Zatímco Katherine Jensenová v dusivém kouři bojovala o dech, její snoubenec Truman Garcia si připíjel na narozeninové oslavě jiné ženy.

Když se k němu její zoufalý hovor konečně dostal, zazněla v jeho hlase ostrá netrpělivost. "Musíš dneska dělat scény? Tvá nenávist k Rachel mě jen odhání."

Aniž by čekal na Katherininu odpověď, vyštěkl: "Koupil jsem ti dárek. Tak se uklidni a pojď sem."

Ironií bylo, že Truman neměl tušení, že žhářkou, která chtěla Katherine připravit o život, byla právě ta žena, kterou obhajoval.

Vtom se roztříštila okna, spolkla Katherinino vysvětlení a zničila její poslední zbytky naděje.

Zůstala klidná a tichá, když jí hasiči pomáhali uniknout z plamenů. Pak vzala do ruky telefon a vytočila číslo z Jelastonu.

"Rozhodla jsem se," řekla klidně. "Za patnáct dní se vrátím domů na babiččiny narozeniny a převezmu zpět své místo v rodině."

Hlas na druhém konci se nejprve rozzářil úlevou, pak do něj ale pronikla panika. "Za patnáct dní? Proč tak dlouho? Řekni mi, že to není kvůli tvým bratrům nebo tomu tvému snoubenci."

Katherininy oči se zvedly k temnému kouři stoupajícímu v dálce.

Kdysi stavěla přání rodiny Jensenových nad svá vlastní a odmítala se vrátit do Jelastonu. Nyní však plameny spálily jakoukoli poslední stopu této loajality.

Hlas zněl stále naléhavěji. "Vrať se domů ještě dnes, ano? Postarám se o to, aby se Jensenovi a Garciovi dostali do těch nejlepších kruhů v Jelastonu. Slibuji, že to zařídím."

Katherine zavrtěla hlavou s hořkým úsměvem. "Ne. Potřebuji těch patnáct dní, abych něco dokončila. A od nynějška už s rodinami Jensenových a Garciových nechci mít nic společného."

O tři hodiny později stála Katherine před Diamantovým sálem hotelu Glando. Záda měla dokonale rovná, ačkoli se na ní dlouhotrvající napětí začalo podepisovat.

Její rány byly ošetřeny a obvázány, ale při chůzi se jí stále držel ostrý pach dezinfekce.

Nenadělala si čas na to, aby se převlékla z krví nasáklých šatů. Nyní jí to ušetřilo čas, protože k rozražení dveří stačil jediný prudký kopanec.

Živá atmosféra večírku zmizela ve chvíli, kdy se dveře rozlétly, a nahradilo ji hrobové ticho.

Všichni hosté se otočili a zírali, setkávajíce se s jejím pohledem – bouřlivou směsí zoufalství a chladné zuřivosti.

Místností projelo hromadné zachvění.

Příliš velký kabát, který měla na sobě, jen stěží skrýval krví nasáklé šaty pod ním.

Její nohy, poznamenané viditelnými ranami, ji nesly vytrvale kupředu k Trumanovi.

Čerstvá krev už prosakovala novými obvazy a vytvářela ostrý, znepokojivý pohled.

Trumanův obličej se změnil, oči se mu naplnily upřímnou starostí.

Už k ní vykročil, odhodlaný získat odpovědi, když vzduch prořízl hlas Rachel Jensenové. "Pokud jsi měla s mou narozeninovou oslavou problém, Katherine, měla jsi mi to říct. Bývala bych to celé odvolala. Proč čekat až doteď a takhle mě ztrapnit?"

V okamžiku, kdy Rachel vzala Trumana za ruku a stáhla ho zpět, něha v jeho očích pohasla a ustoupila čiré frustraci.

Měl už dost Katherininých neustálých podezření ohledně něj a Rachel.

,Vždycky jsem jí tu žárlivost toleroval, ale dnešek je jiný,‘ pomyslel si a frustrace v něm překypěla. ,Nejdřív předstírala požár a teď se takhle ukáže na Racheliných prvních narozeninách s její skutečnou rodinou.‘

,Jako by se snažila všechno zničit schválně. Už mě nebaví ji omlouvat.‘

"Katherine, co má znamenat ta scéna?" prořízl vzduch Trumanův hlas. "Nebo jsi zapomněla – nebýt Racheliny intervence, Jensenovi by tě už dávno vyhodili. Vděčíš jí za to, že jsi tady."

Katherine se zastavila uprostřed kroku a zvedla oči, aby se s ním střetla pohledem.

Když se na něj dívala, zaplavily její mysl vzpomínky na jejich šest společných let.

Bylo to už šest let, co byla omylem přivedena do rodiny a tím i k zasnoubení s Trumanem.

Jejich vztah rozkvetl z cizinců k blízkým přátelům, pak k milencům a časem je všichni vnímali jako dokonalý pár.

Vše se ale změnilo minulý rok, když Truman objevil Rachel, zatímco plánovali zásnuby. Aniž by to Katherine řekl, zařídil test DNA, který potvrdil, že Rachel je skutečnou dědičkou.

Přes noc k ní její adoptivní rodiče a tři bratři naprosto změnili postoj.

Navzdory této zradě Katherine k Rachel nikdy neprojevila žádnou zášť. Místo toho pokračovala ve sběru léčivých bylin v horách, aby pomohla s Racheliným chatrným zdravím, a dokonce Rachel seznámila se svým vlastním uznávaným mentorem.

