Iris

Probouzím se s úsměvem.

Poslední dobou se to stává častěji – ta lehkost v hrudi, to teplo, které se mnou rozlévá, ještě než se úplně proberu. Pouto s druhem spokojeně vrní a na několik blažených okamžiků si dovolím to jenom cítit.

Garrett. Můj druh. Moje volba. Můj.

Ta myšlenka by mě měla děsit. Místo toho mě naplňuje radostí tak hlubokou, až je to téměř bolestivé.

Jsme spolu už dva týdny. Ne