Pohled Anaiah

Zakašlu, až mě zabolí žebra. Moje vlčice se mi snaží pomoct rychle se uzdravit, ale protože se nepřeměňujeme tak často jako ostatní, moje schopnost hojení není tak dobrá jako u jiných vlků.

S obrovskými obtížemi se postavím na nohy, ale ona mě kopne do nohou a já znovu padám na zem. Položí mi podpatek na krk a já zavřu oči v očekávání toho nejhoršího.

"Stačí, abych zatlačila o trochu víc, a můžu tě zbavit tvého utrpení," říká. Srdce mi bije strašně rychle a moje vlčice vrčí, i když se v téhle situaci nemůže bránit. Chalo má silného bojového ducha a vštípila ho i mně, ale já vím, kdy se vzdát, zatímco ona ne. Nechci zemřít.

Moje vlčice Chalo se dostane na povrch a já s využitím její síly kopnu Eunice do nohou. Ocitne se na zemi. Ty její slabé, hloupé děvčí nohsledky vyděšeně křičí, ale nikdo se mě nesnaží zastavit. Projíždí mnou hněv. Cítím, jak mi v žilách pumpuje adrenalin; vrhnu se na ni a opakovaně ji tluču pěstmi do obličeje. Brzy nás obklopí muži, kteří tu trénovali. Někteří jásají, jiní mlčky přihlížejí, ale Eunice jen štěká a skutek utek už od doby, co jsme byly malé.

Po kůži mi přejede mravenčení, když ucítím, jak mě z Eunicina těla zvedají obrovské, silné ruce, ale moje vlčice s ní ještě neskončila, a tak kopu a křičím.

"Pusťte mě, kurva!" křičím na kohokoli, kdo mě odtamtud odnáší. Seskočím z ramene muže, který mě nesl, připravená dát mu pěstí do obličeje, ale zarazím se, když vidím, že je to Amos. V basketbalových šortkách vypadá tak sexy, vlasy má rozcuchané, a zatraceně, jeho hruď je žhavá jako prase. Vidím jeho svalnaté tělo a ztěžka polknu. Když vidí, že na něj zírám, ušklíbne se, a já se bezděčně začervenám a odvrátím od něj zrak.

"Děláš potíže, omego?" řekne rozzlobeným hlasem.

"Ona si začala!" odseknu.

"Za to, co jsi udělala, budeš potrestána. Víš vůbec, kdo ona je?" zavrčí a přitlačí mě ke stromu. Syknu při bolesti v zádech. Obtočí mi ruku kolem krku a začne mě škrtit.

"Ona je tvoje zkurvená luna," procedí mezi zuby.

Snažím se ho uhodit, ale on mě nepouští. Je to jako mlátit do zdi. Nakonec mě pustí a já se svalím na zem a lapám po dechu, co mi plíce stačí.

Dřepne si vedle mě a podívá se na mě s něhou, jakou jsem u něj nikdy předtím neviděla, zatímco já na něj vrhám vražedné pohledy. Jeho oči o odstín ztmavnou a já vím, že se s někým telepaticky spojuje. Odkašle si a přikáže.

"Na následující dny tě zavřou do žaláře." Hrůzou rozšířím oči.

"Ale ona si začala!" zachraptím. V žaláři už jsem párkrát byla a není to místo, kde bych byla ráda. Je tam tma a děsivo, a tamní stráže jsou nanejvýš nemorální, jelikož provinilce bijí. Ženy, které se jim líbí, sexuálně napadají. Mně se to stalo už několikrát. Znásilněna jsem díkybohu nebyla.

Zvedne se k odchodu, ale otočí se na mě: "Než zapomenu, já, Amos Rivers, tě, Anaiah Ross, odmítám jako svou družku a budoucí lunu." Byla jsem v šoku a jeho slova se mi neustále opakovala v hlavě. Nic jsem neřekla, dokonce jsem ani nereagovala. Amos byl můj druh. Je mu čtyřiadvacet, takže celou dobu věděl, že jsme si souzeni, ale jen se díval, jak mě bijí a zneužívají.

Amos nade mnou stojí s tváří bez emocí, bez jakékoli lítosti.

"Stráže!"

Přiběhne k nám několik strážců a ukloní se před alfou. Za nimi stojí i Eunice; oči má červené a její dokonalé blond vlasy jsou rozcuchané. Na svém umělém obličeji má rány a roztržený ret. Přijde k alfovi, něco mu zašeptá do ucha a on po dlouhém rozmýšlení souhlasně přikývne.

"Zavřete ji, bičujte ji každý den, dokud neřeknu dost." Její hlas zní při tom rozkazu hladce, ale mé oči se upírají na mého druha. Štípnutí do tváře mě vrátí zpět do přítomnosti a já se dotknu svých tváří. Najednou mi vytrysknou slzy a nemám šanci si je otřít. Silné, obrovské ruce mě popadnou za paže a odtáhnou mě několik stop od toho páru. Jakmile jsme v temném žaláři, hodí mě na zem jako pytel brambor a odejdou z místnosti. Cítím to; hruď se mi sevře a oheň ve mně strašlivě plane. Poprvé po neskutečně dlouhé době ze sebe vydám vzlyk. Pláču pro ten strašný život, který vedu od svých třinácti let, pro své rodiče, jejich opuštění, jejich nenávist, a nakonec i pro Amose, mého druha. Myslela jsem si, že až najdu svého druha, bude mě milovat a chránit tak, jak by druh měl, ale dnes mi vzal veškerou vůli bojovat. Moje vlčice se stahuje do temné části mé mysli a já vyju, s pocitem, že jsem osamělejší než kdy dřív.

Dny rychle míjely a stráže mě chodily každý den bičovat velmi bolestivými ranami. Na zádech jsem měla rány a cáry masa. Vsadím se, že jsem vypadala odporně. Mám dovoleno jen jedno jídlo denně: chleba a vodu. Od té doby, co nás náš druh odmítl, jsem Chalo necítila.

Je v depresi a smutná, jako já. Zvednu se ze studené podlahy, chytím se za hruď a vyřknu ta slova: "Já, Anaiah Ross, přijímám tvé odmítnutí, Amosi Riversi." Necítím, že by se pouto na mé straně přetrhlo; nicméně Amos to roztržení pouta mezi námi pocítí a zažije bolest jako žádnou jinou.