Rosaline POV

Poté, co odešel, jsem skoro nemohla spát. Celou noc jsem se převalovala a házela sebou na posteli. Snažila jsem se být šťastná a jít svou vlastní cestou bez něj. Ale on přišel jako tsunami a smetl všechny mé plány.

Vrghh.

Nenáviděla jsem ho. V tomhle byl dobrý. Věděl, že mě svádí, že využívá mých nejslabších chvil, že hladí má citlivá místa, a stalo se. Ale dala jsem mu ochutnat to, co se snažil vyvolat ve mně. Řekla jsem mu, jaké brutality se na mně dopustil.

Najednou jsem se s trhnutím probudila, když mi zazvonil budík. Okamžitě jsem ho zamáčkla a vypnula. Zhluboka jsem se nadechla, vylezla z postele, rychle se osprchovala a osvěžila.

Musela jsem na vysoké škole odevzdat výzkumnou práci.

Achlys mě tu měl každou chvíli vyzvednout.

Připravila jsem se, oblékla si košili a volné kalhoty a na to hnědé sako. Nemohla jsem dovolit, aby si na mně někdo všiml něčeho divného.

Věděla jsem, že potrvá ještě další tři měsíce, než se mi zvětší břicho, ale nemohla jsem si dovolit žádné novinové titulky.

Vlasy jsem si svázala do volného drdolu. Kvůli včerejšímu nedostatku spánku mi bylo nevolno.

Hlasité zatroubení Achlysova auta mnou trhlo a já okamžitě popadla kabelku a papíry a sešla ze schodů.

„Paní, snídaně,“ zaslechla jsem jednu ze služebných a chvatně jsem přistoupila ke stolu. Popadla jsem dva sendviče a termohrnek s kávou, vyšla ven a zamířila k černému Mercedesu.

„Dobré ráno, Rose,“ pozdravil mě Achlys s koketním úsměvem a já mu úsměv oplatila.

„Dobré,“ Otevřela jsem dveře, lehce vklouzla dovnitř a položila kávu do držáku, abych si mohla zapnout pás.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se Achlys, pátraje v mém obličeji, a já se usmála.

„Jo, jak to jde s Alizou?“ zeptala jsem se a on se s úsměvem pokývl.

„Je to dobré. Ale zdá se, že Dominic na tom tak dobře není,“ řekl a nastartoval motor. Než jsem se zeptala, skousla jsem si rty.

„Co říkala?“ zeptala jsem se, aniž bych se dokázala zastavit. Ať už se dělo cokoliv, nechtěla jsem, aby trpěl.

Tedy, necítila jsem k němu nic kromě hněvu, ale to neznamenalo, že by měl být v depresi nebo tak něco kvůli tomu, co mi udělal. Jen jsem chtěla, aby mě nechal být, zapomněl na mě a posunul se dál.

Ale ať už se včera v noci stalo cokoliv, mělo to k posunu dál hodně daleko.

„Ehm, říkala, že poslední dobou hodně pije a v práci vypadá roztržitě. Spousta smluv čeká na podpis a on ničemu nevěnuje téměř žádnou pozornost,“ zamumlal, zatímco řídil auto po silnici směrem k univerzitě. Mlčky jsem se podívala z okna.

Okolo procházela skupinka přátel, kteří se z plna hrdla něčemu smáli, a když jsem je pozorovala, na tváři se mi objevil chabý úsměv.

Co jsem to kčertu udělala se svým životem? Odkud se to všechno vzalo? Je mi devatenáct, pokazila jsem svatbu a teď jsem těhotná a toužím po rozvodu.

„Co se mezi vámi dvěma stalo?“

Spousta, spousta věcí se mezi námi stala. Nevěděla jsem přesně co. Nepamatovala jsem si, že bych se do Dominica zamilovala, ale ani jsem si nedokázala vybavit jediný intimní okamžik, který by z mé strany působil falešně nebo nuceně. Vždycky jsem věděla, že muchlování, sex a ta jiskra pro něj nejsou nic nového; byla to jen jeho hypersexualita, která se tu a tam projevovala.

