Pohled Rosaline

Můj telefon zavibroval a já ho okamžitě zvedla poté, co Dominic položil svůj telefon na pult v autě.

‚Jak se má moje holčička? Už jsi jedla, nebo ne? Tak moc mi chybíš‘

Napsal mi. Prudce jsem se nadechla a vypnula telefon. Jak jen mohl?

Navíc, kdo do prdele byla ta holka, se kterou se tam poflakoval? Včera jen brečel a prosil mě o odpuštění a dneska byl očividně připravený se bavit a šukat jinou holku.

Nemohla jsem mu to uvěřit.

„Je všechno v pořádku?“ Kellenův hlas mě vytrhl z myšlenek a já si všimla jeho mírně ustaraného výrazu.

„Ach, ano,“ usmála jsem se a podívala se na jídlo, které nám právě nesli.

„Objednal jsem ti itálii. Tady vaří dobře,“ řekl a já ucítila, jak mi hlady zakručelo v břiše, když se číšník přiblížil s čerstvě upečenými lasagnemi a pizzou. Vonělo to šíleně dobře a já už se nemohla udržet, abych nezačala jíst.

Ale můj zrak se znovu stočil k Dominicovi, dolů pod balkon, a viděla jsem ho, jak se usmívá a dívá se na tu holku. O čem si ti dva můžou povídat?

„Ohh,“ vydechl Kellen a já se na něj okamžitě otočila; jeho pohled sledoval ten můj.

„To je... Dominic,“ řekl a já sklopila zrak a nervózně naprázdno polkla, načež si on mírně odkašlal.

„Moc se omlouvám. Nechtěl jsem ti zkazit večeři. Kdybych měl aspoň tušení, že sem ti dva přijdou, nerezervoval bych to tu. Ale i tak, můžeme jít někam jinam, jestli chceš,“ řekl a já pomalu zavrtěla hlavou s lehkým úsměvem.

Bylo to od něj tak ohleduplné. „To není potřeba,“ řekla jsem.

Nastala mezi námi chvilková odmlka, než jsem se prostě musela zeptat. „Mimochodem, kdo je to? Znáš ji? Teda, řekl jsi ti dva,“ pronesla jsem, podívala se na ně a trochu se zasmála. Na okamžik sklopil zrak a přikývl.

„Znám. To je Sophie. Dominicova bývalá přítelkyně.“ Ve chvíli, kdy domluvil, jsem ucítila píchnutí na hrudi a podívala se na lžíci ve své ruce, kterou jsem kroužila po talíři.

„Aha.“ Byla jsem příliš ohromená, než abych dokázala promluvit. Najednou jsem odsud chtěla utéct. Ale musela jsem si zachovat chladnou hlavu. Proč mě tak zasáhlo, když seděl a bavil se se svou bývalou přítelkyní? Chtěla jsem rozvod a cokoliv, co bude dělat po rozvodu, poté, co mě opustí, by se mě nemělo dotýkat.

Ale nedokázala jsem to. Zhluboka jsem se nadechla a pokusila se narovnat.

„Promiň, potřebuju chvilku,“ řekla jsem a Kellen vstal. Pokusila jsem se odstrčit svou židli. Byla těžká, a jak jsem to udělala, zvrtla se mi noha a já se naklonila dopředu; skleničky ve spěchu spadly ze stolu a všichni se na nás podívali.

Dokonce i Dominic zvedl zrak k balkonu a naše oči se setkaly.

Ucítila jsem, jak mi tělem projela vlna proudu, a okamžitě jsem odvrátila pohled. Všimla jsem si, jak rychle opustil svou židli a běžel nahoru.

Než jsem vůbec stihla udělat pár kroků od svého stolu, podívala jsem se na Dominica, jak ke mně přichází blíž a ptá se.

„Co tu sakra děláš s ním?“ Jeho hlas byl tichý, přesto naštvaný. Nejen naštvaný, ale hrozivý. Věnoval Kellenovi vražedný pohled a já se zhluboka nadechla, abych se uklidnila.

„Na to samé se můžu zeptat já,“ řekla jsem, dívajíc se na jeho bývalou přítelkyni kráčející za ním, a on se ohlédl a na okamžik zavřel oči.

„Tohle je jen přátelská schůzka,“ řekl a já mlaskla jazykem a přikývla.

„Aha, chápu, a my vás nesmíme rušit,“ řekla jsem a podívala se na Kellena. Dominic zatnul čelist.

„Ani náhodou, okamžitě jedeme domů,“ prohlásil a já se na něj podívala.

„Jak to můžeš říct? Jsem tady na večeři s Kellenem, a jestli budu chtít odejít, odejdu s ním,“ řekla jsem a on okamžitě zavrtěl hlavou.

