Pohled Bailey

"Kaleb Hayes je tak kurva žhavej... Musela jsem na tu párty přijít, jakmile jsem zjistila, že tu bude." Nějaké holky se zachihotaly, když procházely kolem.

Moje párty se proměnila v turistickou atrakci ne kvůli mně, ale proto, že se všichni z Pawley Islandu přišli podívat na Kaleba. Už tehdy to byl ten nejžhavější kluk.

A pořád je.

Možná to, že se vypařil, na roky všechny ignoroval a najednou se vrátil ještě žhavější a hezčí, mu dodávalo tenhle tajemný půvab.

Stál u bazénu s Davidem a do sebe klopili drinky.

Hromada kluků a holek je okukovala a já jsem s protočením očí odešla.

Byla to moje párty, dostala jsem se na všechny vysoké školy, kam jsem se hlásila, měla bych se bavit, tak proč jsem měla plnou hlavu Kaleba.

Včera v noci se do bistra už nevrátil. Odešel s Lilou a já ho znovu viděla, až když s ní vešel na tuhle párty.

Na tom už nezáleželo. Celé město vědělo, že Kaleb je děvkař a nepatří nikomu. Zamilovat se do něj nebo v něco doufat byla ztráta času.

Párty byla v plném proudu a každý kout letního sídla byl zaplněný.

Odhodlaná se bavit jsem zamířila ke stolu s pitím a vzala si plastový kelímek s ovocným punčem.

"Gratuluju, Bailey."

Polekaně jsem se otočila. Vedle mě stál vysoký kluk a držel kelímek. Měl rozcuchané tmavé vlasy, jasné oříškové oči a hezkou tvář.

"Ehm... díky," řekla jsem a zamrkala.

"To budeš pít?" Kývl k mému ovocnému punči.

"Proč? Co je s ním špatně?"

"Nic. Až na to, že je to pití pro děti." Zvedl svůj vlastní kelímek. "Tohle je lepší."

Neměla jsem tušení, kdo to je, ale byl žhavý. Vysoký, štíhlý, široká ramena. Na sobě měl napůl rozepnutou polokošili a vypadal, jako by patřil na večírek vysokoškolského bratrstva.

"Promiň, my se... známe?" zeptala jsem se a naklonila hlavu.

"Já jsem Sam. Jsem Davidův kamarád. Jsem v posledním ročníku na Brownu." Usrkl si pití a sledoval mě.

"Chlubil se, že se jeho sestřička dostala na, já nevím, deset škol?"

Zčervenala jsem. "Ne na deset. Jen... na pět, ale jo."

"Na pět?" Hvízdl.

"Tak jo, chytrá holko, tohle musíš zkusit." Natáhl ke mně svůj kelímek.

Zaváhala jsem. "Co to je?"

"Sladký alkoholický mix."

Zvedla jsem obočí. "A nesnažíš se mě tajně otrávit?"

Dramaticky zalapal po dechu. "Já? Otrávit Davidovu sestru? Vážím si svýho života."

To mě rozesmálo a já si trochu lokla.

"No dobře... to není špatný," uznala jsem.

"Vidíš? Já ti to říkal."

Skončili jsme tak, že jsme si povídali celé hodiny a on mi vyprávěl hloupé historky.

Smála jsem se tak moc, až jsem si vylila pití na šaty.

"Sakra." Podívala jsem se dolů na červenou skvrnu šířící se po žluté látce.

Sam se zašklebil. "Dokonalá výmluva."

"Na co?"

"Na bazén." Ukázal směrem k bazénu, kde na sebe lidé stříkali vodu, smáli se a potápěli se navzájem. "Pojď."

Zaváhala jsem. "Nevím..."

"Bailey," řekl. "Je to tvoje párty. Když se nebudeš bavit ty, tak kdo?"

To mě popostrčilo. Svlékla jsem se do bikin, hodila šaty na židli a běžela k bazénu.

Další děcka skočila hned za mnou, vlny stříkaly všude kolem. Smála jsem se, vlasy přilepené na obličeji, kopala nohama a blbla se Samem.

Tak moc jsem se snažila ho ignorovat, ale koutkem oka jsem sledovala Lilu a Kaleba.

Seděla na něm a něčemu se smála, ale on očima visel na mně. Vraždil mě pohledem.

