Baileyin pohled

Nemohla jsem uvěřit ničemu z toho, co se právě stalo.

Cítila jsem se, jako by se mi celý svět zhroutil přímo před očima.

Kaleb odešel a já tam jen stála, zmrazená, zírala na zavřené dveře.

Hruď mě bolela a ruce se mi třásly.

Pak, než jsem si vůbec uvědomila, co dělám, vyběhla jsem za ním.

"Kalebe!" zakřičela jsem, jak jsem se hnala chodbou.

Srdce mi bušilo tak silně, že jsem sotva