Zbytek dne jsem strávila povalováním a strašně jsem se nudila. Dopřála jsem Viktorovi pauzu od škádlení, protože jsem měla v plánu se do toho znovu opřít, jakmile se obléknu na párty.

Neoblékala jsem se tak, abych udělala dojem na někoho jiného, jen na Viktora. Chtěla jsem vidět, jestli si dokáže zachovat ten svůj bezemoční výraz, až uvidí, co si chci vzít na sebe.

Kolem půl deváté večer zaklepala Caroline na dveře mojí ložnice. Viktor vešel do mého pokoje ve chvíli, kdy vstoupila Caroline, a opřel se o zeď.

„Ehm, on tu zůstane?“ Caroline se na mě zmateně podívala.

Zasmála jsem se a zavrtěla hlavou: „Dokud jsi tady ty, tak ano.“

„Já nejsem pro Arabellu žádná hrozba, ale ty na druhou stranu...“ ušklíbla se Caroline na Viktora, jehož zrak se soustředil výhradně na mě.

Otočila jsem očima v sloup. Jakmile dorazíme na párty, určitě si vyhlédne nějakou jinou nebohou oběť a nechá mého osobního strážce na pokoji. „Pojď, Caroline, vyber si šaty.“

Vešly jsme do obrovské šatny, kterou jsem používala jen zřídka, a já si vytáhla šaty z jednoho z mnoha stojanů.

„Tolik oblečení,“ vydechla Caroline a přejížděla prsty po každém kousku.

Uchechtla jsem se: „Jedna z výhod. Ale má to i své stinné stránky, víš?“

„Ale prosím tě, hrozně ráda bych byla na tvém místě,“ povzdechla si Caroline zasněně.

Povytáhla jsem rameny: „Zvenku to vždycky vypadá lépe.“

Caroline se otočila a zvedla na mě obočí: „Nezkoušej na mě tyhle pózy à la Shannon. Obvykle je to ona, kdo říká takovýhle filozofický kecy.“

Ušklíbla jsem se: „Možná bychom se od Shannon mohly něco přiučit.“

„V tom máš stoprocentní pravdu, ale opovaž se jí říct, že jsem to řekla.“ Caroline se zamračila a ukázala na mě prstem.

Zasmála jsem se: „Nemusím, ona to už asi ví.“

„Přísahám, že ona a její máma jsou snad jasnovidky nebo co. Vždycky ví o tvých věcech, aniž by jim to někdo řekl.“ Caroline se tvářila znechuceně, zatímco se probírala mými šaty.

Vzala jsem si černé páskové podpatky a přikývla: „V tom máš pravdu. Budu v koupelně a udělám si make-up.“ A s těmi slovy jsem odešla ze šatny.

Viktor mě následoval do koupelny, ale držel si odstup. Zůstal stát těsně za dveřmi koupelny a opíral se o zeď.

Máma mi často říkala, že ti nejtišší lidé mají ty nejzajímavější myšlenky. Tiší lidé byli ti, kteří viděli svět takový, jaký skutečně je, a často dokázali okamžitě prohlédnout skrz snůšku nesmyslů. Zajímalo by mě, jestli do téhle kategorie zapadá i Viktor.

Jakkoli to znělo marnivě, nebyla jsem zvyklá dělat si sama plný večerní make-up. Táta měl obvykle tým žen, které jezdily do sídla a staraly se o mé vlasy a líčení. Dnes večer jsem zvolila něco jednoduchého. Nanesla jsem si oční linky a udělala malá křidélka, a pak nanesla řasenku. Nikdy jsem nebyla na ten celý proces s make-upem, korektorem a tak podobně. Zmátlo mě to a vždycky jsem to nakonec zkazila.

S vlasy jsem si nevěděla rady. Nikdy mě nebraly složité vyčesané účesy, a tak jsem nechala své havraní vlasy v lehkých vlnách volně splývat po zádech.

Oblékla jsem si šaty a prohlédla se v zrcadle. Šaty byly černé a poměrně krátké. Materiál podobný krajce se mi těsně přimkl k tělu a dal vyniknout každé křivce. Výstřih byl neuvěřitelně hluboký, a přesto dokázal zcela zakrýt má plná prsa. Nakonec jsem si obula černé páskové podpatky.

„Vypadáme sexy.“ V mysli mi zazněl Aelin samolibý hlas.

