Pohled Adama

„Vážně ji necháš takhle odejít, co? Urazila mě... mě... tvou lunu,“ zeptala se mě Rachel agresivním tónem plným výčitek a vztekle po mně hodila polštář. Tvrdě jsem ji probodl pohledem a šel rovnou k posteli. „Au,“ zaječela, když jsem ji chytil za vlasy a silou jí zvrátil hlavu dozadu.

„Říkal jsem ti, aby sis tu nezahrávala s žádným členem. Copak nedokážeš poslechnout jediný pokyn?“ zařval jsem na ni a tahal ji silně za vlasy.

„Bolí to,“ křičela na mě a snažila se odstranit mé sevření na svém zátylku. „Ano, bolí tě to, protože jsi zapomněla, co je v sázce. Nezapomeň, že jestli se někdo dozví pravdu, půjdeme ke dnu společně,“ odpověděl jsem jí rozzuřeně.

Tvrdě na mě zírala, ale už nic neřekla. Naklonil jsem se k jejímu obličeji a vřel vzteky. Neměl jsem trpělivost zabývat se její arogancí.

„Poslouchej mě naposledy, Rachel. Nedávej mému otci žádný důvod, aby mi zabránil získat pozici alfy. Miluje smečku a její členy víc než mě. Získat pozici alfy je můj sen, a jestli mi ji odmítne dát jen kvůli tobě, pak nebudu ani vteřinu váhat a vyhodím tě ze smečky. Takže se chovej chytře a snaž se získat důvěru všech,“ pohrozil jsem jí a pak ji odhodil dozadu. Vykřikla, ale neřekla ani slovo.

Vztekle jsem vyletěl z pokoje, aniž bych věnoval pozornost jejímu křiku. Dokáže se o sebe postarat sama, nepotřebuje mě.

*„Páni... Jakou to máš úžasnou lunu, alfo Adame... Plnou sebe sama,“* rýpl si do mě můj vlk Neo, čímž můj vztek ještě zvýšil.

Nikde jsem se nezastavoval a běžel směrem k lesu. Potřeboval jsem se proběhnout, ale neproměnil jsem se. Běžel jsem ze všech sil. Zastavil jsem se u útesu a lehl si na zem. Už byl večer a okolí začala pohlcovat tma. Tupě jsem zíral na temnou oblohu.

Já i Rachel jsme byli ambiciózní a chtěli jsme dosáhnout něčeho většího než být jen alfa a luna jedné smečky. Naše smečky nebyly tak silné a my chtěli jen moc a stát se nejmocnějším párem. Spojením majetku obou smeček bychom se dokázali dostat mezi 10 nejsilnějších smeček.

Povzdechl jsem si a zavřel oči. Před zavřenýma očima se mi znovu objevil Crystalin usměvavý obličej. Proč byla vybrána jako má osudová družka? Nebyla bezvlká, ale neproměnila se. Znamenalo to, že byla slabá, slabší než normální vlk. Tím jsem se utěšoval, že jsem udělal správnou věc.

Nelitoval jsem, že jsem ji odmítl, přesto jsem měl vzadu v hlavě ten nepříjemný pocit. Proč ji můj otec a její otec chtěli poslat pryč? Hledání druha byla jen výmluva. Proč nechtěli, aby se setkala s princem? Povzdechl jsem si a otevřel oči, protože mi ty otázky dělaly v hlavě zmatek.

Theo Blakefield, budoucí alfa smečky Půlměsíce, je Crystalin bratranec. Byli bratranci, a přesto se mi jejich interakce nelíbila. Mluvili spolu, jako by byli milenci. Taky mu řekla ta tři kouzelná slova. Jak to mohla udělat?

Jako všichni ostatní, i Crystal a její rodina věřili na osudové druhy. Neexistoval způsob, že by měla s někým romantický vztah, alespoň ne s alfou. Theo nebyl hloupý, aby si vzal za milenku slabou vlčici. Srdce mi vynechalo úder, když mi myslí probleskla hrozná myšlenka. Co když Crystal ve smečce Půlměsíce najde svou druhou šanci na druha? Co bych pak dělal? Ten neodbytný pocit, že ji tu chci udržet, v mé mysli sílil.

