Trumanovy oči ztmavly, na spánku mu tepala žíla, když se pohnul, aby Katherine popadl.

Katherine ale jen vypila zbytek vína, nechala sklenici vyklouznout z ruky a usmála se, když se roztříštila o podlahu.

"Zbláznila ses?" Katherinina adoptivní matka, Evelyn Jensenová, předstoupila a obviňovačně na ni ukázala prstem.

"Snažíš se naši rodinu ztrapnit před všemi těmi hosty? Všechny ty roky, které jsem na tebe vyplýtvala," dodala ostrým hlasem.

Katherininou myslí probleskla vzpomínka na plán s ledvinou, a když se její oči setkaly s Evelyninými, každá stopa její dřívější náklonnosti zmizela.

"Za těch šest let jste na mě utratili třicet tisíc dolarů. Převedu vám je všechny zpátky," řekla Katherine chladně.

"Jestli mi nevěříte," pokračovala a hodila připravené finanční záznamy směrem k hostům, "můžete si každou platbu zkontrolovat sami."

Finanční záznamy rychle kolovaly mezi hosty z ruky do ruky a jejich překvapené mumlání bylo s každým odhalením hlasitější.

Ta částka byla šokujícím způsobem nízká. Bylo to méně, než kolik by mnozí utratili za rodinného mazlíčka.

Katherine si tiše sundala diamantové náušnice, dárek od Evelyn z doby před lety, když ji rodina přijala.

"Přišla jsem do vaší rodiny s ničím a s ničím také odejdu. Tyhle patří vám," řekla klidně a vložila náušnice Evelyn do ruky.

Tváře Jensenových potemněly vztekem, ale důkazy už kolovaly mezi hosty. Snaha o jejich vrácení by je teď jen vykreslila v ještě zoufalejším světle.

Evelyn, nevidouce z toho žádné jiné východisko, zaječela "Nevděčná holka!" a pak dramaticky předstírala mdloby. Její manžel, Frank Jensen, byl okamžitě po jejím boku a odváděl ji z té ponižující scény.

Zatímco na ni její tři bratři chrlili obvinění, Katherine zůstávala nerušená, její výraz byl chladný, když sledovala, jak její adoptivní rodiče odcházejí.

"Možná došlo k nějakému nedorozumění," zamumlal jeden z hostů. "Paní Jensenová vypadala tak rozrušeně, že málem zkolabovala. Dá se tomu účtu věřit?"

"Ta adoptivní dcera má ale kuráž. Proč si ze všech dnů musela vybrat zrovna dnešek, aby s nimi přetrhala vazby a ztrapnila Jensenovy?" ozval se další.

"A co to domluvené manželství mezi Garciovými a Jensenovými?" zeptal se třetí. "Rachel je teď zpátky, ale Katherine se těch zásnub stále drží. Možná..."

Rachel vycítila, že se nálada davu mění, a zhroutila se na podlahu. Oči se jí naplnily slzami, ramena se jí třásla tichými vzlyky a dokonale se tak vžila do role oběti.

"Katherine, nikdy jsem tě v naší rodině nechtěla nahradit," řekla Rachel třesoucím se hlasem. "Truman tu byl jen kvůli mým narozeninám. Prosím, věř mi.

"Po dnešku se nic nezmění. Pokud se na mě zlobíš, můžeme si o tom promluvit později. Ale prosím tě, nedělej teď scény. Ztrapníš celou naši rodinu."

Když to Truman viděl, získal zpět svou vyrovnanost.

,Takže to všechno udělala jen proto, že na Rachel žárlí,‘ usoudil v duchu. ,To celé je jen divadlo, aby s námi mohla manipulovat. Celou tu dobu jsem na ni byl příliš měkký. Je načase, aby poznala své místo.‘

"Dost, Katherine," řekl Truman chladně. "Je to jen narozeninová oslava. Své místo v rodině máš jisté, stejně jako naše zasnoubení. Teď se Rachel omluv, než si to ještě zhoršíš."

Jeho slova zabrala dokonale. Všichni teď v Katherine viděli tu žárlivou, která hraje psychologické hry, aby je mohla ovládat.

Katherine se mohla jen nevěřícně smát.

Truman to bral jako další důkaz její tvrdohlavosti. Nechápal, jak se dívka, kterou kdysi miloval, mohla tak naprosto změnit.

S tváří staženou hněvem a zklamáním přistoupil blíž a promluvil hlubokým, hrubým hlasem: "Přestaň s tímhle extempore. Ona je skutečnou dcerou Jensenových, zatímco ty jsi jen adoptovaná.

"Jediný důvod, proč se k ní chovám slušně, je kvůli tobě. Jensenovi by si tě tu nenechali, kdyby s tím Rachel nesouhlasila kvůli mně.

"Po všech těch hrozných věcech, co jsi o ní řekla, tě měli už dávno vyhodit."

