*Rory*

Vzduch v archivu se zdál těžší, než by měl být, jako by se samy stěny snažily zadržet dech. V úzkých proudech světla z oken vysoko nad námi poletovala zrnka prachu, a měnila tu zapečetěnou místnost v podivný druh hrobky.

Dlaně mě stále brněly v místě, kde se mi do kůže vpálila runa, a mé srdce se nedokázalo uklidnit od chvíle, co skrz tu vzpomínku zašeptal Edenin hlas, a zmrazil mě až do mo