Pohled Amose

Vítal jsem naše hosty na oslavě obnovení dohody, když mě něco zatahalo u srdce. Něco bylo špatně. Můj vlk Narcisse mi dával zabrat, vrčel na mě a cenil zuby. Jsou chvíle, kdy se chová jako nemocný. Nenávidí mě a já odmítl naši družku, ale já ji nemůžu přijmout jako svou družku, tím méně jako svou lunu. Zabila mého strýce.

'V sebeobraně!' zavrčí Narcisse.

'Nikdo jí nevěří,' odseknu. Můj strýc byl parchant, ale pořád to byla moje rodina. Mohla se s tou situací vypořádat lépe, než že ho chladnokrevně zabije.

'Bylo jí kurva třináct! Neměla nad svou vlčicí žádnou kontrolu, Amosi. Poznávám, že její vlčice je silná,' řekne tu poslední část s hrdostí. Můj strýc měl vskutku krev alfy a byl to jeden z nejsilnějších vlků, ale ona ho přesto porazila.

Anaiah Ross je nejen nejkrásnější dívka ve smečce, ale i přes své špinavé oblečení by dokázala srazit na kolena každého muže. Od dětství si prošla tolika těžkostmi.

'Byla by z ní skvělá luna,' vydechne Narcisse.

'Ano, ale ne naše. Uděláme si lunu z Eunice, jak si to přejí moji rodiče. Její rodiče jsou silní a už léta jsou našimi spojenci.'

Eunice je sice namyšlený spratek a ubrečené děcko, ale já s ní musím být, abych posílil svou smečku, a je dobrá v posteli, ale většinou, když šukám ji nebo nějakou jinou vlčici, představuju si pod sebou Anaiah, její dětsky modré oči, její dlouhé vlasy a kulatá prsa. Její plné rty a krásná tvář mi stačí k tomu, abych se udělal jako teenager poprvé v životě.

Sakra, je to zosobnění krásy. Jen pomyšlení na ni mi způsobí, že se mi v džínách postaví. Omluvím se a jdu do své kanceláře. Zavolám si omegu, která je víc než ráda. Klekne si, vezme si můj dlouhý, tvrdý ocas do pusy a začne se hýbat. Vydávám ze sebe vrčení rozkoše, držím ji za zadní část krku a navádím ji, aby mi ho brala hlouběji a rychleji do krku.

"Víc, Anaiah," zasténám a ta běhná omega začne pohazovat hlavou rychleji a já zavrčím, jak se jí udělám do pusy. Spolkne mé semeno, postaví se, usmívá se a vypadá spokojeně.

"Ach, můj alfo, jsi úžasný, jako vždy," zapřede. Jdu ke svému stolu a posadím se do křesla. Opřu se a uvolním, když vtom v hrudi ucítím ostrou bolest. Zasténám a zavrčím; omega ke mně se strachem přijde, ale já na ni vycením své ostré špičáky a ona zavrávorá a ve strachu spadne na bok.

"Vypadni," zavrčím, zatímco se ta bolest jen zintenzivňuje.

'CO SE TO DĚJE?' ptám se Narcisse. I on má obrovské bolesti.

'Naše družka přijala naše odmítnutí.'

'NE!' zařvu.