Pohled Brada

„Vyzvedneš mě? Kam to bude?“ Její hlas byl opatrný, odtažitý.

„Ještě jsem nejedl,“ řekl jsem a přešel rovnou k věci. „Pojď se mnou na večeři.“

Následovala odmlka a já mohl prakticky slyšet její vnitřní boj.

„Dobře,“ řekla tiše. „Pošlu ti adresu.“

Zaplavila mě tak obrovská úleva, že můj vlk doslova zavyl uspokojením. „Fajn. Vyzvednu tě za třicet minut.“

Zavěsil jsem a okamžitě zamířil