Když Alex a Grant dorazili, Felix byl už bezpečně zavřený v policejním autě. Přítomní důstojníci je rychle se všemi seznámili. „Kapitáne Cole, profesore Summere, tohle je Nina Summerová z bytu 203 a její bratr, Simon.“

Alex při pohledu na Ninu ztuhl. „Nino... to jsi ty?“ vyhrkl v šoku.

Náhle mu všechno v hlavě docvaklo. „Takže ten tip na Felixe byl reálnej. To není možný...“ Obličej mu ztratil barvu, jak mu ta šílená náhoda pomalu docházela.

Nina právě podávala svou výpověď, když ve dveřích zahlédla Alexe. Tvářila se naprosto v klidu; přesně na něj totiž čekala.

Důstojníci si vyměnili chápavé pohledy, vycítili, že se tu něco děje. Odhadli, že Nina a Alex budou rodina, když měli stejné příjmení.

Grant se obrátil na Alexe. „Profesore Summere, vy Ninu znáte?“

Alex, speciální policejní konzultant, se nikdy nezmínil o tom, že by měl sestru. Výraz se mu zakabonil, když přikývl. „V porodnici ji vyměnili za moji skutečnou sestru a s mou rodinou žila dvaadvacet let.“

V místnosti to zašumělo jako u dramatu, které má co nevidět propuknout; všichni se tvářili, jako by lačnili po detailech nejnovějšího drbu.

Než mohla Nina cokoli říct, přihnal se Simon a popadl Alexe za límec. „Proč ses snažil Ninu zastavit, aby nevolala poldy?“

Simon měl pěsti tak křečovitě sevřené, až mu nabíhaly žíly. Kousal se do rtů, aby se neovládl. Nebýt předpisů, Alex by možná skončil natažený na zemi.

Simon vyštěkl: „Kdybych se neobjevil přesně tehdy, kdy jsem se objevil, Nina mohla bejt rukou Felixe mrtvá!“

Simon byl rychlý jako blesk; Alex ani nedostal šanci promluvit a už ho škubnutím trhl k sobě.

Nina sledovala, jak se jí Simon zastal a pomyslela si: ‚Ty jo, Simon je fakt drsňák!‘

Grant a ostatní důstojníci zírali v šoku. Alex byl celonárodní mistr v bojových uměních, ale Simon, který byl jen řadovým obchůzkářem, si s ním poradil, jako by se nechumelilo.

Rychle přiskočili, aby Simona odtáhli zpátky. Grant se zeptal: „Simone, co se tu stalo? Jak se Alex pokusil Ninu zastavit před voláním na policii?“

Nina vycítila Grantův vážný tón a rychle vytáhla telefon, aby Alexe usvědčila. „Kapitáne, někdo poslední dny sleduje můj byt.

„Když jsem šla vynést koš, viděla jsem jeho obličej úplně zblízka. Vypadal přesně jako Felix. Tak jsem zavolala policii. Ale když Alex zachytil výjezd, zavolal mi celej vzteklej a v podstatě mě obvinil ze lhaní, jen abych přitáhla jeho pozornost.“

Díky starému zvyku z práce se na Ninině telefonu hovory automaticky nahrávaly. Pustila ho všem.

Rozezněl se Alexův hlas. „No podívejme na tebe, Nino. Já ti neberu telefony, tak ty jdeš a podáš falešný hlášení na policii? Jestli si ještě někdy vymyslíš falešný stopy, nevyčítej mi, že do toho zatáhnu poldy. Falešný hlášení tě můžou dostat do vězení.“

Každé slovo zasáhlo Alexe jako facka. Tváře mu hořely do ruda. Doktor kriminalistiky a profesor a jeho pýcha se právě rozpadala na prach před zraky celé jednotky.

Důstojníci, kteří si Alexe vážili, na něj nyní hleděli s nedůvěrou.

Grantovi se hruď stáhla vztekem. „Profesore Summere, jak jste mohl být tak lehkomyslný?“

Grant, ostřílený veterán, si nebral servítky. „Kdyby se Simon nezastavil, Felix by na svůj seznam mohl přidat další oběť. Půl roku nahánění tohohle chlapa... málem v háji.“

Alexova tvář pobledla. „Kapitáne Cole, nedělám jen tak unáhlené závěry. Nina... ona je kompulzivní lhářka. Nikdy u ní nevím, co je pravda.“

Grant ho rázně přerušil. „Dost. Faktem je, že Ninin tip byl přesný. Naštěstí Simon zasáhl rychle a Felixe chytil. Po půl roce lovu na tohohle chlapa můžeme konečně uzavřít případ.“

Grant se na Simona podíval s opravdovým respektem. „Simone, tentokrát ses vážně překonal. Ten záslužný metál je nepochybně tvůj.“

Alex viděl, jak moc Grant Simona obdivuje, a tiše zaťal pěsti, pod povrchem mu bublala frustrace.

Grant Simona pevně poplácal po rameni. „O slávu se navíc podělí celá vaše městská jednotka.“

Důstojníci z ředitelství Jelasburské policie ta Grantova slova zaslechli a tvářili se okamžitě kysele. Kdyby Alex vzal Ninin tip vážně, ocenění by shrábl celý jejich útvar.

Stopovali Felixe půl roku, jen aby si přisvištěl nějakej venkovskej polda a ukradl si všechnu slávu. Všechna jejich tvrdá práce byla ta tam, zůstala jim jen pachuť zahořklosti, a svůj hněv teď mířili přímo na Alexe.

Ninu k smrti potěšilo, když viděla, jak Simona chválí. Zamrkala na Granta a zeptala se: „Kapitáne, na vašem pátracím plakátu stojí, že za tipy je odměna 200 tisíc dolarů. Kápne z toho něco mě?“

Grant se vřele zasmál. „Rozhodně. Váš tip je zaznamenaný a vy jste ho pomohla chytit. Ty peníze jsou vaše. Jen strpení. Jakmile se vyřídí papírování, peníze by vám měly na účtu přistát zhruba do měsíce.“

Jelikož museli Felixe vyslýchat přes noc, tým se začal balit k odchodu.

Alex opouštěl byt 203 jako poslední. Když míjel Ninu, střelil po ní ostrým pohledem. „I slepý kuře někdy najde zrno. Nespolíhej na to, že tě tohle štěstí podrží i příště.“

Pak se jeho zrak přesunul na Simona. „Hledanej kriminálník, jo? Gratuluju k tý klice. Ale je to vážně něco, čím se dá chlubit? Ať se budeš snažit sebevíc, vždycky budeš jen taková nula z venkova.“