Zachichotala jsem se a nemohla jinak než s ní souhlasit. „Rozhodně ano.“

„Ať teď zkusí nám odolat,“ uchechtla se Aela.

Samolibě jsem se usmála na svou sebevědomou vlčici: „Oh, on se pokusí, ale tentokrát se mu to nepodaří.“

Téměř jsem nadskočila, když Caroline vešla do koupelny a sjela si mě pohledem od hlavy k patě.

„Sakra, holka. Umíš se vyfiknout.“ Caroline přikývla a na rtech jí hrál malý úsměv.

Otočila jsem očima v sloup: „Známe se celý život. Proč zníš vždycky tak překvapeně?“

„Protože vím, že tvoje schopnosti s make-upem dost pokulhávají,“ zasmála se Caroline.

Věnovala jsem Caroline hravý mrazivý pohled a vyšla z koupelny. Chtěla jsem vidět Viktorovu reakci, zatímco byla Caroline zaneprázdněná chystáním se. Určitě by svou potenciální reakci skryl, kdyby byla Caroline přítomná.

Vyklouzla jsem z koupelny a střetla se s Viktorem pohledem. Opíral se o zeď a vypadal víc sexy než kdy jindy.

Jeho černá maska splývala s košilí s dlouhým rukávem v barvě dřevěného uhlí. Ruce a zápěstí mu zakrývaly černé kožené rukavice. Čokoládové vlasy měl rozcuchané, což mu dodávalo takový ten typický vzhled padoucha. Co mi ale přišlo nejvíc přitažlivé, byl způsob, jakým jeho obsidiánové oči vynikaly proti tomu všemu, co měl na sobě. Dokonce i uprostřed všeho toho tmavého oblečení byly jeho oči tím prvním, čeho jste si na něm všimli.

Stoupla jsem si před něj, dala si ruku v bok a pozorně sledovala jeho oči. Už tolikrát jsem přísahala, že jsem za jeho temným pohledem viděla záblesk něčeho zvláštního, ale on byl v tom skrývání expert.

Cítila jsem, jak se mi po tváři rozlévá samolibý úsměv, když bojoval o to, aby udržel zrak na mých očích. Jeho pohled byl žhavý a pomalý, a jakmile mu oči sklouzly dolů, bylo to, jako by je už nedokázal zastavit.

Oči mu přejely po šatech, které jsem měla na sobě, a spočinuly na mém hrudníku a odhalených stehnech. Zlaté skvrnky, které mu vířily v očích, mi poskytly veškeré informace, které jsem potřebovala. Rozhodně byl v pokušení.

„Nemůže si pomoct,“ zachichotala se Aela.

Málem jsem udělala krok zpět, když se s řevem probudila k životu jeho obvyklá aura dravosti a dominance a přelila se přes mě jako vlna tsunami. Jeho oči teď byly téměř úplně zlaté a jeho vlk se třásl nedočkavostí, až bude moci vyrazit ven a hrát si.

Jeho agresivní aura by pravděpodobně vyděsila každého, kdo s ní přišel do styku, ale mě z nějakého důvodu jen vzrušovala. Vysílala mi dolů po páteři a mezi stehna zvláštní záchvěvy vzrušení a potěšení.

Přistihla jsem se, jak k němu dělám kroky, zatímco jeho zlatem zbarvený pohled se upíral zpět na ten můj.

Když jsem byla jen pár stop od něj, zhluboka vydechl a odvrátil zrak. Cítila jsem, jak to ve mně vře frustrací. Snažil se sám sebe uklidnit.

Viktor se mi sice snažil odolat, ale jeho vlk rozhodně ne.

„Proč ho nenecháš vyjít ven, ať si jde hrát?“ Špulila jsem rty a použila ten nejsvůdnější hlas, co jsem dokázala. Neměla jsem sice žádné zkušenosti se sváděním, ale podle jeho další reakce jsem musela odvést zatraceně dobrou práci.

Z Viktorovy hrudi se ozvalo tiché varovné zavrčení a vlny vzrušení mnou dál protékaly. Jeho oči se střetly s mými a tentokrát byly téměř úplně zlaté.

„Dost.“ Jeho hluboký hlas zněl chraplavě a drsně a jeho lehký přízvuk tomu dodával onen hrdelní tón, který se mi začínal tolik líbit.