Dokonce i Davidovi, který byl občas přehnaně ochranitelský, to bylo zřejmě jedno a byl příliš zaneprázdněný flirtováním se dvěma holkami u vířivky.

Vylezla jsem z bazénu a Sam ke mně zezadu přišel a hravě si mě vyhodil do náruče.

Dav se smál a jásal, když mě v náruči jako nevěstu nesl do domu.

Jeho tělo bylo teplé a slabě voněl po kolínské a alkoholu.

Došli jsme do mého pokoje v patře a on mě opatrně postavil na zem, pořád s úsměvem.

"Díky," řekla jsem a odhrnula si mokré vlasy z obličeje.

"Není zač." Jeho pohled na mně spočinul o vteřinu déle než obvykle.

Popadla jsem ručník a osušila si paže. Opřel se o dveře a sledoval mě.

"Vypadáš hezky, když se směješ," řekl tiše.

"Vážně?" zeptala jsem se, trochu bez dechu.

Přikývl. "Jo." Přistoupil blíž. "Můžu?"

Jeho obličej byl centimetry od mého, rty pootevřené, když si mě přitáhl blíž. Hruď se mi zvedala a klesala a poprvé za ten večer jsem to chtěla taky.

Naklonila jsem se blíž, moje ruka zavadila o jeho košili a přitáhla si ho k sobě.

Naše rty se už skoro dotkly...

Dveře se s bouchnutím rozletěly a Kalebova pěst přistála na Samově čelisti.

Sam zavrávoral, narazil do mé komody, shodil rámeček s fotkou a chytil se za obličej. "Co to sakra!"

Kaleb tam stál a v očích mu blýskal hněv.

"Kalebe!"

Sam zasténal.

"Zbláznil ses?"

Kaleb se znovu pohnul vpřed. "Přestaň!" vykřikla jsem, srdce mi bušilo, ale on vypadal tak naštvaně.

"Kalebe!" Vrhla jsem se mezi ně a dlaněmi se opřela o jeho hruď.

Samovi krvácel ret. Otřel si ho hřbetem ruky a zlostně zíral na Kaleba, kterému chyběly dvě vteřiny k tomu, aby znovu zaútočil.

"Zabiju tě, jestli tě k ní ještě někdy uvidím blízko," zaklel.

"Same, prosím tě, prostě odejdi!" Zoufale jsem po něm střelila pohledem.

Soptil, ale otočil se a vyrazil ven, přičemž za sebou práskl dveřmi.

"Co to s tebou sakra je?"

Zabouchl dveře a přimáčkl mě ke zdi.

"Kdo ti sakra dovolil ho líbat?" zavrčel.

"Jsi moc mladá na to, aby ses takhle kurvila."

"Moc mladá?" vyprskla jsem a do tváří se mi nahrnula horkost.

"Zbláznil ses? Jdi do prdele, Kalebe.

Ty jsi políbil mě. Dvakrát!"

V očích mu na vteřinu probliklo a naklonil se blíž.

"To bylo něco jinýho," odsekl.

"Něco jinýho? Aha, jasně.

Když jsi to ty, tak je to v pořádku. Ale když je to někdo jiný, tak jsem najednou dítě, co neví, co dělá?"

Ruce podél těla se mu zatnuly v pěst. "Ty to nechápeš."

"Ne, ty to nechápeš!" Hlas se mi třásl.

"Včera jsi odešel s Lilou. Viděla jsem, jak ses s ní na parkovišti líbal.

Proč se kurva staráš, s kým jsem já?"

Oči se mu jen o zlomínek rozšířily.

"Kalebe, roky jsem tě neviděla a najednou jsi zpátky a chováš se jako můj hlídací pes.

Řekni mi. Proč?

Proč ti záleží na tom, jestli mě líbá Sam nebo někdo jiný? Když chci, aby to udělali? Nejsi kurva můj rodič!"

Jeho ruka udeřila do zdi vedle mé hlavy, až jsem sebou trhla.

"Žárlíš, že jsem odešel s Lilou?" zeptal se po mém výlevu.

"Jdi ode mě," praštila jsem ho do ramene a odcházela.

Všechno, co jsem řekla, bylo k ničemu. Zatímco já jsem vřela vzteky, on se staral jen o to, jestli žárlím.