Genevieve se prudce stáhl žaludek, když Mallory se samolibým úšklebkem vyložila své karty na stůl. Dávala to za vinu alkoholu... a Malloryinu nesnesitelně pisklavému hlasu, který ji donutil přidat se k partičce karet. Normálně bývala dobrou hráčkou pokeru. Mallory se však ukázala být na úrovni těch profíků se slunečními brýlemi z televizních turnajů.

„Co to znamená?“ zeptala se Jada a upravila si bílou šerpu, která všem oznamovala, že ona je tu budoucí nevěsta.

„To znamená,“ začala Mallory, opřela se o opěradlo židle a v očích se jí zablesklo. „Že mi tvoje sestra dluží prsten.“

Ostatní ženy kolem nich zalapaly po dechu. Gen sklopila zrak k matčinu prstenu. Protočila jím na prsteníčku pravé ruky, kde spočíval každý den už čtrnáct let.

„Mallory, to nemůžeš. Já jsem nevěsta a nevěstu přece nesmíš rozrušit, že ne?“ zašeptala Jada a očima těkala mezi oběma ženami, které po sobě vrhaly vražedné pohledy. „Ten prsten... ten byl...“

Gen zvedla ruku, aby sestru zastavila, než řekne moc. „Dvojnásobek, nebo nic,“ vyzvala ji Gen a už podávala balíček karet Jadině kamarádce z vejšky, Lucy, aby ho zamíchala.

Mallory si pátravým pohledem prohlédla svou bezchybnou francouzskou manikúru. „Hmmm, ne,“ prohlásila s tím samolibým úsměvem, kvůli kterému měla Gen chuť natáhnout se přes stůl a uškrtit ji.

„No tak, Mallory,“ řekla Lucy a stále míchala. „Tahle hra byla tím nejnapínavějším z celého večera!“ Lucy se podívala na Jadu, která si překřížila paže a našpulila rty. „Promiň, Jado.“

Gen se uchechtla a kopla do sebe dalšího panáka tequily. Nechtěla to říkat nahlas, ale musela jen a jen souhlasit. Tohle měla být rozlučka se svobodou. Měly být v nějakém striptýzovém klubu v centru, rozhazovat dolarové bankovky a nechat si striptéry lízat vodku z pupíku. Místo toho trčely v nóbl baru na Lower East Side, ze kterého na hony táhl testosteron. Kdyby Gen bydlela blíž, naplánovala by ten večer sama a její sestra by se musela ohánět před davy mužů, místo aby zaháněla nutkání zívat.

Ne poprvé se rozhlédla po malém baru s kvartetem hrajícím v rohu. To místo bylo hezké. Mělo takovou tu atmosféru tajných barů z dob prohibice s tmavým dřevem, dlouhým barovým pultem a elegantně oblečeným barmanem. Za normálních okolností si Gen dokázala představit, že by se hezky oblékla a sešla se tu s přáteli na pozdní noční pokec. Ale na rozlučku se svobodou? I ti nejrůznější muži, kteří tu posedávali, působili sklíčeně. Většina z nich byla potetovaná a dvakrát tak obrovská jako ti, na které běžně narážela v Bostonu. Všichni na sobě měli tmavé obleky a zdálo se, jako by jejich ramena tížil oblak smutku.

Gen se podívala k baru na muže, který upoutal její pozornost ve chvíli, kdy vešla dovnitř na chvostu té přehnaně veselé skupinky dam. Seděl u baru sám a muži kolem něj si od něj udržovali uctivý odstup. Vypadal úplně stejně jako před hodinou. Hlavu si podpíral pravou rukou, ve které se mu nebezpečně blízko nádherně sytých hnědých vlasů houpala hořící cigareta. Vlasy měl sčesané dozadu, až na pár pramínků, které mu unikly do čela. Levou rukou točil poloprázdnou skleničkou s jantarovou tekutinou. Seděl tak zhrouceně, až to vypadalo, že celé jeho tělo drží pohromadě jen díky té pravé ruce. Když ruku sundal, aby si mohl potáhnout z cigarety, překvapilo ji, že hlavou s praskotem nepraštil o dřevěný pult. Srdce se jí nad ním svíralo soucitem.

