*Xander*

„Teď!“

Nevěděl jsem, jestli ten výkřik vyšel ze mě, nebo z Azriena, ale na tom nezáleželo. Vpadli jsme do tábora jako čepel trhající látku.

Hradba stromů mě vyplivla jako prvního. Azrien se ve mně drápal tak zuřivě, až jsem myslel, že mi prasknou žebra, ale bylo mi to jedno. Moje tělo se rozostřilo na samé hranici proměny – ruce napůl praskaly v pařáty, páteř se vlnila. Chtěl jsem krev. C