Alexander

Trhnutím se probudím, pot mi smáčí hedvábné povlečení a srdce mi buší do žeber, jako by se snažilo uniknout. Noční můra se mě drží a střípky obrazů mi stále hoří pod víčky – mé tělo trhající se vedví, jedna polovina zářící léčivým světlem, druhá pohlcená silou alfy, obě poloviny se po sobě natahují, ale nikdy se nespojí.

„Jen sen,“ zamumlám a přejedu si rukou po tváři.

Jenže to nepůsobí