Pohled Crystal

„Musíš jít do smečky Půlměsíce, Crystal. Princ přijíždí na Adamův obřad alfa a obřad spojení. Nemůžeš mu jít na oči. Řekni všem, že chceš hledat svého druha ve smečce své tety, protože tady ve smečce jsi ho nenašla,“ požádal mě alfa Adrian klidným tónem a já mu přikývla.

Upřímně řečeno, i já jsem chtěla odsud vypadnout. Nechtěla jsem vidět Adama, jak přebírá titul alfy a lže všem, že Rachel je jeho osudová družka. Naše pouto druha už bylo přetržené a já teď nic necítila, přesto se mi ten podvádějící pár nechtělo vidět.

„Chápu, alfo. Řeknu všem to samé. Už jsem Theovi slíbila, že ho navštívím, a tohle pro mě bude dobrá výmluva,“ odpověděla jsem mu stejně klidným tónem.

„Je to taky alfa, Crystal. Měla bys mu začít prokazovat úctu, kterou si opravdu zaslouží,“ napomenul mě alfa Adrian ustaraným tónem a já se jen zazubila.

„Je to alfa, a k tomu bezohledný, souhlasím. Přesto je to můj bratr a vím, že mě miluje stejně,“ odpověděla jsem mu vesele. Poraženě si povzdechl a zklamaně zavrtěl hlavou. Znala jsem hierarchii smečky. Ale znala jsem taky Thea.

„Ty se nezměníš, Crystal,“ řekl ještě a já se jen uculila od ucha k uchu.

„Dobrá... teď jdi domů a připrav se na cestu do smečky své tety. Už jsem s ní mluvil a čeká tam na tebe,“ instruoval mě a já přikývla, než jsem vstala ze židle.

Než jsem opustila jeho kancelář, uklonila jsem se před ním. Můj otec tu nebyl. Zamířila jsem rovnou do obývacího pokoje, protože naše luna Elena, družka alfy Adriana, mě požádala, abych se s ní setkala, než půjdu domů. Zastavila jsem se, když jsem uviděla Adama a Rachel sedět s ní na pohovce, přitisknuté k sobě.

„Crystal... pojď sem, zlatíčko,“ zrovna jsem chtěla jít, když mě luna Elena zavolala veselým tónem.

Zhluboka jsem se nadechla a pak se na ni podívala s malým úsměvem. Došla jsem k nim, aniž bych se podívala na Adama a Rachel.

„Opravdu se chystáš navštívit Silvii?“ zeptala se mě, když mě vzala za ruku a posadila si mě vedle sebe na pohovku.

„Ano, luno... Theo mě taky žádal, abych tam přijela, a navíc tam chci hledat svého druha,“ řekla jsem jí stejný důvod, o který mě požádal alfa Adrian, abych všem říkala.

„Theo... jako alfa Theo Blakefield?“ zeptala se mě Rachel překvapeným tónem a já se na ni podívala.

„Ano, luno... Theo Blakefield, budoucí alfa smečky Půlměsíce,“ odpověděla jsem jí formálním tónem a ona si odfrkla.

„Je to takový arogantní parchant,“ plivla jedovatě na Theovu adresu a já okamžitě vstala z pohovky, zatnula pěsti a probodla ji pohledem.

„Měla by sis rozmyslet, co řekneš, luno, než začneš o někom mluvit špatně. Je to můj bratranec a já nestrpím žádnou neúctu k žádnému ze svých bratrů,“ řekla jsem jí chladným a naštvaným tónem. Okamžitě vstala a vteřinu nato měla ruku na mém krku.

„Rachel,“ vykřikli Adam i luna Elena současně. Uzamkla jsem s ní pohled a položila ruku na její zápěstí na svém krku.

„Jak se opovažuješ otevírat si na mě pusu, co? Nezapomínej, že jsem tvá budoucí luna a ty nejsi nic než odpad, slaboch, který se ani neproměnil včas,“ plivla a já zvedla překvapením obočí, ale pak mi došlo, odkud tyhle kecy pramení.