„Jo! Udělejte to jako v ‚Jak ztratit kluka‘!“ navrhla Rachel a nadšeně poskakovala na židli. Lucy a Jada jí položily ruce na ramena ve snaze ji uklidnit.

Gen se pokusila soustředit zpět na jejich rozhovor. „Co se děje?“

„Hmm, to se mi líbí,“ řekla Mallory.

„Co se ti líbí?“ zeptala se Gen.

Jada si povzdechla. „Tady Rachel, jak je vždycky nesmírně nápomocná, navrhla, aby ti Mallory vybrala nějakého chlapa, kterého si odvedeš domů.“

„Jako ta sázka v ‚Jak ztratit kluka za 10 dní‘!“ zopakovala Rachel.

Gen se zasmála a přitáhla tak na sebe pohledy několika mužů, kteří seděli nejblíž. „To je dobrej vtip.“

„Do toho jdu,“ zachechtala se Mallory.

„Ne.“

Mallory se naklonila dopředu a natáhla ruku. „Tak mi dej ten prsten.“

Gen se zatnula čelist, stejně jako pěst, na které měla matčin prsten. Nejradši by jí jednu vrazila. Nebyl by to první obličej, který by nesl otisk matčina zásnubního prstenu.

„Fajn,“ procedila mezi zuby.

Rachel vzrušením zatleskala. „Tak se podíváme, podíváme, koho bychom tu našly, aby...“

„Tohohle,“ řekla Mallory bez zaváhání.

Všechny ženy kolem ní zalapaly po dechu, když sledovaly směr jejího prstu. Gen se ohlédla přes rameno a srdce jí poskočilo. Ukazovala na toho osamělého muže u baru. Na toho, ze kterého nedokázala spustit oči celý večer. Pousmála se, ale okamžitě svůj výraz ovládla, když se otočila zpět na Mallory.

Jadiny ustarané oči střelily k její budoucí švagrové. „Mallory, to ne. Vyber kohokoliv jiného. Tohle nedovolím...“

„Platí,“ řekla Gen, naklonila se přes stůl a stiskla Malloryinu nataženou ruku. Když se ji chystala stáhnout zpět, Mallory ji pevně podržela.

„Nezapomeň ale, že až tě odmítne, dostanu tvůj prsten já,“ řekla Mallory se zlověstným úšklebkem, který Gen do té doby viděla jen na plakátech k hororům.

Gen se podařilo ruku vytrhnout. Kopla do sebe posledního panáka a postavila se. Uhladila si šaty a pohodila svými po pas dlouhými černými vlasy za ramena. Jada vystřelila ze židle a chytila Gen za paži, ještě než se stihla pohnout.

„Víš vůbec, kdo to je?“ zašeptala, hlas přiškrcený nervozitou.

„Ne. Je to nějaká celebrita?“ zeptala se Gen a nespouštěla muže z očí, zatímco si ještě jednou potáhl z cigarety, než ji típl do popelníku. S povzdechem zvedl krabičku a rty si z ní vytáhl další cigaretu. Zašmátral v kapsách po zapalovači. Tohle bude dokonalá příležitost.

„Jo, on je...“

„Díky, sestřičko, ale já to zvládnu. Nic mi neříkej, jen by mi to zamotalo hlavu. Musím jít,“ řekla Gen a vymanila se ze sestřina sevření.

Gen kráčela k baru a ignorovala znepokojené mumlání žen, které nechala za sebou. Její cíl se stále přehraboval v kapsách. Rychle zkrátila vzdálenost a nevšímala si zvědavých pohledů ostatních mužů v místnosti. Přistoupila k barové stoličce vedle tajemného muže, který si jejího příchodu zřejmě vůbec nevšiml. Frustrovaně zavrčel, když zabořil ruku hluboko do pravé kapsy.