Bezradně jsem se rozhlédl kolem sebe a povzdechl si. Měl jsem tušení, že jsem něco hodně podělal. Nikdo se nedozví, že Rachel není má osudová družka, až ji označím. Crystal nebyla vlezlá a věděl jsem, že nikomu neřekne o tom, co jsem jí udělal. Kdyby musela... tak už by to udělala.

„Adame... přijď do mé kanceláře,“ dostal jsem najednou zprávu od otce, což mě přimělo frustrovaně zavrčet. „Jsem na cestě, tati,“ odpověděl jsem mu a vstal ze země. „Dobře,“ odpověděl mi, než přerušil spojení. Povzdechl jsem si a pak se vydal na cestu zpět do sídla smečky.

Díval jsem se na lidi kolem sebe ve smečce, zaneprázdněné svými záležitostmi. Bylo tam pár nově spojených párů, které se spolu dobře bavily. Připomnělo mi to ty jiskry, které jsem cítil, když jsem se Crystal dotkl, než jsem ji odmítl. Když jsem se jí znovu dotkl na její narozeninové oslavě, už jsem ty jiskry necítil.

Byly to ty nejlepší pocity, jaké jsem kdy cítil. Ani líbání s Rachel mi nedávalo tolik potěšení a nutkání udělat někoho mým, jako když jsem se dotkl Crystal před odmítnutím. Až Rachel označím, budu s ní cítit jiskry, ale nebudou tak silné, jako byly s Crystal.

Dorazil jsem k otcově kanceláři v sídle smečky a zaklepal na dveře. Vyzval mě, abych vstoupil. Povzdechl jsem si, když jsem tam viděl sedět i Warricka. Byli nejlepšími přáteli od dětství. Warrickův syn William byl také můj nejlepší přítel, ale cítil jsem, že se mezi námi vytvořila propast.

Nevěděl jsem, co k tomu vedlo, ale musel jsem to napravit, než převezmu pozici alfy. „Posaď se, synu,“ instruoval mě táta pevným tónem, ale nepodíval se na mě, protože byl zaneprázdněn něčím na počítači. Posadil jsem se na židli vedle Warricka. I on byl zabraný do své práce.

„Dostali jsme zprávu z paláce,“ začal mi říkat a já ho poslouchal s plným soustředěním. „Princ přijede do naší smečky o den dříve, což znamená zítra. Bude tu zítra odpoledne,“ pokračoval a já překvapeně zvedl obočí.

„Proč chce přijet dříve?“ zeptal jsem se ho zmateně.

„Chce se setkat se všemi vlky, kteří se v posledních dnech proměnili,“ odpověděl mi a já tentokrát zmateně svraštil obočí. Zároveň jsem pocítil záchvěv energie v těle. „O... opustil někdo smečku?“ zeptal jsem se jich spěšně a táta se podíval na Warricka.

„O ano... zapomněl jsem ti říct, že Crystal už smečku opustila. Informoval jsem Thea a on ji vyzvedne na jejich hranici v příštích třech hodinách,“ řekl nám Warrick a mně se zastavilo srdce. Odešla, aniž by cokoli řekla.

Brzy bude s Theem. „Adame,“ podíval jsem se na otce, který se na mě díval s obavami.

„Ano, tati,“ ozval jsem se klidným tónem.

„Je všechno v pořádku?“ zeptal se mě a já se slabě usmál.

„Všechno je v pořádku, tati,“ ujistil jsem ho tím úsměvem. Díval se na mě stále stejným pohledem, ale nakonec přikývl.

„Proč se princ chce setkat s novými vlky? Nevidím v tom žádnou souvislost,“ zeptal jsem se ho a on se zhluboka nadechl, než se opřel do křesla.

„Za tři dny budeš alfou této smečky. Měl bys vědět o věcech, které jsme před všemi ve smečce tajili. Jen členové královské rodiny o těchto věcech vědí, protože je musíme informovat, kdykoli se tyto věci stanou,“ odpověděl mi klidným tónem, ale srdce mi začalo zběsile bít.

„Tentokrát se chce princ setkat s vlkem, který se proměnil dříve, než odpovídá jeho věku. Setkání se všemi novými vlky je jen zástěrka, protože nemůžeme odhalit její identitu bez svolení našeho krále, dokonce ani princ Killian to neví,“ pokračoval a mně se překvapením rozšířily oči.