Koutky úst se mi zkroutily nahoru a já jí sevřela zápěstí a mírně naklonila hlavu. Zesílila stisk na mém krku a já zesílila stisk na jejím zápěstí.

„Rachel... pusť ji... Pusť ji,“ snažil se Adam sundat její ruku z mého krku a vztekle na ni křičel. Luna Elena se mě také snažila od Rachel odtrhnout.

„Říkala jsem ti, aby sis rozmyslela, co řekneš, než otevřeš pusu, Rachel. Zdá se, že jsi nejen arogantní, ale i hloupá,“ vysmívala jsem se jí, zatímco jsem jí drtila zápěstí. Oči se jí šokem rozšířily a její výraz se změnil z hněvu na bolest.

Dívala se na mě v šoku, ale můj pohled byl stále tak chladný, jak měl být. Luna se snažila dostat ven, aby jí udělila lekci, ale já ji ovládla a požádala ji, aby se tentokrát držela zpátky. Rachel sykla bolestí a její stisk na mém krku povolil.

„Jak... jak je to možné?“ vyjekla bolestí a snažila se mi vytrhnout zápěstí ze sevření.

„Co se to tu děje?“ zaburácel náhle místností rozzlobený hlas alfy Adriana. Povzdechla jsem si a odhodila její ruku.

„Ona... ona mě napadla,“ zaječela Rachel a já obrátila oči v sloup.

„Ty jsi ta, kdo ji napadl, Rachel. Měla by ses za sebe stydět. Nejdřív jsi urazila Thea a pak jsi měla tu drzost napadnout přede mnou Crystal. Jsem z tebe hluboce zklamaná,“ vyplísnila ji luna Elena za lhaní a útok na mě. Sklopila jsem zrak a luna Elena si mě okamžitě přitáhla do objetí.

„Jsi v pořádku, Crystal? Ukaž mi krk,“ požádala mě a pak mi zvedla bradu, aby se podívala na můj krk.

„Jsem v pořádku, luno. Už bych měla jít. Musím si sbalit,“ ujistila jsem ji s úsměvem. Podívala se na mě ustaraně a já s úsměvem mrkla, abych ji ujistila, že jsem opravdu v pohodě.

„Jsem z tebe opravdu zklamaný, Rachel. Máš štěstí, že jsi družkou mého syna, jinak by se ti následky tvého činu nelíbily. Tohle je poprvé a naposledy, co mluvíš špatně o Theovi a napadáš člena mé smečky. Nechám na Adamovi, jak se s tebou tentokrát vypořádá,“ řekl alfa Adrian Rachel. Nedívala jsem se na ně, ale podívala jsem se na alfu Adriana.

Položila jsem mu ruku na paži. Podíval se na mě rozzlobeně, ale jeho výraz okamžitě změkl, když jeho pohled padl na můj krk.

„Jsi zraněná, Crystal?“ zeptal se mě ustaraným tónem. Usmála jsem se a přikývla. „Jsem v pořádku, alfo. Jen jí vysvětli jednu věc – možná s ní nejsem na stejné hodnosti, ale vím, jak chránit lidi, které miluji nejvíc. Zneuctila mého bratra a tohle je naposledy, co jsem to tolerovala. Žádné příště už pro ni nebude,“ odpověděla jsem alfu Adrianovi klidným, ale dominantním tónem. Povzdechl si a vzal můj obličej do dlaní.

„Uklidni se, Crystal. Žádné příště nebude,“ ujistil mě klidným tónem a já se usmála. Pak jsem sundala ruku z jeho paže. Uklonila jsem se před alfou Adrianem a lunou Elenou, než jsem místo opustila.