Ale já hypersexuální nebyla. Přesto jsem mu ale všechny laskavosti oplácela se stejnou intenzitou; jeho doteky rozzářily můj svět jiným způsobem. Utkal mě v ženu, ženu s potřebami, oběťmi, samotou a s několika rozhodnutími, která musím učinit.

„Rose.“ Achlys mě vytrhl z myšlenek a já se na něj podívala.

„Jo,“ zamumlala jsem pomalu a on mi položil ruku na rameno a jemně ho pohladil.

„Řekni mi to, až se budeš cítit natolik dobře, abys to sdílela se svým nejlepším přítelem. Víš, jsem víc tvůj přítel než jeho bratr,“ jeho slova mě naplnila odvahou a já přikývla.

„Jasně,“ řekla jsem a zbytek cesty proběhl v tichosti.

Dojeli jsme k univerzitě; rozloučila jsem se s Achlysem a vyrazila na své první dvě přednášky. Profesor nás neustále poučoval o byznysu, ale já mu stěží dokázala věnovat nějakou pozornost.

Seděla jsem ve třídě v poslední lavici poblíž proskleného okna a tiše zírala na veverky, jak vybíhají z rohů se spadlými ořechy nebo drobnými pochoutkami v tlamičkách a míří do korun stromů. Jak jsem ten párek sledovala, všimla jsem si malinkých veverčat v malé díře ve stromě a matky, která je krmila.

Když jsem na ně zírala, uvědomila jsem si, že pro mě bude mnohem těžší přivést na svět dítě, když nemám matku. Nevěděla jsem, jak ho vychovám, ani co uvařím k večeři.

Večeře.

Dominic mi vařil všechna moje oblíbená jídla, když jsme byli v Itálii. Nemohla jsem zapomenout na to, jak mě donutil posadit se na kuchyňskou linku a vařil pizzu, Lagane a italské speciality. Bylo to chutné.

A paradoxem bylo, že už jsem ho nikdy nemohla požádat, aby mi něco uvařil. Ta chuť mi stále přetrvávala na jazyku.

Díky té chuti jsem si vzpomněla na naše polibky z minulé noci. Byl opilý, ale pak vystřízlivěl, když se se mnou muchloval. Nenechala jsem ho to dokončit. Zasloužil si to. Zasloužil si takhle trpět.

A najednou mi zavibroval telefon a vytrhl mě z myšlenek. Rozhlédla jsem se a všimla si, že všichni dávají na přednášce pozor. Učitel kázal o lidských potřebách pro řízení byznysu.

Zapsala jsem si to téma do sešitu, abych si ho později odpoledne nastudovala sama.

Telefon mi znovu zavibroval a já si nemohla pomoct a pomalu vytáhla telefon z kapsy saka, abych si přečetla zprávy.

Byla od Kellena.

‚Hledám někoho, kdo by se mnou šel na večeři jako přítel. Vadilo by ti to?‘

Při čtení té zprávy se mi na rtech objevil lehký úsměv, a pak jsem si všimla další zprávy, která byla od Dominica.

‚Dobré ráno, zlato; doufám, že ses dobře vyspala. Chybíš mi. Půjdeš se mnou na rande?‘

Zhluboka jsem se nadechla, když jsem tu zprávu četla. Rande. Jak vůbec mohl myslet na rande po tom všem, co se včera v noci stalo? Pořád si myslel, že mu ty jeho taktiky vyjdou.

Kousla jsem se do rtu a Dominicovi jsem neodpověděla, ale Kellenovi jsem napsala ‚Ano‘.

Alespoň se snažil být přítelem. Věděla jsem, že to, že mě podvedl, nebyla tak úplně jeho chyba. Dominic to na něj narafičil, aby před mnou pošpinil jeho image a donutil mě zrušit zasnoubení, díky čemuž by Kellenova společnost upadla do hlubokých ztrát.

