Cora

Když se obléknu, sama sebe překvapím tím, že se cítím trochu nesměle, když sahám po klice dveří od koupelny, abych se vrátila do malé ložnice, kde na mě čeká Roger.

Protože, upřímně, není žádným tajemstvím, proč tu jsme. A Roger není hloupý – asi mu došlo, co dělám, když jsem šla do koupelny s velkou bílou krabicí.

Ale stejně – vždycky je to zvláštní pocit, ne? Očekávat, jaké to asi bude, kdy