Iris

Sotva tu večeři zvládneme dojíst.

Jídlo je jednoduché – přinesené z kuchyně, nic luxusního. Ale já ho skoro necítím. Sotva se dokážu soustředit na něco jiného než na to, jak se na mě Garrett neustále dívá, na to, jak vzduch mezi námi každou minutou těžkne.

"Nejíš," poznamená.

"Ty taky ne."

"Jsem rozptýlený." Jeho hlas zní hrubě. "Ty mě rozptyluješ."

"Opravdu?" Odložím vidličku a setkám se s j