Dominic tu hru sice vyhrál, ale u mě prohrál.

Po škole jsem se vrátila domů, trochu se najedla a pak se ponořila do domácích úkolů a samostudia, abych se včas připravila na večeři. Nastavila jsem si budík na 18:00.

Když mi zazvonil budík, probudila jsem se z krátkého zdřímnutí a šla si dát rychlou koupel. Po osvěžení jsem se postavila před skříň, abych našla něco pěkného na sebe, co by nedávalo najevo, že mám o Kellena zájem, ale ani by to nebylo příliš obyčejné nebo kamarádské.

Můj zrak padl na černé přiléhavé šaty, a já je jemně stáhla z ramínka.

Byly perfektní. Rychle jsem se do šatů převlékla, a protože měly odhalená záda, rozhodla jsem se jít bez podprsenky. Naštěstí ale díky tenké vycpávce mé bradavky nebyly vidět.

Podívala jsem se na sebe do zrcadla a rozpustila si své dlouhé, husté vlasy. Konečně jsem si po dlouhé době všímala sama sebe. Vypadala jsem nádherně. Možná to bylo tím těhotenským zářením.

Nemohla jsem se přestat usmívat a nanesla jsem si na rty rtěnku v nude odstínu, aby ladila s tónem mé pleti. Vklouzla jsem do bot na pěticentimetrovém podpatku, popadla kabelku a odemkla telefon, abych se podívala na polohu, kterou mi Kellen poslal.

Byl to bar a restaurace v New Yorku. Vyšla jsem z pokoje. Sešla jsem schody, došla ke dveřím a řekla jedné z hlavních služebných, že se vrátím pozdě.

Zavřela za mnou dveře a já si zavolala řidiče. Přivezl pro mě černé Bentley a já nasedla.

„Kam to bude, madam?“ zeptal se, ukázala jsem mu polohu a on přikývl.

Cesta byla tichá, protože jsem už Kellenovi napsala, že jsem vyrazila. Dorazila jsem na místo za pětačtyřicet minut a všimla si tlumeně osvětlené restaurace. Bar byl v přízemí a restaurace se nacházela nahoře na vybudovaných balkonech.

Podívala jsem se nahoru a všimla si Kellena, jak sedí na jedné ze židlí na balkonu. Slabě jsem se usmála, když se na mě podíval. Kdyby Dominic nezahrál svou kartu s pomstou, tohle by bylo manželské rande mezi mnou a Kellenem. A možná by i tohle dítě bylo Kellenovo.

Dal mi signál, abych šla nahoru, a já tiše vystoupala po schodech. Hrála tam jemná hudba a atmosféra byla nádherná. Byl to jeden z luxusních hotelů ve městě.

Kellen vstal ze židle a přivítal mě volným objetím a letmým polibkem na tvář.

„Vypadáš úchvatně,“ řekl a já sklopila zrak. „Děkuji,“ odpověděla jsem, ačkoliv spíše ze zdvořilosti.

„Moc ti děkuju, že jsi přišla na večeři,“ dodal a odtáhl mi židli, na kterou jsem se usadila.

„Ehm, potěšení je na mé straně.“ Nevěděla jsem, co jiného říct. Upřímně řečeno, bylo to zvláštní a trapné. Poté, co jsem na Kellena křičela, když jsem zjistila, že mě podvedl, bych si nikdy nepomyslela, že se ještě někdy sejdeme u večeře nebo že si budeme povídat.

Ale já nebyla jedinou obětí Dominicových her. Kellen trpěl úplně stejně.

Přistoupil číšník, aby přede mě položil sklenici vody, a když jsem si usrkla, všimla jsem si, že se v restauraci prochází někdo v černém. Srdce se mi rozbušilo a oči se mi šokem rozšířily, když jsem si ho všimla ve společnosti nějaké ženy.

Co tady kčertu dělal? A ještě k tomu se ženou?