Cora zvedne třetí hovor a já na ni přimhouřím oči, i když mě nevidí. Poznám, že moje hovory nechávala vyzvánět a zvedla to jen proto, že bych jí nikdy, ale vážně nikdy nevolala třikrát po sobě, kdyby se něco nestalo.

„Ello?“ slyším její ustaraný hlas, „co se děje?“

„Kde jsi, Coro,“ uhodím na ni a svým tónem jí dávám najevo, ať mi neodporuje.

„Co –“

„Kde. Jsi.“

„Jsem – jsem na klinice –“ řekne. „Co