Udělal ode mě krok a zavřel oči, celé jeho tělo bylo napjaté. Viděla jsem, jak se mu pod košilí rýsují svaly. I přes masku jsem viděla, jak zatíná a uvolňuje čelist.

Když otevřel oči, měly zpět svou zářivou obsidiánovou barvu. Vrhl na mě vražedný pohled, který pravděpodobně používal na své nepřátele, ale strach mnou odmítal proudit.

„Promiň?“ Našpulila jsem rty a podívala se na něj skrz řasy. Z úst mi uniklo uchechtnutí, když protočil oči a odvrátil zrak.

O chvíli později vyšla Caroline z koupelny a předvedla nám otočku. Bylo čím dál těžší odolat protáčení očí, kdykoliv se Caroline pokusila flirtovat s Viktorem. Vždycky jsem cítila uspokojení, když se jeho zrak nikdy neodtrhl ode mě.

Caroline měla na sobě krátké růžové šaty s ladící rtěnkou. Její dlouhé pískově blond vlasy byly stažené do vysokého culíku.

„Neřekneš mi, že mi to sekne?“ Našpulila na mě rty.

Zasmála jsem se a protočila oči: „Ty sama dobře víš, že vypadáš dobře.“

Její našpulené rty se změnily v samolibý úsměv: „Máš pravdu. Vypadám úžasně.“

Zvedla jsem na ni obočí: „Jsi připravená vyrazit? Nebo tu chceš zůstat a koukat do zrcadla celou noc?“

„Jsem připravená, princezno rozkazovačná.“ Caroline na mě vyplázla jazyk a vedla nás z mé ložnice.

Vyšli jsme z domu a já se zamračila, když jsem si všimla, jak Caroline míří ke svému autu.

„Odkdy tě baví řídit?“ Zvedla jsem na ni obočí, když nasedla na místo řidiče.

Caroline protočila oči a nastartovala: „Ode dneška, mrcho!“

Zasmála jsem se a vzpomněla si, jak Caroline potřebovala sedm pokusů a jeden špatně umístěný úplatek, aby konečně udělala řidičák. Byla to jedna z těch osob, které byly příliš zabrané do vlastní hlavy a svého telefonu, než aby dokázaly pořádně řídit.

„Jestli mě cestou na tu párty zabiješ, Viktor ti nakope zadek.“ Vyplázla jsem na ni jazyk. Podle výrazu ve Viktorově tváři s mým prohlášením plně souhlasil.

Caroline si odfrkla: „Ale prosím tě. Nejsem zas tak špatná.“

„Říká holka, která nacouvala do zatracený budovy,“ uchechtla se Aela.

Ušklíbla jsem se: „Hej, nenabourala jsi náhodou jednou do budovy?“ Navzdory svému lepšímu úsudku jsem nasedla na místo spolujezdce a sledovala, jak si Viktor sedá dozadu.

„Byla to nehoda a ty to víš!“ Okřikla mě Caroline.

„Jediná nehoda byla ta, že u toho visela na telefonu.“ Aela protočila oči a já v sobě dusila smích.

Přikývla jsem s vážným výrazem na tváři. „Ach ano, nehoda.“

„Nebyla moje chyba, že se mi Tyler rozhodl napsat přesně v tu chvíli. Co jsem měla dělat? Ignorovat ho?“ Caroline si odfrkla, jako by to byla ta nejjasnější věc na světě.

Následujících patnáct minut jsme strávili kličkováním po hlavních silnicích. Ruka mi v křeči svírala dveře, jako by šlo o život, zatímco jsem na Caroline chrlila řidičské rady.

„Žádnej telefon,“ zavrčela jsem a vytrhla jí mobil z ruky ve chvíli, kdy odbočovala doleva.

Caroline si odfrkla: „Jasně, mami.“

„Na to, že jsi křehký člověk, jsi strašně bezohledná, Caroline.“ Zašklebila jsem se na ni.

Pokrčila rameny a vrhla na mě úšklebek: „Žiju pro nebezpečí.“

„Myslíš, že žiješ pro to, abys byla bezohledná,“ poznamenala jsem.

Viktor vypadal na zadním sedadle až děsivě klidně, ale zrak měl upřený na mě. Říkala jsem si, jestli v duchu nepanikaří nad stylem Carolinina řízení.

Nijak jsem to nezpochybňovala, když Caroline vyjela z našeho hlavního města, ani když odbočila na neznámou silnici. Zastavili jsme u něčeho, co vypadalo jako klub. Neonová světla zářila do potemnělé ulice a hudba zevnitř duněla skrz dveře.