Jeho hlas zněl stále ostřeji, když pokračoval: "Nebo jsi zapomněla? Moje matka by sirotka za moji manželku nikdy nepřijala. Pokud se teď neomluvíš, je mezi námi konec."

Katherine už byla unavená z poslouchání stále stejných výmluv.

Truman vždy tvrdil, že to všechno dělá pro Katherinino dobro. Ale to, že nosil Rachel v náručí, brával ji na půlnoční procházky a účastnil se její narozeninové oslavy, zatímco Katherine bojovala o život, mělo s pomáháním Katherine jen pramálo společného.

Vždy se bránil tím, že to dělá pro Katherinino dobro – aby zajistil její pozici v rodině Jensenových a aby ho byla hodna.

Zprvu věřila, že se musí zlepšit, a tak veškerou svou energii věnovala výzkumu.

Chtěla dokázat velké věci a stát se někým, s kým by se Truman oženil s hrdostí.

Teď ale chápala – skutečná láska nepotřebuje žádné ospravedlnění, zatímco její absenci nelze nikdy nahradit žádnými úspěchy.

Katherine si z předloktí stáhla náramek z modrých krystalů a vložila jej Rachel do dlaně.

"Katherine, co si myslíš, že děláš? To je rodinné dědictví." Trumanův hlas přiostřil okamžitým hněvem.

Nevěřícně sledoval, jak jen tak ležérně rozdává samotný symbol jejich zasnoubení.

"Naše zasnoubení je zrušeno, pane Garcio," řekla Katherine chladně. "Ten náramek teď patří Rachel."

Než stihl Truman zareagovat, otočila se čelem k celému sálu.

Navzdory jejímu neupravenému zevnějšku si intenzita v jejích očích vyžádala naprostou pozornost.

Na shromáždění padlo hluboké ticho.

Uctivě se uklonila. "Děkuji, že jste dnes večer byli svědky konce mých zdejších vazeb. Omlouvám se za to vyrušení. Pokud vám někdy budu moci vaši laskavost oplatit, učiním tak. Patří vám můj vděk."

S těmi posledními slovy se Katherine otočila a bosá kráčela k východu, zanechávajíc za sebou napříč sálem živou krvavou stopu, jež celou místnost umlčela.

Hosté stáli v ohromeném tichu, než se začalo šířit šeptání.

"Opravdu teď prostě odešla od obou rodin? To vyžaduje víc odvahy, než bych v sobě kdy dokázal sebrat," zašeptal jeden z hostů nevěřícně.

"Jen venkovská holka, co dělá divadlo, aby na sebe upoutala pozornost," odfrkl si další pohrdavě.

"Ale ta zranění vypadají dost skutečně. Museli ji dohnat až na samotný okraj," zamumlal třetí host. "I ten nejlaskavější člověk může být zlomen."

V chabě osvětleném koutě místnosti seděl Joseph Foley s překříženýma nohama a jeho klidné vystupování prořezávalo tlumenou atmosféru.

Oči se mu zúžily, když padly na krvavou stopu. Když vstal, jeho náhlý pohyb a impozantní postava přiměly jeho přítele zamrznout uprostřed nádechu.

"Joe, co myslíš? Je skutečně odvážná, nebo jen hraje nějakou hru?" zeptal se Josephův přítel Sean Chapman zaujatě.

Josephova tvář byla nečitelnou maskou. Ostrý zrak upíral na místo, kudy Katherine odešla, a neobtěžoval se na svého přítele ani podívat. "Je rozhodná," pronesl nakonec. "A chytrá."

Sean se tvářil zmateně, nechápal Josephovo hodnocení.

Joseph, jenž to jen zřídkakdy rozváděl, pokračoval: "Přetrhat vazby s Jensenovými bylo tím nejefektivnějším řešením. A zrušení zasnoubení bez váhání – to ukazuje na opravdovou sílu charakteru."

Jako by ho zasáhla nějaká osobní myšlenka, tiše se zasmál.

Rodina Jensenových pečlivě sestavila seznam hostů a pozvala vlivné osobnosti, u nichž doufala, že jim pomohou posílit jejich společenské postavení.

Ačkoli Katherinino dramatické zpřetrhání rodinných vazeb a zasnoubení působilo odvážně, její zdvořilé omluvy hostům zaručily, že se nikdo neurazil.

Její odhalení finančních záznamů vystavilo na odiv nepříjemnou realitu skrývající se za úctyhodnou fasádou rodiny.

Významní hosté, na které se Jensenovi tak usilovně snažili zapůsobit, by po tomto představení svůj názor na rodinu bezpochyby přehodnotili.

Nejenže čistě odstřihla své vazby, ale zároveň Jensenovy veřejně ponížila – chytrý tah, který oba cíle splnil dokonale.

"Je tu ještě jedna věc," dodal Joseph zamyšleně. "Opravdu si myslíš, že si Jensenovi tehdy před lety Katherine prostě spletli se svou dcerou?"