Nikdy však nečekala, že poté, co jí její třetí bratr zajistil místo v Katherinině týmu, se Rachel obrátí proti ní a ukradne její výzkum, aby vyhrála cenu.

Když ji s tím Katherine konfrontovala, Rachel hrála nevinnou. "Jak jsem mohla vědět, že děláš stejný výzkum?" řekla.

Katherine neměla žádné důkazy, které by její tvrzení podpořily. Právě když bojovala se svým hněvem, rodina Jensenových i Truman se obrátili proti ní.

"Buďme upřímní," začal její nejstarší bratr Andrew Jensen, "ty ceny, co jsi předtím vyhrála, jsi získala jen díky konexím naší rodiny."

"Rachel si tuto cenu vysloužila tvrdou prací," dodal s úšklebkem její druhý bratr Billy Jensen. "Jsi opravdu tak žárlivá, že by sis o ní vymýšlela takové lži?"

Její třetí bratr, Yves Jensen, se chladně zasmál. "Bez podpory naší rodiny bys neměla co ukázat. Za celý rok jsi nevyhrála jedinou cenu. Kdy už konečně čelíš pravdě o svých skutečných schopnostech?"

Nejhlubší rána přišla od Trumana, jehož tvář byla plná zklamání. "Akademický podvod je vážné obvinění," řekl jí tiše. "Ale bez důkazů se to, co děláš, rovná pomluvě. Tentokrát jsi opravdu překročila meze, Katherine."

Katherine znovu a znovu uvažovala o odchodu, ale Jensenovi vždy věděli, jak si ji udržet nablízku – zvláště Yves, jehož pozorné malé dárky nikdy neselhaly v tom, že rozbily její odhodlání.

Vzhledem k tomu, že Katherine vyrůstala bez rodiny, toužila po sounáležitosti příliš silně na to, aby mohla odejít, a proto celou tu dobu zůstávala.

Její myšlenky byly stále zamotané v minulosti, když se náhle objevili její tři bratři a zatarasili jí cestu.

"Takhle se tu ukázat a zkazit oslavu," řekl Andrew s tváří zkřivenou odporem. "Kdo tě naučil takovým ubohým trikům, jak upoutat pozornost?"

"Ukradla jsi Rachel šest let života," odplivl si Billy a ani se nenamáhal skrývat své opovržení. "A teď jí ničíš narozeniny? Kdybychom věděli, jak jsi manipulativní, už dávno bychom tě vyhodili."

Yvesův hlas v sobě nesl chladnou hrozbu. "Převlékni se a přede všemi se Rachel omluv. Její odpuštění je tvou jedinou vstupenkou k tomu, abys mohla zůstat."

Myslela si, že si po všech těch zradách vybudovala kolem srdce hradby, ale tahle si přesto dokázala najít cestu skrz.

Na okamžik se přítomnost rozplynula a ona byla zpět v té chodbě.

Byla zrovna na cestě koupit Rachel dárek k narozeninám, když její pozornost upoutaly hlasy z pokoje – její bratři mluvili s Rachel.

"Vzali jsme si ji jen proto, že se shodovala její ledvina," řekl Andrew chladně. "Kdybys tenkrát nebyla tak slabá, udělali bychom tu operaci už před lety."

"Neumře z toho, že přijde o jednu ledvinu," dodal Yves s pokrčením ramen. "A pokud si bude stěžovat, vždycky ji můžeme vyplatit bytem."

"Naplánujeme to hned po oslavě," uzavřel Billy klinickým tónem. "Řeknu jí, že je to kvůli lékařské studii. Věř mi, vezme si narkózu, aniž by něco podezřívala."

Rachel vznesla chabý protest, než s předstíranou zdrženlivostí ustoupila.

A venku zůstala Katherine nehybná, svírána chladem zrady.

Rodinné teplo, po kterém tolik toužila, se ukázalo být ničím jiným než plánem na to, jak jí ukrást ledvinu.

Přesto se nedokázala přimět k tomu, aby je konfrontovala. Oslabená a v menšině věděla, že by ji odhalení pravdy jen více uvěznilo.

Když šok odezněl, utekla zpět do svého bytu. Tam plakala, dokud jí nezbyly žádné slzy, a pak si začala balit, aby nadobro zmizela.

Sotva vyšla ze dveří, srazila ji k zemi náhlá rána. Než ji pohltila tma, viděla, jak Rachel podává jejímu útočníkovi tlustý svazek peněz.

To vysvětlovalo, proč její jediný zoufalý telefonát, když ji obklopily plameny, patřil Trumanovi místo Jensenovým.

Brutální vzpomínka vrátila Katherine zpět do přítomnosti. Ruku tiskla pevně na hrudi a s každým nádechem cítila železitou pachuť krve.

V tu chvíli složila tichou přísahu, že přetrhá veškeré vazby na rodinu Jensenových.

Zhluboka se nadechla, aby zahnala bolest na hrudi. "No, dosáhli jste svého. Opouštím rodinu Jensenových."

Ignorujíc Yvesova napjatá ramena a naštvaný dech, protáhla se kolem něj a zamířila rovnou k pódiu.

Krev poskvrnila její bílé šaty jako růže zbitá v bouři.

Její chladný pohled přelétl po šokovaných tvářích Trumana a Rachel, zatímco sahala po skleničce s vínem.

Unikla jediná slza a dopadla přímo do vína.

"Ať jsou tu všichni svědky – ruším své zasnoubení s Trumanem," oznámila. "A gratuluji k návratu skutečné dědičky Jensenových. Odcházím z vlastního rozhodnutí a od dnešního dne jsem s Jensenovými skončila. V tomto životě i v tom příštím."