Ella

Ve chvíli, kdy mi Cora vypráví, jak ji její vlčice zavedla k Rogerovu vlkovi a pak k jejímu mláděti, už opravdu vzlykám – prostě ze sebe vyplakávám duši v naprostém štěstí za svou sestru a také – no, také tak trochu ze žárlivosti. Jen trochu.

„Ello!“ řekne Cora, směje se a natahuje ruce, aby mi je položila na ramena. „Panebože, neřekla bych ti to, kdybych tušila, že takhle zareaguješ!“

„To