„Jí? Ty... ty chceš říct, že se vlčice v naší smečce proměnila dříve, než měla, a já o tom nevím?“ Ta informace, kterou jsem se právě dozvěděl, mě teď naštvala.

„Klid, synu... Říkal jsem ti, že nemůžeme odhalit její identitu bez svolení našeho krále. Teď jsi budoucí alfa, a proto ti to říkáme teď,“ odpověděl mi stejně klidným tónem, ale jeho uvolněný tón mě rozzuřil nejvíc.

Existuje mýtus, že vlk se promění dříve, než odpovídá jeho věku, jen za zvláštních okolností. Buď má jeho vlk silné odhodlání zachránit svého člověka, pokud je napaden, nebo má nějaké zvláštní schopnosti.

V našem případě to byla vlčice. To znamenalo, že musí mít nějaké zvláštní schopnosti a já propásl příležitost získat tu vlčici jako svou družku. Vlk se zvláštními schopnostmi je mnohem lepší družka než dcera alfy, jako je Rachel. Udělal bych cokoli, aby ta vlčice souhlasila, že bude mou družkou. Žádná vlčice neodolá pozici luny a pro mě to byla dobrá páka.

„Kdo je ta vlčice, tati?“ zeptal jsem se ho s povzdechem. Hlasitě si povzdechl a podíval se na Warricka. Z toho, jak se na sebe podívali, mi srdce v těle začalo běžet maraton. Nemohla to být Crystal, že ne?

Na své narozeniny se neproměnila. Vysmála se mi, když jsem ji popíchl, že je bezvlká. Hned nato jsem vycítil jejího vlka. Nebyla bezvlká, ale neproměnila se, protože byla unavená. Jak mohl vlk odmítnout svou první proměnu, i když je jeho člověk unavený?

Jen v jediném případě – pokud to nebyla její první proměna. Okamžitě jsem zbledl, když mě to poznání tvrdě zasáhlo.

„Je to Crystal, Adame. Pamatuješ na ten velký útok toulavých vlků, když jsi byl na střední?“ zeptal se mě táta a já jen v mrákotách přikývl. Měl jsem pocit, jako by mi někdo vyrazil všechen vzduch z plic. Byla to ona. Byla to ten zvláštní vlk. Neo se mi v koutku mysli začal výsměšně smát.

„Poprvé se proměnila, aby zachránila pět vlčat ze své třídy. Její vlčice zabila všechny toulavé, ale byla ošklivě zraněná. Král mi nařídil dát její vlčici příkaz, aby se před svými osmnáctými narozeninami neproměnila podle své svobodné vůle. Jen pár lidí, včetně těch čtyř vlčat, o Crystalině proměně ví, ale všichni jsou pod mým příkazem. Proto nikdo o její předčasné proměně neví,“ vysvětlil celou situaci a já měl pocit, jako bych ztratil schopnost dýchat.

„Její vlčice je výjimečná, Adame, a proto nechceme, aby se princ s Crystal setkal. On je také zvláštní vlk a dokáže posoudit schopnosti vlka, aniž by čekal na jeho proměnu. Crystalin život bude v nebezpečí, pokud se rozkřikne, že je zvláštní vlk. Je stále bez druha a v této situaci po ní půjdou všichni ti vlci lačnící po moci. O princi Killianovi toho moc nevím, protože se vždy držel v ústraní, ale co když si bude chtít vzít Crystal jako svou vyvolenou družku, až se dozví o jejích schopnostech?“ dokončil ustaraným tónem to, co mi chtěl říct.

Jen jsem na něj zíral a nevěděl, co teď říct. *„Prohrál jsi, Adame... Tvá chamtivost po moci tě připravila o nejlepší příležitost tvého života,“* vysmíval se mi Neo a v duchu se hlasitě smál. Chtěl jsem na něj křičet, ale nemýlil se. Co jsem to udělal?

V mysli se mi vynořil Crystalin výsměšný obličej, když jsem ji osočil, že je bezvlká. Teď jsem pochopil, proč přijala odmítnutí bez jakéhokoli zaváhání – protože znala své schopnosti a já se jí snadno přiznal, že chci moc.

Zradila mě tím, že své schopnosti tajila. Pevně jsem sevřel opěrku a snažil se zůstat klidný. Jestli... jestli si myslela, že mi může utéct, tak mě vážně podcenila. Jen ať se vrátí, pak jí za její zradu nechám zaplatit.