Gareth Wickam se konečně vrátil domů, až když večeře dávno vystydla.

Prásk!

Hodil před Elisu Benettovou dohodu o rozvodu.

„Tvá sestřenice se probrala a já jí slíbil, že do konce života bude jedinou paní Wickamovou. Eliso, je čas to podepsat. Rozvádíme se.“

Jelikož sestřenice nabyla vědomí už před měsícem, Elisa očekávala, že k tomu nakonec dojde.

Přesto k němu vzhlédla a hořce se zeptala: „Pořád mi nevěříš?“

Gareth se ušklíbl a řekl: „Vždycky jsi byla jen chamtivá a marnivá ženská. Proč bych ti měl věřit? Eliso, nenuť mě to opakovat. Podepiš tu dohodu a tahle vila je tvá. Je to můj dárek na rozloučenou!“

Ha…

V Elisiných očích zableskl výsměch.

Myslí si snad, že mi prokazuje milosrdenství, když mě nenechá odejít s prázdnou?

Zvedla dohodu o rozvodu, kterou po ní hodil, a uviděla, že v kolonce pro svůj podpis už je podepsaný.

Elise se zadrhl dech v hrdle. V očích ji trochu pálily slzy.

Brzy však znovu nabyla klidu a podívala se na něj. „Babička s tím souhlasila?“

„Co tě vede k domněnce, že tě babička bude podporovat věčně?“ pohlédl na ni Gareth chladně. „Víš dobře, proč jsme se vůbec brali. Eliso, nebuď chamtivá. Jen tím způsobíš, že tě budu nenávidět ještě víc.“

Elisa se ušklíbla. „Nenávist, nebo ještě větší nenávist. Je v tom nějaký rozdíl?“

Garethova tvář najednou nabrala zuřivý výraz. „Eliso!“

Elisa vzala do ruky pero. „Fajn, podepíšu to.“

Od chvíle, kdy se sestřenice probrala, posílala Elise nespočet fotek, na kterých se s Garethem intimně sbližovala. Očividně po sobě touží. Jaký má smysl dál lpět na tomto manželství?

Elisa proto přeškrtla bod, ve kterém jí Gareth odkazuje vilu, a rychle připojila svůj podpis. Bez sebemenšího náznaku zaváhání.

Tím skončilo Elisinino tříleté manželství a ona byla rázem volná.

Poté dohodu vrátila Garethovi a lhostejně pronesla: „Dej mi hodinu. Sbalím si věci a odejdu.“

Gareth stáhl rty a zamračil se na ni. „Tahle vila je tvá. Nemusíš se stěhovat.“

„Nepotřebuju ji. Žil jsi tu, takže...“ Elisa se uchechtla, než s důrazem na každé slovo dodala: „Je špinavá.“

„Eliso!“

Elisa ignorovala Garethův hněv, nasadila svůj obvyklý poslušný výraz a vystrčila ho z pokoje.

O hodinu později sešla Elisa dolů a zjistila, že Gareth už odešel. Náhle pohlédla na pánské hodinky značky Rolex, které držela v ruce.

Byl to dárek, který mu připravila k nadcházejícím narozeninám. Teď pro ni byly jen trnem v oku.

Žuch!

Ty hodinky měly hodnotu více než milionu, ale Elisa je bez váhání hodila do odpadkového koše.

Pak se zhluboka nadechla a smířila se s tím, že její tři roky lásky přišly vniveč.

Odteď budu žít jen sama pro sebe!

Opustila vilu, mávla na taxi a řekla řidiči, ať ji odveze do její vlastní vily.

Tu vilu si koupila před pár lety. Jelikož ale bydlela u rodiny Wickamových, nikdy do ní předtím nevkročila.

Služebnictvo tak bylo při pohledu na ni v šoku, rychle se seřadilo a jedním hlasem proneslo: „Vítejte, paní Wickamová.“

Elisa položila zavazadla a svalila se na pohovku. Promnula si spánky a opravila je: „Odteď už nejsem paní Wickamová. Jsem už jen slečna Benettová.“

Kdysi pociťovala hrdost, když ji lidé oslovovali ‚paní Wickamová‘. Teď jí to jméno znělo jako výsměch.

Služebnictvo se neodvážilo klást otázky a uctivě se stáhlo.

Elisa pak odešla do svého pokoje a zavolala své asistentce, Charli Lucasové. „Jak se máš?“

Charli byla překvapená. „Co to má znamenat? Ty jsi mi fakt zavolala? To je ale vzácnost!“

„Rozvedla jsem se, takže dám na tvá slova a upřednostním svou kariéru.“

„Cože?“ užasla Charli.

„Sakra, nepřeslechla jsem se? Tři roky jsi svému manželovi obětovala všechno. Dokonce ses vzdala práce, abys mohla být ženou v domácnosti na plný úvazek. Co se děje? Proč ses najednou rozhodla rozvést? Děláš si ze mě srandu?“

Charli byla Elisina asistentka. Kromě Charli a několika dalších blízkých lidí o Elisině druhé identitě nikdo nevěděl.

Ve skutečnosti byla Elisa také brilantní právničkou, známou pod jménem Iris.

Na internetu kolovalo jedno populární rčení: Pokud je Iris na druhém místě, to první zeje prázdnotou.

Mnozí právníci se třásli strachy, kdykoli uslyšeli její jméno.

Zatímco Charli byla stále v šoku, Elisa se zeptala: „Sháněl mě v poslední době někdo? Nějaké zajímavé případy?“

Charli zablesklo v očích a s nádechem lítosti odvětila: „Jeden případ by tu byl a odměna je astronomická. Nikdo se ho ale neodvažuje vzít, a ty... Ty ho přijmout nemůžeš.“

„Ach tak?“ V Elisině obvykle lhostejném tónu zazněl náznak zájmu.