Pohled neznámého

Nechtělo se mi jezdit za touhle ubohou výmluvou na smečku, ale jakožto král lykanů jsem měl povinnost se zúčastnit, a tak jsem to udělal. Smečka Dawnrise není zrovna nejsilnější ani nejbohatší, ale vede se jim dobře a přežili až doteď díky svým spojenectvím. Alfa ani Luna však nepatří k těm nejinteligentnějším členům smečky, ale aspoň ji vedou podle svých nejlepších schopností.

Jakmile oslava začne, oznámí, že předají titul alfy svému synovi Amosovi. Je to silný vlk a při vedení by mohl být dokonce schopnější než jeho rodiče.

Amos vejde na pódium s vlčicí po svém boku; na tváři má přilepený obrovský úsměv a já předpokládám, že je to jeho luna. Odstupující alfa pronese krátký projev, zmíní mou přítomnost a lidé zatleskají. Poté je na pódium pozván Amos a pronese svou přísahu.

"Já, Amos Rivers, budu tuto smečku vést spravedlivě a podle svých nejlepších schopností," pokračuje, a pak oba spojí své ruce a předání moci je dokončeno. Zatlaskáme mu a dav jásá pro svého nového alfu. Všichni tančí a tleskají.

"Už můžeme jet?" zeptá se můj beta Danford. Taky se mu sem nechtělo.

"Ještě ne. Odjíždíme zítra. Zatím se běž nějak zabavit," pokrčím rameny a vezmu si od jednoho z číšníků sklenku šampaňského. Danford se mračí jako malé dítě, ale okamžitě ho to přejde, když vidí pět dívek, které na nás mrkají a chichotají se. Zazubí se a podívá se na mě.

"Myslím, že bychom tu měli zůstat, víš, nemůžeme přece nechat tyhle krásné dámy tak zoufale toužit po naší společnosti," řekne a mrkne na červenající se dámy. Ale já se jen odvrátím. Danford je ten největší sukničkář na světě. Přestože je mu stejně jako mně čtyřiadvacet, svou družku si taky ještě nenašel a stanovil si jako životní cíl, že se bude kurvit, dokud na ni nenarazí. To já na druhou stranu sice mám ženy k uspokojování svých sexuálních tužeb, ale jen dvě nebo tři, a nejsou v tom vůbec žádné city. Citu jsem schopen pouze ke své družce a luně, ženě, kterou budu milovat a která se stane matkou mých dědiců. Nechám svého betu s těmi jeho děvkami a bavím se s ostatními význačnými alfy. Ptají se na lykanskou smečku a tak dále, ale začínám se nudit a můj lykan je s každou uplynulou minutou čím dál víc neklidný.

'Družka,' zavrčí mi v hlavě Saga a okamžitě se postaví na všechny čtyři.

'Kde?' Vycítil bych ji v tu chvíli, co bych ji spatřil. Zběsile se rozhlížím po oslavě, ale nemůžu ji nikde najít. Vyběhl jsem ze slavnosti, abych vyhledal alfy. Potřebuju vědět, jestli jsou tu všichni členové smečky.

Jdu přímo do kanceláře alfy, ale nevstoupím, protože zevnitř slyším sténání rozkoše. A tak jdu za bývalým alfou. Smějí se a povídají si s nějakými dalšími alfy. Nakráčím přímo k nim.

"Zúčastnili se oslavy všichni ve smečce?" téměř na ně zavrčím. Udělají krok zpět a on ovine ruku kolem své družky. Všichni přítomní se při mé alfí auře krčí, ale to je mi fuk. Musím teď najít svou družku.

"A-ano... zúčastnili," zakoktá a nedívá se mi do očí.

"To si nemyslím. Můj lykan cítí svůj protějšek, ale nemůžu ji najít, cítím jen zbytky její vůně."

Luna se ze strachu z mého hněvu schová na hrudi svého manžela a odpoví.

"Ano, můj králi, jsou tu všechny nespárované samice," rozpláče se frustrovaně. Zavrčím a na celé oslavě se rozhostí ticho. Zhluboka se nadechnu, abych se uklidnil, ale krev se ve mně vaří, když ucítím, jak se někdo snaží násilím vnutit mé družce. Oči mi ztmavnou. Saga převezme kontrolu a jeho panovačný tón je všechny donutí se uklonit, když promluví.

"JESTLI JI NENAJDU DO PĚTI MINUT, VŠECHNY VÁS, PARCHANTI, ZABIJU!" zařvu.

"Můj králi, v žaláři jsou nějaké ženy. Mohla by to být jedna z nich," vykřikne nějaká žena.

Se zavrčením se rozběhnu k žaláři. Tamní stráže mi ustupují z cesty a jak běžím, její omamná vůně je stále silnější a nepopiratelně sladká. Jdu po ní a její panický křik je čím dál hlasitější. Krev ve mně vře. Když dojdu k cele, kde se nachází, vytrhnu mříže a vstoupím dovnitř. Všichni strážci zamrznou a s hrůzou na mě zírají. Moje oči sjedou na podlahu, kde leží křehká dívka. Po krásné tváři jí kanou slzy a má vystrčené drápy. Vypadá, že každou chvíli omdlí, a všude po podlaze je krev. Je na ní chlápek bez košile a já vidím rudě. Můj lykan touží po krvi toho samce obkročmo sedícího na mé spřízněné duši, který se ji zjevně chystal znásilnit.

"Družka," jakmile ta slova opustí má ústa, stráže se třesou strachy. Poznají, kdo jsem, zírají a těkají pohledem mezi námi. Saga neotálí s útokem a za minutu už leží na zemi bez života.

Kleknu si, odhrnu jí vlasy z obličeje a ona se na mě líně podívá. Její krásné safírově modré oči vypadají bez života. Když ji zvednu do náruče, mám pocit, že neváží vůbec nic. Je strašlivě podvyživená a bledá.

"Co ti to udělali?" zamumlám a políbím ji na čelo. Pomalu zvedne ruku, aby se dotkla mé hladké brady, a zase ji nechá klesnout, než ji pohltí temnota. Za tohle musí někdo zaplatit.