Baileyin pohled

Jako by se svět na okamžik zastavil.

Nemohla jsem dýchat.

Můj táta stál u dveří, v obličeji bledý a zmatený, a zíral na Kaleba, jako by ho nepoznával.

"Jak to Bailey myslí, že jsi zločinec?" zeptal se táta. Hlas se mu třásl, tichý a rozechvělý.

Nechtěla jsem, aby to slyšel, ani mě nenapadlo, že by dneska přijel.

Kaleb se na nás oba podíval, ve tváři prázdný výraz.

Povzdechl si a pr