„Rose, nedávám ti na vybranou. Odcházíme. Tomuhle chlapovi nemůžu věřit,“ řekl a já svraštila obočí.

„A kdo jsi, a čí svolení potřebuju k tomu, abych si vybrala člověka, kterého chci mít kolem sebe?“ zeptala jsem se a hlas se mi zvedal. Protočil oči a zavrtěl hlavou.

„Tohle vyřešíme doma,“ řekl a upřeně mi hleděl do očí. Naštvaně jsem na něj zírala. „Jdeme,“ dodal, trochu mě zatahal za ruku, a já ho okamžitě odstrčila a vylila sklenici plnou vína na jeho víno.

„Ne,“ zamumlala jsem, prošla kolem něj po schodech dolů a nakonec ven z restaurace. Srdce mi bušilo šíleně rychle, zavřela jsem oči a cítila, jak mě studený vzduch fackuje do tváře. Teplota najednou stoupla.

A najednou jsem ucítila, jak se kolem mě zezadu ovinul pár rukou. Okamžitě jsem poznala tu vůni – cigarety a víno, které jsem právě vylila. Tiše mě zezadu objal, a nevěděla jsem proč, ale zničehonic mě to rozplakalo.

„Omlouvám se, zlato,“ zamumlal mi do ucha. Najednou nás někdo vyfotil. Do očí mě uhodil jasný blesk fotoaparátu a já se okamžitě otočila a schovala tvář do jeho hrudi.

„Pojďme odsud,“ řekl, svlékl si sako a ovinul mi ho kolem ramen. Pomohl mi dojít k autu, které přivezl jeho řidič, a já si sedla dovnitř, aniž bych jakkoliv vzdorovala.

V tuhle chvíli jsem se cítila šíleně zranitelná.

Byli jsme oba sami na zadním sedadle jeho limuzíny, zahaleni do naprostého soukromí. Tiše mi položil ruku na stehna a objal mě kolem ramen. Posunula jsem se blíž k němu a položila si hlavu na jeho hruď.

„Tak moc tě nenávidím,“ promluvila jsem a propukla v pláč, a on mě políbil na čelo.

„Já vím, vím, že mě tak moc nenávidíš, a způsobil jsem si to sám,“ řekl, načež jsem se zhluboka nadechla a odtáhla se od něj. Ještě před pár minutami se v baru bavil se svou bývalou přítelkyní a tohle by neměla být chvíle, kdy polevím v ostražitosti.

Pár vteřin seděl tiše a pak si začal rozepínat košili. Víno zanechávalo svou stopu na té bílé látce.

„Rose, věř komukoliv, jen ne Kellenovi,“ pronesl pomalu a já zvedla zrak a podívala se na něj. Jeho oči vypadaly temně, unaveně a ustaraně.

„Přijde mi, že já a Kellen jsme si velmi podobní. S oběma jsi manipuloval a je to tak, jak to je. On byl moje první volba, má láska, abych byla přesná. Nikdy jsi to nebyl ty, o kom jsem snila, že si ho vezmu. Byl to on, a to, že mě podvedl, nebyla jeho chyba,“ řekla jsem a on se zhluboka nadechl, než přikývl.

„Podvod je volba, já tu situaci jen tak nastražil a on podváděl. Byl při smyslech; věděl, co dělá. Podvedl tě, ale on sám chtěl. A věř mi, že i kdybych to nebyl já, velmi brzy po svatbě bys na jeho nemanželské poměry nebo nevěru přišla,“ řekl a já si skousla rty.

„Přesně jako ty. Včera jsi jen prosil a brečel o mé odpuštění a dneska jsi byl úplně v pohodě a samý úsměv se svou bývalou přítelkyní,“ zvolala jsem. Odložil košili stranou a já se podívala na jeho nahou hruď. Vypadal přitažlivě, teď ještě líp. Možná, že takhle jsem se cítila jen kvůli mým těhotenským hormonům. Být přitahována otcem svého dítěte nebylo nic nového.

„Byla to jen přátelská schůzka. Nedávno potratila a chtěla si s někým promluvit,“ vysvětlil a ve chvíli, kdy zmínil potrat, jsem si představila přívaly krve a zničehonic se mi udělalo nevolno.

Okamžitě jsem si dlaní zakryla ústa a on zmateně svraštil obočí.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se a já si rychle zmáčkla nos a přikývla. „Jo, jen se mi chtělo kýchnout.“ Doufala jsem, že jsem to zakryla dobře. V žádném případě se nemohl dozvědět, že jsem těhotná; pohnul by nebem i peklem, jen aby mě přiměl s ním zůstat.

