Rory

„Vážně si myslíš, že tohle místo spraví jeden proslov?“

Monin hlas se nesl přes napůl opravené nádvoří, odrážel se od lešení a popraskaných mramorových sloupů, na kterých kdysi visely zlato-stříbrné zástavy. Její sarkasmus, jako obvykle, přicházel stejně snadno jako dýchání. Stála s rukama v kapsách, vlasy svázané nahoru, boty od bláta, a dívala se na zpola shromážděný dav studentů tak, jako