„Pane Wolfhame,“ řekl Lunerly. Zněl naprosto nevyvedeně z míry. Moje srdce mi však bušilo až v krku. „Děkuji, že jste přišel do mé kanceláře uprostřed odpoledního vyučování.“

„Měl jsem pauzu,“ odpověděl Maximus a odlepil se od zdi. „O čem to tady bylo, o nějaké princezně?“

„Ano, právě jsem mluvil s královnou,“ pokračoval Lunerly. „Je zděšena vaším chováním k bezvlčím. Král choť musí chovat úctu ke