Sage

Srdce mi buší do žeber, když Alaricova mocná přítomnost vyplní dveře spíže. Ovine se kolem mě známá vůně borovice a zimního větru, ale je v ní i něco dalšího – nebezpečný osten, kvůli kterému vzduch jiskří napětím.

Erisiny dokonale namalované rty se zkřiví do nevinného úsměvu. „Alaricu, zrovna jsem tvému... hostu... vysvětlovala, že ohledně rozdělování jídla ve smečce máme přísná pravidla.“