„Viděl jsi ji? Jak je arogantní. Jsem její budoucí luna a ty jsi její budoucí alfa. Přesto se ani...“ Slyšela jsem za sebou Rachel ztropit scénu, ale nevěnovala jsem jí pozornost, protože na ni alfa Adrian tentokrát vztekle zařval. Rozevřela jsem pěsti a povzdechla si, když jsem tam uviděla krev. Opravdu mi lezla na nervy.

„Crystal,“ zastavila jsem se a zavřela oči, znovu zatínajíc pěsti podél těla. Oči jsem otevřela, až když přišel blíž ke mně.

„Je ještě něco, co pro vás mohu udělat, alfo Adame?“ zeptala jsem se ho chladným a formálním tónem a dívala se mu přímo do očí. Jeho oči byly přilepené na mém krku. Má vlčice, Luna, se ušklíbla a stáhla se do pozadí mé mysli.

„Jaký přesně je tvůj vztah s Theem?“ zeptal se mě po chvíli a já znovu překvapeně zvedla obočí.

„Nechápu, jak se tě to týká, alfo. Měl by ses starat o svou osudovou (tím slovem jsem ho popíchla) družku, která ti s tím bohatstvím, které od ní očekáváš, přinese i velmi vážné problémy,“ odpověděla jsem mu posměšným tónem. Probodl mě pohledem, ale já se jen ušklíbla.

„Jsem tvůj budoucí alfa, Crystal. Musíš mi prokazovat trochu úcty,“ dožadoval se a já si položila ukazováček na bradu a předstírala překvapení.

„Je to tak, alfo Adame? Pak musím popřemýšlet o odchodu z této smečky. Jsem si jistá, že Theo mě ve své smečce rád přivítá. Jen mu musím říct, co o něm tvá osudová družka (znovu jsem to posměšně zdůraznila) žvanila,“ pohrozila jsem mu sladkým tónem a oči se mu šokem rozšířily. Jen na mě dál zíral a já před ním stála vzpřímeně se vztyčenou hlavou.

„Ty si tam jdeš najít svého druha?“ zeptal se mě znovu po nějaké době a já tentokrát hlasitě zazačela.

„Ano... chci tam najít svého druha. Taky se chci usadit a jsem si jistá, že mě můj druh s radostí přijme,“ rýpla jsem si do něj znovu a na jeho tváři se objevil ošklivý úšklebek, který mě donutil zmateně trhnout hlavou.

„Kdo by stál o bezvlkou družku, co?“ vysmál se mi a já zmateně přimhouřila oči.

„Kdo ti řekl, že jsem bezvlká?“ zeptala jsem se ho zmateně a jeho úšklebek se rozšířil.

„Neproměnila ses na své osmnácté narozeniny,“ odpověděl mi a teď jsem se zamračila já. „Jo... Neproměnila jsem se, protože jsem byla unavená a nepotřebovala jsem se měnit jen proto, že jsem měla narozeniny,“ odpověděla jsem mu, ale stále jsem byla zmatená, proč mě nazval bezvlkou.

*„Zapomněla jsi, že normálně se vlci poprvé promění na své osmnácté narozeniny,“* odpověděla Luna na můj zmatek a já zakroužila krkem, než jsem se tentokrát podívala na Adama ploše. Luna uvolnila svou auru, kterou vždy držela maskovanou, aby ji nikdo nemohl vycítit. Ztuhl a silněji zavětřil.

„Ty... ty máš vlka?“ zeptal se mě v šoku a já obrátila oči v sloup.

„Samozřejmě že mám vlka, alfo Adame, a je arogantnější než já,“ odpověděla jsem mu suše a Luna se v mé hlavě rozesmála ještě hlasitěji.

„Běž se postarat o svou družku, alfo Adame. Já nejsem tvá starost a nemám v úmyslu tady zůstávat a dívat se na tu tvou frašku,“ rýpla jsem si do něj tentokrát drze, a než mi stačil cokoli říct, pohnula jsem se a pokračovala v chůzi k domovu. Chtěla jsem jediné – být odtud co nejdřív pryč.