Cora

Usmívám se na svého druha, ale trochu zavrtím hlavou, nevím... nevím, co mám udělat dál. "Mám..." řeknu a trochu se uchechtnu, "prostě říct to, co ty?"

"Můžeš," odpoví, pokrčí jedním ramenem a úsměv mi oplatí. Cítím, jak se jeho štěstí přenáší po našem poutu. "Nebo můžeš říct, co chceš ty. Neexistují žádné špatné odpovědi, Coro."

"Dobře," hlesnu tiše a chvíli o tom přemýšlím, posadím se rovně