Sinclair

Poznám přesně ten okamžik, kdy Roger dorazí do bunkru, protože je pekelně hlučný a dává si zatraceně záležet, abychom všichni slyšeli, jak dupe kovovými chodbami. Trochu sebou cuknu, zabručím a připomenu si, že kov je sice bezpečný, ale přenáší každý zvuk.

Rogerovy naštvané kroky duní chodbou směrem ke mně, k zasedací místnosti na konci haly, kde probírám strategii s členy svého týmu, kte