Lyra

Ranní světlo je jemným narušením, hřeje mě na víčkách a propletených údech. Probouzím se v kruhu jeho paží a předchozí noc se mi v mysli přehrává v živých, doznívajících záblescích. Mé tělo je symfonií bolesti i uspokojení, jež mi připomínají, jak důkladně jsme se sblížili.

Zlehka se pohnu, cítím tlak jeho kůže na své, a při té opojné intimitě se mi zatají dech. Něco zamumlá ze spánku a přit