Toho rána jsem se probudila a cítila se tak dobře jako už dlouho ne. Noční můry mě dnes v noci netrápily a byla jsem v šoku, když jsem si uvědomila, že jsem si skutečně přispala až do jedenácti dopoledne.

Posadila jsem se, protáhla se a vymnula si z očí ospalost. Sklouzla jsem z postele a málem jsem vykřikla, když se mé oči střetly s těmi Viktorovými.

Seděl na pohovce, loktem se opíral o opěrku a oči měl upřené do mých. Jak dlouho tu byl a opravdu mě sledoval, jak spím?

Úplně jsem zapomněla, že na sobě nemám nic jiného než tenké tílko a krajkové kalhotky, ale necítila jsem se nesvá. Rozhodně jsem se tak měla cítit, koneckonců on byl muž, zatímco já se stále cítila jako holka.

„Až tak moc se toužíš podívat znovu?“ Ušklíbla jsem se a zkřížila si paže na hrudi. Při pohledu na něj mi v žaludku poletovali motýlci.

Znovu na sobě měl svou formální košili s dlouhým rukávem, černé společenské kalhoty, kožené rukavice a černou masku přes spodní polovinu obličeje. Cítila jsem, jak mě ta jeho hloupá maska čím dál víc rozčiluje, a má zvědavost hrozila, že mě pohltí.

Protočil své tmavé oči, až mi po zádech přeběhl mráz vzrušení, a poklepal na hodinky, které měl na ruce.

„Dříve nebo později tu masku sundáme.“ Ušklíbla se Aela. Měla svou vlastní představu o tom, co uděláme, až získáme přístup ke spodní polovině jeho obličeje, a co je nejdůležitější, k jeho rtům.

Zamručela jsem: „Nechci ji sundat proto, abych toho chlapa mohla políbit.“ Ale i já sama slyšela tu faleš ve svých slovech.

Dala jsem si ruce v bok a pohlédla na něj: „Ty sis nikdy v životě nepřispal?“

Zavrtěl hlavou na znamení nesouhlasu a já sledovala, jak se mu při tom pohybu zavlnily rozcuchané vlasy v barvě hořké čokolády.

Odfrkla jsem si, přešla ke své komodě a vytáhla halenku a džínové kraťasy. Jednou jsem pohlédla na rozštípnuté dveře do koupelny a ušklíbla se.

Aniž bych mu dala šanci na spěšný útěk, odvrátila jsem se od něj a přetáhla si tílko přes hlavu.

Pokožku mi pohladila vlna horka, když jsem na sobě ucítila jeho oči, a na mých holých zádech naskočila husí kůže. Rty se mi zvlnily v pobavený úsměv při pomyšlení na to, jak jeho oči bloudí po mém těle, zatímco se nedívám.

Oblékla jsem si ladící černou podprsenku a otočila se k němu čelem. Jeho oči byly znovu upřené do těch mých.

„Cítila jsem na sobě tvůj pohled, víš?“ Ušklíbla jsem se na jeho nádhernou tvář. I když jsem tu jeho masku nenáviděla, jen to přidávalo na jeho božské přitažlivosti.

Tělem mi projelo zvláštní brnění a usadilo se mi mezi nohama, když jsem sledovala, jak protočil oči a odvrátil pohled.

Pokrčila jsem rameny: „Vyrazil jsi mi dveře do koupelny a já se potřebovala převléct. Kromě toho tohle už jsi viděl.“ Ušklíbla jsem se.

S větším sebevědomím, než jsem si myslela, že mám, jsem k němu pomalu kráčela. Neměla jsem na sobě nic než podprsenku a spodní prádlo, a přesto mi bylo neuvěřitelné teplo.

„Musíš brát svou práci velmi vážně,“ zapřemýšlela jsem nahlas a nechala oči bloudit po délce jeho těla. „To nezní jako velká zábava, Viktore.“ Našpulila jsem pusu a škádlivě vystrčila spodní ret.