„Vodku s tonikem,“ řekla čekajícímu barmanovi. Ten přikývl a odešel. Koutkem oka pohlédla na muže po své pravici. Zdálo se, že hledání zapalovače vzdal a místo toho upřeně zíral na skleničku, kterou teď pevně svíral v obou dlaních. „Potřebuješ připálit?“ zeptala se opatrně.

Muž zavřel oči a zvrátil hlavu dozadu, čímž odhalil ohryzek a krční šlachy mizející v tmavých vousech.

„Kurva, jo,“ zasténal, a ten zvuk měl v sobě takový sexuální podtón, že k sobě musela podvědomě stisknout stehna.

Gen vytáhla z kabelky svůj zapalovač. Vzala z pultu cigaretu, zapálila ji a natáhla mu ji sevřenou mezi prostředníčkem a ukazováčkem. Zašklebila se nad červenou čárou od své rtěnky na filtru. Jeho hlava klesla dopředu a on si cigaretu bez jediné poznámky vzal. Zhluboka a silně si potáhl. Nechal ruku s bouchnutím dopadnout na bar a vyfoukl kouř nosem.

Otevřel oči a zahleděl se na cigaretu ve své ruce. Zvedl ji a pootočil s ní tak, aby viděl celý otisk jejích rtů. Zatajila dech, když po ní střelil pohledem a jeho oči okamžitě sjely k jejím rtům. Pod jeho zkoumavým pohledem je mírně pootevřela. Konečně mu mohla spatřit celou tvář a krása toho muže ji úplně ohromila.

Jemné hnědé oči lemovaly husté černé řasy a odděloval je ostrý nos, který byl docela jistě už párkrát zlomený. Jeho rty byly plné a působily hebce, když si spodní ret protáhl mezi zuby. Odvrátil pohled a až pak k ní zvedl oči, čímž jí zabránil vyčíst cokoli z toho, co se v nich odehrávalo.

„Jsi mizerná hráčka pokeru,“ pronesl tajemný muž, než si znovu potáhl. Jeho hlas byl mnohem hlubší baryton, než čekala, a měl lehký italský přízvuk, jako by v té zemi strávil poměrně dost času. Posadila se na barovou stoličku o něco pevněji, aby se jí při tom zvuku nepodlomily nohy.

„Prosím?“

Kývl hlavou ke stolu se ženami, které je teď bedlivě pozorovaly. „Když se ti zkazily karty, měla jsi to napsané přímo ve tváři.“

„Tak ty ses díval, jo?“ zeptala se a doufala, že to zní koketně.

„Od chvíle, kdy jsi vešla dovnitř,“ přiznal. Dopil zbytek své whiskey a hvízdl na barmana, který mu okamžitě postavil před nos další. „Kde je její vodka s tonikem?“ zavrčel Tajemný muž. Barman ze sebe vykoktal pár omluv, než jí její drink vykouzlil zdánlivě ze vzduchu.

„Díky,“ zamumlala.

„Takže, co jsi prohrála?“ zeptal se.

„Zatím nic,“ odpověděla a usrkla svého drinku.

Tajemný muž se uchechtl. „Mallory Carmichaelová nenechává své oběti vyváznout tak lacino. Něco jí dlužíš.“

„Ty ji znáš?“

„Bohužel.“

Gen zabubnovala prsty do pultu a ohlédla se přes rameno. Mallory se opírala o opěradlo židle a na tváři měla přilepený ten svůj nechutně škodolibý úšklebek. Jada nervózně poklepávala prsty, zatímco jí Rachel masírovala ramena.

„Tebe,“ odpověděla nakonec Gen.

Tajemný muž si odfrkl. „Co má být se mnou?“

Gen se zhluboka nadechla. „Dvojnásobek, nebo nic. Půjdu s tebou domů, nebo přijdu o matčin prsten.“