Po příchodu domů zamířila Elisa rovnou do koupelny. Po sprše se cítila mnohem lépe.

Ačkoli v minulosti žila také sama, nebylo to tak uvolňující jako teď. Dříve myslela neustále na Garetha, ale teď se mohla svobodně věnovat budování vlastní kariéry. Zároveň se neubránila pocitu lehké deprese, když pomyslela na minulost. Proč jsem plýtvala tolika energií na ten odpad?

Jak noc houstla, Elisa tvrdě spala, ačkoli měla jinak lehké spaní.

Na druhou stranu se Gareth převaloval v posteli.

Po odjezdu z panství Wickamových zamířil rovnou do společnosti a chvíli pracoval, než se rozhodl odpočinout si. Naneštěstí nemohl. Jakmile si lehl, vynořily se mu v mysli vzpomínky na Elisin posměšný úsměv.

Gareth prudce otevřel oči. Jeho výraz byl chladný a přísný.

Pak vstal a nařídil svému asistentovi, aby svolal lidi na celonoční videokonferenci k uspořádání práce.

Celou noc nespal a vypadal strašně.

Všichni viděli, jak děsivě Gareth na obrazovce působí, a mlčeli. Nikdo se neodvážil ani zívnout.

Všichni přemýšleli, kdo si ho dovolil naštvat.

…

Následujícího rána si Elisa doma četla dokumenty, když jí zavolala Charli.

"Iris, Will Darcey tě chce vidět. Je... Je to v pořádku?"

Elisa o tom přemýšlela a cítila, že se mu nemůže vyhýbat donekonečna. Proto se schůzkou souhlasila.

Charli ji vyzvedla o půl hodiny později a neubránila se mírným obavám. "Každopádně, jsi opravdu připravená se s ním setkat?"

Elisa seděla vedle ní a působila klidně. "Připravila jsem se už dávno."

"Jsi... Jsi si jistá, že dokážeš Willa přesvědčit, aby ti věřil? Nezpochybňovali tvou identitu, když ses setkala s právním oddělením jeho společnosti? On stále neví, kdo jsi?"

Elisa poklepala Charli po rameni. "Neboj se. Brzy to zjistí."

Charli nevěděla, co na to říct.

Nezbylo jí nic jiného, než se modlit, aby se věci strašlivě nepokazily.

Brzy Elisa dorazila do restaurace a uviděla pohledného muže, který seděl u stolu a hrál mobilní hry.

Měl na sobě oblek šitý na míru a vyzařoval z něj hluboký pocit ušlechtilosti. Jeho oči se zdály být jemné a málokdo znal bezohlednost, která se pod těma očima skrývala.

Z jeho telefonu se čas od času ozývaly zvuky mobilní hry, které se střetávaly s jeho profesionálním vzhledem.

Když Will uslyšel kroky, vzhlédl.

Uviděl vysokou a štíhlou ženu s dlouhými a rovnými hnědými vlasy svázanými do drdolu a ofinou lehce natočenou na straně hlavy. Na sobě měla světle modré šaty s korzetem, které ukazovaly její svůdnou postavu.

Byla štíhlá s přiměřeným množstvím jemných křivek na těch správných místech.

Navíc měla krásné rysy v obličeji, zejména oči mandlového tvaru. Leskly se jako krystaly a vyzařoval z nich pocit profesionální schopnosti. Člověk se jimi neubránil nechat okouzlit.

Willa však ohromilo zjištění, že je to Elisa. Odhlásil se ze hry a usmál se: "Paní Wickamová, nespletla jste si místnost?"

Will Iris respektoval a dorazil sem brzy. Nečekal, že narazí na manželku svého nepřítele.

Mezitím Elisa vešla a usmála se, když se posadila naproti Willovi. "Nespletla jsem si místnost. Copak jste mě nepozval?"

Will uviděl Charli stát za Elisou a okamžitě mu něco došlo.

"Vy jste Iris?"

V očích mu bleskl úžas. Elisa byla nepopiratelně nádherná. Na její krásu se po jediném pohledu nedalo zapomenout.

V její přítomnosti se všichni ostatní zdáli být nevýrazní.

Naneštěstí byla tato půvabná dáma Garethovou manželkou.

Will pohlédl na Charli a tajemně se usmál. "Slečno Lucasová, proč to nevysvětlíte?"

Charli si odkašlala a rozpačitě řekla: "Pane Darceyi, dříve mi nebyla situace kolem Iris jasná, takže jsem vám to nemohla vysvětlit. Nicméně, protože jsme souhlasili, že váš případ vezmeme, můžeme vám teď některé záležitosti odhalit."

Will přimhouřil oči, na chvíli se odmlčel a pak bezvýrazně pronesl: "Takže mi říkáte, že ta špičková právnička, kterou se ze všech sil snažím najmout, je manželka mého protivníka?"