Pohled Bailey

Byly to už dva týdny, co jsem Kaleba viděla naposledy.

Každé ráno působilo stejně – tiché, prázdné a zvláštní.

Můj telefon nezavibroval, ani jednou. Nebyly od něj žádné zprávy ani hovory.

Táta taky nebyl doma. Odjel a slíbil, že se Kalebovi nic nestane.

Máma se snažila chovat normálně, ale viděla jsem, jak jí občas oči střelily k domovním dveřím, jako by čekala na jeho návrat.

Neustá