A v cestě stála moje sebeúcta. Pokud jsem dokázala opustit Kellena kvůli nevěře, mohla jsem opustit i Dominica kvůli zradě. Nebyla jsem žádná panna v nesnázích.

A když jsem si na to vzpomněla, okamžitě jsem řekla.

„Prosím tě, hoď mě domů.“

Skousl si spodní ret a zeptal se.

„Můžu tam přespat?“ zeptal se a já zavrtěla hlavou.

„Proč?“ vyptával se, naklonil se blíž a dotkl se mé čelisti, aby mě donutil zvednout tvář a podívat se na něj.

„Bojíš se, že bys nakonec šukala se svou postelovou hračkou?“ řekl a na tváři se mi zničehonic objevil náznak ruměnce. Ani náhodou, on se mnou flirtoval v takhle vážné situaci.

Ale zachovala jsem si chladnou hlavu a odpověděla. „Bojím se, že by to mohlo zhoršit náš rozvod,“ řekla jsem a on se zhluboka nadechl a naklonil se blíž k mým rtům.

„Který se nekoná, ani teď, ani za šest měsíců a ani nikdy jindy,“ řekl a já ho okamžitě odstrčila.

„Bylo to manželství na smlouvu, jen na šest měsíců. Neopovažuj se ani snít o tom, že si mě udržíš déle,“ zvýšila jsem trochu hlas a on se jen usmál a posál si rty.

„To je v pořádku; neopovážím se myslet na to, že bych si tě udržel u sebe. Prostě si sbalím věci a nastěhuju se k tobě,“ pronesl a já okamžitě odvrátila zrak.

Ne, dělal mi to těžší, než jsem si myslela. Cítila jsem, jak se ke mně znovu naklání, a najednou mě popadl za pas a přinutil mě sednout si mu na klín. Oči se mi rozšířily šokem a vztekem a můj vnitřní instinkt mě zkrátka donutil vrazit mu silnou facku do hrudi. A než jsem to stihla udělat podruhé, chytil mě za obě ruce a pevně mi je zkroutil za zády. Přitáhl si mě blíž, a když se naše hrudníky střetly, odvrátila jsem od něj pohled. Cítila jsem, jak z jeho těla sálá horko.

„Víš, Rose. Ty a já jsme si souzeni. Doplňujeme se. Jsme pro sebe stvořeni,“ řekl a já zavřela oči, snažila se protestovat a zavrtěla hlavou.

„Jsi jediný, kdo si to myslí. V mé mysli žádné takové myšlenky nejsou,“ řekla jsem. A on se pomalu naklonil blíž k mému uchu a já ucítila, jak mi na krku naskakuje husí kůže. Způsob, jakým mi sál kůži na krku, pomalu, vášnivě a jemně, způsobil, že jsem ve svém středu zvlhla.

„To mluví jen tvůj vztek, drahá ženo. Vím, že jsi na mě naštvaná, že jsem tajil pravdu, ale jsi naštvaná i proto, že ke mně také něco cítíš,“ pošeptal mi do ucha a já k němu okamžitě stočila pohled.

Naše tváře byly blízko, a jeho oči vypadaly líně. Polkl a sklopil pohled k mým rtům, než se mi znovu podíval do očí.

„Víš, když se na tebe teď takhle dívám, mám chuť ti svázat ruce za zády a přinutit tě rajtovat na mém ptákovi, dokud ti moje mrdka nenaplní břicho a ty si nevzpomeneš, jak dobře se díky mně dokážeš cítit,“ jeho hlas zněl hluboce a chraplavě a mně z toho ztvrdly bradavky. Vzrušoval mě.

Najednou si mě přitáhl blíž a moje kunda se přes mé kalhotky a jeho kalhoty otřela o jeho tvrdou bouli.

Prudce jsem se nadechla, pokusila se sklopit zrak a zavrtěla hlavou. „Dominicu,“ zašeptala jsem.

„Rose,“ zamumlal a znovu si mě přitáhl na svého ptáka. „Ach,“ můj dech se stal nepravidelným a víčka se mi pevně zavřela.

„Mám?“ zeptal se, šeptaje mi do ucha, a moje hlava klesla dozadu.

„Slibuju, že budu něžný a dám ti pocítit to, co jsi ještě nikdy necítila,“ řekl, a to mě dělalo slabší a slabší.

„Ahhh.“ Z rtů mi unikl stén, když svou bouli znovu přitiskl k mojí kundě.

„To mi zní jako ano,“ zamumlal a já ucítila, jak pevněji sevřel mé ruce a popadl svou košili, aby mi je svázal. Lapala jsem po dechu.

Co jsem to sakra dělala? Proč jsem mu, k čertu, nedokázala uniknout?