Viktor si odfrkl, odvrátil hlavu a odtrhl ode mě zrak. Ten pohyb působil nuceně, což mi jen dodalo sebevědomí.

Ať už by to přiznal, nebo ne, rozhodně byl v pokušení. Zajímalo by mě, na kolik mladých žen měl dávat pozor a kolik z nich se ho také pokusilo svést. Při té myšlence mi v ústech zůstala hořká pachuť.

„Možná se to změní.“ Nechala jsem ta slova pomalu splynout ze rtů a otočila se, abych se oblékla.

Vklouzla jsem do oblečení přesně ve chvíli, kdy se ozvalo tiché zaklepání na dveře.

„Dále,“ zavolala jsem, frustrovaná tím vyrušením.

Shannon nakoukla do mého pokoje s překvapeným výrazem. Oči jí přelétly od Viktora k rozbitým dveřím koupelny a nakonec zpátky ke mně. Byla jsem si jistá, že mám zčervenalou tvář, ale věděla jsem, že Shannon nedělá ukvapené závěry.

„Holka, čekám na tebe celou věčnost,“ zafuněla Shannon a překřížila ruce na hrudi.

Věnovala jsem jí rozpačitý úsměv: „Promiň, trochu jsem si přispala.“

„Víš, že Caroline z toho chytne amok. Čeká na tebe venku v altánku.“ Shannon nesouhlasně zavrtěla hlavou.

Otevřela jsem pusu dokořán, úplně jsem zapomněla, že se Caroline dnes vrací domů.

„Sakra, jdeme!“ povzdechla jsem si, můj pohled kmitl k Viktorovu, jen abychom se střetli očima. Trávil tenhle chlap celé dny jenom tím, že na mě zíral?

Následovala jsem Shannon ze své ložnice. Nepotřebovala jsem se dívat za sebe, abych věděla, že Viktor jde za námi. Jako bych si ho nějakým zvláštním způsobem uvědomovala.

Jakkoli jsem chtěla, neriskovala jsem, že bych ukradla jeden ze Sheiliných muffinů. Caroline i tak bude dělat scény kvůli tomu, že jsem si přispala.

Doběhly jsme k altánku zrovna ve chvíli, kdy se Caroline zvedla z jedné ze židlí.

„No jasně. Jsem pryč pár dní a ty už jsi na mě zapomněla.“ Caroline protočila své modré oči a přehodila si své pískově blond vlasy přes rameno.

Věnovala jsem jí uklidňující úsměv, vědoma si toho, jak dokáže být Caroline dramatická. „Děláš si srandu? Na tebe bych nikdy nemohla zapomenout. Nedovolila bys mi to, ani kdybych se o to pokusila.“ Dobírala jsem si ji a sledovala, jak se její rysy trochu uvolnily.

Caroline patřila k těm holkám, které nikdy nedokážou výrazně přibrat. Byla o něco vyšší než já, ale mnohem štíhlejší. Já měla na svém těle stále ty oblé křivky, které odmítaly zmizet. Žádné množství tréninku nebo cvičení na ně nemělo vliv.

Připojila jsem se ke Caroline a Shannon u stolu v altánku a při pohledu na vozík s jídlem, který mířil naším směrem, mi zakručelo v břiše.

Caroline se ani neobtěžovala zeptat, když popadla pár mini sendvičů, ne že by mi to vadilo. Vždycky jsem snídala a někdy i obědvala s nimi dvěma. Shannon mi věnovala letmý úsměv a já přikývla. Nechápala jsem, proč se pořád obtěžuje s ptaním, když mi to nikdy nevadilo.

„Takže, nikdy byste neuvěřily, co se stalo, když jsem byla pryč,“ zašvitořila Caroline a já se opřela do židle s trpělivým úsměvem. Chvíli trvalo si na Caroline zvyknout, ale já se s ní potýkala celé své dětství.