„Caroline?“ Zamračila jsem se: „Tohle není domácí párty.“

„Dobře, tak jsem si možná trošku vymýšlela.“ Caroline protočila oči. „Je ti skoro osmnáct a ještě nikdy jsi nebyla v klubu. Tohle je jeden z nejlepších v okolí. Prostě to pro mě zkus?“ Caroline našpulila rty a věnovala mi malý úsměv, když viděla zdráhání v mé tváři.

„Fajn,“ povzdechla jsem si. „Ale jestli na to můj táta přijde, svedu to na tebe.“

„Prostě řekni Viktorovi, ať o tom pomlčí,“ zachichotala se Caroline a vystoupila z auta.

Viktor a já jsme vyskočili z auta a postavili se stranou, zatímco se Caroline domlouvala s vyhazovačem.

„Viktore, mohl bys tohle před mým tátou nezmiňovat?“ Povzdechla jsem si a naléhavě se na něj podívala.

Viktorův pohled se pod bídně svítící pouliční lampou zdál ještě temnější. Odfrkl si, protočil oči, ale nakonec přikývl, že ano.

„Děkuju!“ Usmála jsem se na něj. „Ale všichni ostatní si mě tu všimnou.“ Zamračila jsem se a připadala si hloupě, že mě to nenapadlo dřív.

Byla jsem si téměř stoprocentně jistá, že se Viktor pod maskou uculuje. Kdyby byla spodní polovina jeho tváře tak nádherná jako zbytek, určitě bych při pohledu na jeho úsměv omdlela.

Tiše jsem sledovala, jak sáhl do kapsy u kalhot a vytáhl jednu ze svých typických černých masek.

„Jé, připadám si tak výjimečně, Viktore.“ Zářivě jsem se na něj usmála. „Děkuju!“ Potlačila jsem nutkání ho obejmout, protože by to nejspíš neocenil.

„Dříve nebo později ano,“ vložila se do toho Aela.

Viktor na mě zvedl obočí a v očích mu problesklo to zvláštní světlo.

Nasadila jsem si masku a zakryla si spodní polovinu obličeje. Částečně jsem cítila uspokojení, jak jsem teď ladila s Viktorem.

„Vypadáme vedle něj dobře,“ souhlasně zapředla Aela.

Ušklíbla jsem se: „Taky myslím.“

Vešli jsme do klubu s Caroline, která zřejmě podplatila vyhazovače padesáti dolary, aby nás pustil bez čekání ve frontě.

Pestrobarevná světla blikala a přeskakovala z člověka na člověka, zatímco dunění basů způsobovalo, že podlaha vibrovala.

„No, to je síla,“ zakřičela jsem přes hudbu.

Klub byl cítit alkoholem, potem a sexem. Nebyl to zrovna příjemný pach a skutečnost, že jsem Lykanka, to jen umocňovala.

Caroline mě dotáhla na taneční parket, zatímco Viktor stál opřený o zeď, jen pár metrů od nás.

Modlila jsem se, aby mě všechny ty taneční lekce, které jsem jako dítě absolvovala, připravily na tanec v klubu, ale věděla jsem, že je to marná naděje. Sledovala jsem, co dělá Caroline, a pečlivě kopírovala její pohyby. Muselo to fungovat, protože jsem ucítila, jak mi kluk za mnou pokládá ruce na boky. Abych byla upřímná, mou nejoblíbenější částí večera zatím bylo, jak Viktor odháněl každého blba, který se mě dotkl.

V jednu chvíli jsme si udělali pauzu na drink. Dohlédla jsem na to, aby Caroline pila pomalu, zatímco já se spokojila s limonádou. Byla tu velká pravděpodobnost, že Viktor nebo já budeme muset řídit domů, kdyby Caroline pila příliš mnoho.

Vrátili jsme se na taneční parket a navázali tam, kde jsme přestali. Tančily jsme, dokud mě nebolely nohy a nepálily svaly. Ačkoliv mi nebyla příjemná blízkost cizích lidí, rozhodně jsem si užívala barevná světla a tanec.

V jednu chvíli se písnička změnila a na parket se vyhrnula spousta lidí. Ztratila jsem Viktora z dohledu a na okamžik mě popadla panika.

