařval v mé mysli můj vlk Neo. *„Drž hubu, Neo,“* okřikl jsem ho a přerušil s ním spojení. Podíval jsem se na dveře kanceláře, které byly pootevřené.

„Musíme ji poslat pryč, dokud princ neodjede,“ uslyšel jsem otcův ustaraný hlas, když jsem se chystal otevřít dveře. Podíval jsem se na Williama, který byl teď také zmatený.

„Jsou tady,“ oznámil náhle naši přítomnost jeho beta, Williamův otec Warrick, a já se zhluboka nadechl.

„Co se děje, tati? Koho musíme poslat pryč a proč?“ zeptal jsem se ho klidným tónem, když jsem vstoupil do místnosti. „Ehm... Nemusíš si dělat starosti, synu,“ odpověděl mi se slabým úsměvem na rtech, ale to mě přimělo tázavě zvednout obočí. „Za pár dní budu alfou této smečky, tati. Měl bych vědět o všem, co se týká smečky,“ řekl jsem mu přísným tónem.

Povzdechl si a pak se podíval na Williamova otce. Oba si vyměnili pohled a to mě rozzuřilo. Něco přede mnou tajil, před vlastním synem. „Musíme poslat Crystal na pár dní pryč ze smečky,“ řekl mi a já se překvapeně podíval na Williama.

I on byl překvapený, když slyšel, co mi řekl.

„Cože? Ale proč?“ zeptal se tentokrát William. „Detaily vědět nemusíte. Zatím ne. Já tu záležitost vyřeším. Vy dva se musíte starat o spoustu věcí spojených s vašimi obřady. Můžu vám říct jen tolik. Crystal nemůže přijít na oči princi ani nikomu z královské rodiny,“ odpověděl mu můj otec přísným tónem.

Warrick si povzdechl a podíval se na svého syna. William byl zklamaný a já taky, ale nedal jsem to na sobě znát.

„Vím, že chceš, aby tvá sestra byla na tvém obřadu přítomná, ale snaž se pochopit naléhavost té věci, synu. Je to pro dobro Crystal,“ řekl Warrick Williamovi vážným tónem.

Byl jsem teď zmatený z toho, jak tajnůstkářští oba otcové zrovna jsou. „Poslal jsi už všechny pozvánky, Williame?“ zeptal se mého otce William po chvíli. „Ano, alfo... Naši hosté začnou přijíždět dva dny před obřadem. Od téměř všech jsem dostal potvrzení,“ odpověděl tátovi formálním a klidným tónem.

„Pojďme se podívat na ubytování,“ řekl mu táta a vstal ze židle. Warrick a William vstali spolu s ním, takže tu pro mě nezbylo místo. Také jsem vstal a v duchu si povzdechl. Všichni jsme začali vycházet z místnosti.

„Jak je na tom Crystal teď?“ zeptal se táta Warricka cestou do obývacího pokoje.

„Je v pořádku. Zapsala se na lidskou vysokou školu online. Chce studovat obchodní administrativu s účetnictvím. Znáš její vášeň pro čísla,“ odpověděl Warrick šťastným tónem.

V duchu jsem se ušklíbl. Nebyla to žádná velká věc, ale přesto byli šťastní, jako by vyhrála trofej pro nejlepšího bojovníka.

„Myslím, že bychom měli začít i s jejím výcvikem,“ řekl můj táta Warrickovi, když o něčem přemýšlel.

„Chtěl jsem si o tom s tebou promluvit. Bude lepší, když ji budeme trénovat společně,“ odpověděl mu Warrick a já zmateně svraštil obočí.

Proč se tihle dva staří páprdové tak zajímali o Crystal? Nejdřív nechtěli, aby se setkala s princem, a teď ji chtěl táta trénovat. Co se tu dělo? „Taky jsem si to myslel. Ačkoli prozatím nemůže používat sílu svého vlka a další schopnosti, nemůžeme už její výcvik déle odkládat.

Aaaach... Mám nápad,“ zašvitořil najednou táta a zastavil se, čímž donutil zastavit i nás.

„Co je to?“ zeptal se ho Warrick a zvedl obočí.

„Promluv se Silvií. Bude lepší, když Crystal pojede na pár dní do její smečky. My... můžeme říct, že tady nenašla svého druha. Takže Crystal chce hledat svého druha v její smečce,“ nadhodil táta nápad veselým tónem.

Zatnul jsem pěsti a zíral mu na zátylek.

„Bude Crystal souhlasit?“ zeptal se ho Warrick s obavami.

„Samozřejmě že bude souhlasit. Víš přece o přátelství Crystal a Silvie. Můžu požádat Thea, aby tam s ní začal trénovat taky,“ odpověděl můj táta Warrickovi klidným tónem.

„Tati,“ přerušil jsem jejich rozhovor a donutil je ohlédnout se za námi.

„Řeknete nám laskavě, co přesně se s Crystal děje? Proč nesmí být před princem? Co před námi tajíte?“ bombardoval jsem ho všemi otázkami, které jsem měl na mysli, podrážděně. Zhluboka se nadechl a pak se znovu podíval na Warricka a já vzteky skřípal zuby.

„Nerozčiluj se, Adame. Crystalin vlk se na její narozeniny vynořil, ale z určitého důvodu, který ti teď nemohu říct, se neproměnila. Princ sem jede za určitým účelem. Víš, jak mocná může být královská krev, zvláště princ Killian Knight. Je to momentálně nejsilnější vlkodlak a mohl by o Crystal snadno vycítit všechno. Pro Crystal by to mohl být problém,“ odpověděl mi velmi zmateně, ale z jeho prohlášení jsem pochopil, že se Crystal na své narozeniny neproměnila.

Znamenalo to, že byla opozdilec, další známka slabého vlka. Dále jsem tu věc nerozváděl a přikývl jsem mu. Stačilo mi vědět, že mé rozhodnutí ji odmítnout bylo správné. Znovu jsme všichni vyrazili k obývacímu pokoji. Oba si znovu vyměnili pohledy, ale neřekli ani slovo.

„Víš, co se tu vlastně děje?“ zeptal jsem se Williama přes myšlenkové spojení.

„Nemám tušení, šéfe... Jsem teď taky překvapený a zmatený,“ odpověděl a já jen přikývl a díval se před sebe.

„Co jsi věděl o Crystalině vlku?“ zeptal jsem se ho klidným tónem. „Vím jen, že její vlk je silný, ale z nějakého důvodu se neukázala v době, kdy měla. Crystal má všechny ostatní schopnosti, které by měla mít. Jen se nemůže měnit podle své vůle,“ řekl mi popravdě, co věděl. Přikývl jsem, ale v srdci jsem byl šťastný za své rozhodnutí ji odmítnout. Bylo to správné rozhodnutí.

*„Zapomněl jsi na tu část, kde říkal, že její vlk je silný,“* ušklíbl se Neo a já nad ním obrátil oči v sloup. *„Nezáleží na tom, jak je silná. Nemůže se měnit podle vůle. Navíc nemůže být silnější než vlčice alfy,“* odpověděl jsem mu sarkastickým tónem. Ušklíbl se, což mě přimělo zvednout obočí, a aniž by cokoli řekl, stáhl se a přerušil se mnou spojení.