Garrett

Nespím.

Nemůžu spát, když vím, že za úsvitu odjíždí. Nemůžu ani zavřít oči, aniž bych neviděl její tvář, neslyšel její hlas a necítil to pouto, které se po jejím odchodu ztenčí a vzdálí.

Vím, že je to absurdní. Už měla být pryč. Kdyby nedošlo k útoku odpadlíků, už by byla. Ale kvůli tomu zdržení, tomu drobnému odkladu, je zítřek o to těžší.

A tak celou noc pracuji. Hlášení hlídek. Hodnocen