„Co-“ začala jsem se ptát, ale přerušila mě. Čekala jsem, až si toho všimne.

„A je to tady,“ řekla tiše Shannon a tělem jí proběhl smích.

Carolinina ústa se mírně pootevřela, když očima přelétla Viktora. „Kdo je to?“ Zvedla na mě obočí a na tváři se jí vytvořil lišácký úšklebek.

„Ehm, to je-“ Caroline mě znovu přerušila.

Její lišácký úšklebek se prohloubil. „Ty sis našla přítele, když jsem byla pryč? Páni, Arabello! Je obrovský.“ Caroline ztišila hlas, když na mě šeptala, a úplně zapomněla, že lykani mají supercitlivý sluch.

„Caroline.“ Věnovala jsem jí přísný pohled a ona zvedla ruce v obranném gestu.

„Nech ji mluvit, Caroline.“ Shannon zavrtěla hlavou.

Lišácký úšklebek z její tváře nezmizel. „Co? Vždyť je.“

„Caroline, to není můj přítel. Je to můj osobní strážce a jmenuje se Viktor.“ Protočila jsem oči, ale nemohla jsem si pomoct a pohlédla na Viktora. Zdálo se, že jeho oči jsou ke mně neustále přilepené, a přísahala bych, že jsem v jejich hlubinách při mých slovech viděla něco zablesknout.

Caroline s hlasitým klapnutím pootevřela ústa. „On není tvůj přítel?“

„Ne.“ Zasmála jsem se, dobře vědouc, kam tahle konverzace spěje.

„Viktor, hm?“ zapřemýšlela Caroline a její oči zabloudily k Viktorovu tělu. Potlačila jsem podrážděné zavrčení a zajímalo mě, co to se mnou sakra dneska je.

Uždibovala jsem ovoce ze svého talíře a vyměnila si se Shannon chápavý pohled.

„Takže, je nezadaný?“ Caroline se úkosem podívala na Viktora, ale jeho oči zůstávaly pevně upřené na mě.

Potlačila jsem zvláštní majetnický pocit, který jsem k Viktorovi pocítila, a pokrčila rameny: „Nemám tušení.“

„No, a neptala ses ho?“ promluvila Caroline tiše, oči stále upřené na Viktora.

Protočila jsem oči nad jejím chabým pokusem o šepot. „Moc toho nenamluví a navíc, proč bych to měla vědět?“ Zamračila jsem se, ta podivná majetnickost se objevila odnikud. I když do toho mi nic nebylo, chtěla jsem to vědět. Vídal se Viktor s někým?

„Hej, Viktore?“ zahihňala se Caroline a já vrhla vražedný pohled na své ovoce, když jeho oči na vteřinu přelétly k ní.

Povzdechla jsem si a nechala své oči zabloudit zpět k jeho tváři. Jeho husté obočí při pohledu na Caroline cuklo a já se cítila poněkud žárlivě. Caroline byla vždycky taková a já si to nikdy nebrala k srdci, ale s Viktorem jsem to z nějakého důvodu vnímala jinak.

„Máš přítelkyni?“ zachichotala se Caroline a naklonila se na židli dopředu, když se na něj dívala.

Potlačila jsem samolibý úsměv, který se mi dral na tvář, když Viktorovy oči přeskočily zpět k mým.

„Ne.“ Jeho obsidiánové oči byly upřené do mých, když to říkal. Z jeho drsného hlasu mi přeběhl mráz po zádech, čehož si, tím jsem si byla jistá, všiml.

Carolinin hlas prořízl ticho, ale jeho oči zůstaly na mně. „Och, to je škoda.“ Její tón však vypovídal o opaku.

„Co jsi dělal předtím, Viktore?“ Prakticky jeho jméno zapředla a já protočila oči. Zastrčila jsem tu podivnou žárlivost hluboko do sebe. Koneckonců, Viktor byl jen můj osobní strážce. Jen proto, že mi přišlo zábavné ho škádlit, neznamenalo, že na něj mám nějaký nárok.