Uklidnila jsem se, až když jsem si vzpomněla na slova svého strýce. Věděla jsem, že to není úplná záruka, ale on si byl jistý, že je naše území v bezpečí.

Ucítila jsem, jak se mi kolem paže obtočila něčí ruka, a prudce jsem se otočila, abych odehnala dalšího kreténa. K mému překvapení to byla jen Caroline.

„Arabello, musíme jít!“ Caroline zněla zpanikařeně.

Zamračila jsem se a očima těkala kolem a hledala Viktora. „Co se děje, Caroline?“ vyštěkla jsem s hlasem prozrazujícím strach.

Cítila jsem, jak se mi do žil začíná vplouvat adrenalin, a snažila jsem se nepropadat panice.

„Jsou tu nějací muži. Vědí, kdo jsi, hledají tě.“ Caroline lapala po dechu, jako by nemohla dýchat.

I přes tenkou vrstvu potu, která se mi lepila na tělo, mě polil ledový chlad.

„Jak zjistili, kdo jsem, Caroline?“ Vyštěkla jsem, popadla ji za ramena a donutila ji podívat se na mě.

Do očí jí vyhrkly slzy a bylo vidět, že začíná vyšilovat. „Já nevím! Já nevím!“ Její hlas se zvyšoval, jak jí z očí hrozily vytrysknout slzy.

„Musíme najít Viktora a vypadnout odtud.“ Zavrčela jsem a očima zkoumala dav.

Střetla jsem se pohledem s cizím mužem, který stál na druhé straně klubu. Dokonce i přes dunivou hudbu a blikající světla jsme zírali přímo na sebe.

S hrůzou jsem sledovala, jak zvedl něco do vzduchu a namířil to přímo na můj obličej.

„K zemi!“ Snažila jsem se překřičet hudbu. Popadla jsem Caroline za rameno a strhla ji na podlahu ve chvíli, kdy se ozval výstřel.

Dunivá hudba, která dříve zněla tak energicky, teď připomínala jakýsi techno smuteční pochod.

Lidé začali při zvuku střelby panikařit a rozutekli se do všech směrů. Vyskocila jsem z podlahy a rozhlížela se po Caroline nebo Viktorovi. Ani jeden nebyl nikde k nalezení.

„Musíme je odvést pryč od těch lidí, Arabello.“ Vykřikl Aelin hlas v mém panikou nasáklém mozku.

Muž, se kterým jsem se střetla pohledem, byl teď mnohem blíž a prodíral se davem, aby se ke mně dostal. Rychle jsem od něj uháněla pryč a co nejrychleji se prodírala skrz zběsilý dav lidí.

Místo abych zamířila k předním dveřím, běžela jsem k zadní části klubu. Modlila jsem se, aby měli někde nablízku zadní vchod.

Prsty jsem klouzala po dveřích toalet, až můj zrak spočinul na červeném nápisu EXIT, který visel o pár metrů dál. Nezaváhala jsem, rozběhla se ke dveřím a vrazila do nich.

Vyklopýtala jsem ven do kluzké uličky. Do nosu mě udeřil zápach moči a odpadků.

Cítila jsem na zádech chlad drátěného plotu a očima přejížděla zeď klubu a ústí uličky.

Tohle je přece to, co jsem chtěla, že? Chtěla jsem je odvést od všech ostatních, udržet lidi v bezpečí. Jenže jsem neměla žádný plán pro chvíli, kdy si pro mě přijdou. Neexistoval způsob, jak bych se dokázala ubránit několika mužům, nebo nedej bože Lykanům.

Na kraji uličky se objevily čtyři postavy a mé srdce se málem zastavilo. Matně jsem dokázala rozeznat dlouhé rozcuchané vlasy na každém z těch mužů.

„Aelo, co mám dělat?“ Můj hlas byl prodchnutý strachem.

Aela se na okamžik odmlčela. „Budeme bojovat, Arabello. Společně.“

Cítila jsem, jak mnou proudí její síla, a celá jsem se napjala, připravená udeřit.

Moje šance na přežití byly nízké, pokud měli zbraně. Kulky s omějem by vedly k nesnesitelně bolestivé smrti, ale nemohla bych s tím žít, kdybych to nezkusila.

Cítila jsem, jak mě obklopuje má vlastní aura moci. Žilami mi proudila krev mého otce, Alfa krále, a všech jeho předků.

Poslední myšlenka, která mi bleskla hlavou, byla tvář Viktora.