Neudržela jsem se a zasmála se, když ji Viktor ignoroval. „Říkala jsem ti to. Vážně moc nemluví.“ Pokrčila jsem rameny a hodila si do pusy kuličku hroznového vína.

„Možná to dokážu změnit,“ zahihňala se Caroline a ohlédla se zpátky na Viktora.

Pokrčila jsem rameny. „Hele, jestli to zabere, dej mi vědět své tajemství.“

„Co jsi chtěla říct předtím, než tě rozptýlil Arabellin osobní strážce?“ uculila se Shannon nad rozpačitým výrazem v Carolinině tváři.

Caroline ze sebe na chvíli jen něco vykoktala: „No, jen že jsem narazila na svýho ex a fakt jsme si padli do oka. Možná jsme se dokonce i políbili.“ Zahihňala se, ale její pohled neustále zabloudil zpátky k Viktorovi.

„Ale myslím, že nám oběma bude líp jako přátelům,“ dodala Caroline a její dobře mířený pohled na Viktora mi poskytl všechny informace, které jsem potřebovala.

Shannon se uchichtla, evidentně si všimla toho samého.

„No, už budu muset jít. Dneska mám dlouhou směnu,“ povzdechla si Shannon. Obě jsme se s ní objaly na rozloučenou a dál si povídaly.

Caroline se naklonila dopředu na židli. „Takže, zítra večer je taková párty a já chci, abys šla.“ Prakticky poskakovala nedočkavostí.

Zamračila jsem se. „Nejsem si jistá, jestli táta řekne ano.“

„Ale prosím tě, je to jen malá oslava, nic extra vážného. Nevadí mu, že piješ alkohol, neměl by mít problém s malou párty.“ Pokrčila rameny a přehodila si vlasy přes rameno.

Protočila jsem oči. „Nevadí mu, že piju alkohol, protože jsem lykan. Víš moc dobře, že dá hodně práce, než se lykan opije.“

Pokrčila rameny: „Prostě se ho zeptej. Řekni mu, že je to jen malé setkání a že tam bude Viktor,“ dodala s lehkým chichotáním.

„Dobře, zeptám se ho,“ uculila jsem se.

„Arabello, mohla bys přijít do mé pracovny?“ Hlavou mi proběhl strýcův hlas.

„Jasně, za chvíli jsem tam,“ odpověděla jsem a ukončila mentální spojení.

„Musím jít, Caroline, volá mě strýc,“ povzdechla jsem si.

Caroline se zasmála. „Zbožňuju to vaše vlčí mentální spojení. Je to jako mít v hlavě mobil.“

Zasmála jsem se. „Jo, mobil, který nikdy nemůžeš ignorovat nebo vypnout.“

„Nezapomeň mi napsat, až se zeptáš táty!“ poplácala mě Caroline po paži, když jsem vstala ze židle.

S pobaveným úsměvem jsem na ni shlédla: „Nezapomenu. Zkusím se za tebou stavit později!“

Strýcovo mentální spojení mi připomnělo, co se stalo včera u večeře. Byla jsem si jistá, že přede mnou táta se strýcem něco tají. Znala jsem pár základních věcí. Momentálně jsme byli na pokraji války s jiným Královstvím. Nebyla jsem si jistá, o jaké Království jde, protože jsem se nesetkala s žádnými jinými vládci.

Táta se mě navzdory mým prosbám vždycky snažil ušetřit krvavých detailů toho, co se dělo ve světě. Pokud jsem měla jednoho dne zaujmout jeho místo, potřebovala jsem znát plný rozsah všeho. Zdálo se, že strýc je více nakloněn tomu, aby mi sděloval střípky pravdy, a tak jsem se rozhodla začít u něj.

Tak uvidíme, co se mi ze strýce podaří dostat teď.