Obřad byl nádherný. Genin otec vedl Jadu uličkou, přičemž se mu po celou dobu leskly v očích slzy. Jada plakala během celého svého slibu manželovi, Louisovi, který ji nyní prováděl po tanečním parketu. Jejich široké úsměvy stačily k tomu, aby potlačily nervozitu, kterou pociťovala od chvíle, co zjistila, že se předchozí noci vyspala s mafiánským bossem. Odmítala si přiznat naději, která jí vzplála v hrudi pokaždé, když pohlédla do davu v naději, že ať už z jakéhokoli důvodu, spatří v zástupu lidí jeho tmavé vlasy a oříškově hnědé oči. To byl jeden z důvodů, proč nenáviděla svatby. Pach lásky byl natolik hmatatelný, že dokázal nakazit i ty nejcyničtější jedince.

Gen si znovu lokla toniku a usmála se, když na ni sestra nadšeně zamávala. Hostina měla brzy skončit. Lidé už se pomalu trousili ven poté, co šťastnému páru naposledy pogratulovali. Sledovala, jak se k ní blíží povědomý muž, a odvrátila zrak.

Nemělo ji překvapit, že tu vidí Briana. Koneckonců to byl Louis, kdo je seznámil při jedné z Jadiných návštěv Bostonu. Gen a Brian spolu chodili téměř dva roky, než se před šesti měsíci náhle rozhodl jít za kariérou do New Yorku. Gen s kamarádkou Charlotte si zrovna otevřely vlastní účetní firmu, když se rozešli, což jí zabránilo v tom, aby ho následovala. Ne že by ho to nějak zpomalilo, když teď držel za ruku v pokročilém stadiu těhotnou ženu. Zajímalo ji, co jejího bývalého přitahovalo na těhotné ženě. Vždycky jí tvrdil, že po otcovství netouží.

Zatímco se Brian zastavil, aby si promluvil s Louisem a Jadou, žena se omluvila a začala se kolébat ke Genině stolu. Připojily se k ní dvě další ženy a pomohly jí s posledními pár metry. Gen vytáhla telefon a předstírala, že je velmi zabraná do e-mailu.

„Tak a jsi tu, Cukroušku,“ řekla jedna z žen, když jí pomáhaly posadit se.

„Uch, díky holky. Bri bude brzy připravený k odchodu. *Musím* si ulevit nohám,“ řekla žena, která přišla s Brianem.

„Už to může být každým dnem, že?“ vložila se do toho druhá žena.

„Ano, tenhle maličký už se prostě potřebuje dostat na svět. Věděla jsem, že bude mít zpoždění. Já i Brian jsme ho měli taky, takže by mě to nemělo překvapovat.“

Geniny prsty se pevněji sevřely kolem telefonu.

„Jsem tak ráda, že se rozhodl zachovat jako chlap a přestěhoval se sem dolů kvůli tobě. Udělala jsi správně, žes nešla na potrat, zlato.“

„Já vím. Byli jsme spolu přes rok, než jsem otěhotněla, a on se odmítal chránit. Co taky čekal?“

Gen cítila, jak jí v krku stoupá žluč. Prudce se zvedla ze židle a přitáhla tak pozornost oněch tří žen. Ignorovala je a zamířila ke své sestře právě ve chvíli, kdy Brian odcházel... a šel směrem k ní. Ten výraz čiré paniky na jeho tváři, když ji spatřil, jak uhání od stolu, u kterého seděla jeho těhotná přítelkyně, by byl komický, kdyby to nebyla právě ona, koho tak očividně podváděl. Pokusila se kolem něj projít, ale jeho ruka ji popadla za paži. Pokusila se mu vysmeknout, ale jeho stisk jen zesílil a bolestivě se jí zaryl do kůže jako svěrák.

„Genevieve, tak rád tě vidím. Vypadáš... úchvatně,“ řekl Brian tím hlubokým hlasem, kterému vždycky měla problém říct ne.

„Přála bych si říct to samé. Jak vidím, otcovství si už vybírá svou daň,“ zasyčela. Jeho krásné modré oči se rozšířily a těkaly mezi ní a stolem s ženami.

„Hele, Gen, můžu to vysvětlit...“

„Nedělej to,“ zachraptěla a znovu se pokusila uvolnit paži.

Jeho stisk ještě víc zesílil, až bolestí hekla. Vždycky s ní zacházel poněkud hrubě. Měla by být ráda, že ji nechal jít, než by na ni dopadl stejný osud a svázal by je navždy dohromady.

„Neřekneš jí to,“ prohlásil výhružným hlasem. Ze zkušenosti věděla, že kdyby nesouhlasila, neváhal by ji zlomit ke své vůli pomocí slov, nebo dokonce rukou.

„Briane, co to kurva děláš?“ přerušil ho Louis.

Brianova ruka opustila její kůži, jako by ho spálila. Jada popadla Geninu ruku a ochranitelsky si ji stáhla mezi Louise a sebe.

„Co je? Jen jsme si povídali,“ hájil se Brian.

Tato výměna názorů upoutala pozornost skupiny žen u stolu.

„Myslím, že právo s ní mluvit jsi ztratil tak před rokem a půl, chlape. Ty sis vybral,“ pronesl Louis a významně se podíval na jeho těhotnou přítelkyni.

„O co ti jde?“ zeptal se Brian. „Je to moje bejvalka, můžu s ní mluvit, jak chci.“

„Jsi jeden z mých nejstarších přátel, Bri, ale ona je teď moje sestra. Jestli jí ještě jednou ublížíš, budu nucen vybrat si stranu.“

„A vybere si tu, ke které je vázán zákonem,“ slíbila Jada.

Brian si odfrkl a obrátil své temnějící modré oči ke Gen. „Mezi námi je konec. Nezáleží na tom proč. Drž se dál od mojí snoubenky,“ varoval ji.

Gen se stáhlo srdce. Snoubenky. Vždycky říkal, že se nikdy nechce oženit. Gen byla racionální žena. Věděla, že měla obrovské štěstí, když odjel z Bostonu. Přesto tu bolest, kterou cítila, nemohly potlačit žádné racionální myšlenky. Když Brian odcházel, s překvapením si uvědomila, že by si přála, aby tu byl Matteo a odvezl ji domů. Představovala si, jak jeho hrubé, krvácející klouby srážejí Briana k zemi na obranu její cti. Bože, vypila toho až moc.

„Jsi v pořádku?“ zeptala se Jada.

„Omlouvám se, Gen, nevěděl jsem, že si ji sem dnes večer přivede,“ omlouval se Louis.

Gen mávla rukou do prázdna, když ji napadla nová, nebezpečná myšlenka. „S tím si nedělejte starosti. Je to za mnou. Může si ho nechat. Já jdu dál... a taky mizím. Užijte si líbánky, jasný? Zavolejte mi, až budete moct,“ řekla Gen a políbila je oba na tvář. Jada ji pevně objala a Gen ji pohladila po zádech.

„Je nebezpečný, Genevieve,“ zašeptala Jada tak, aby to Louis neslyšel.

„Nevím, o čem...“

„Znám tě od svých dvanácti. Znám tenhle pohled. Prostě se vrať do hotelu, dobře? Slib mi to,“ zašeptala Jada.

Gen si povzdechla. „Slibuju.“

Jada se odtáhla a setřela si slzu. „Nemůžu uvěřit, že jsem vdaná!“

Gen věnovala jí a jejímu novému manželovi jemný, uznale souhlasný pohled. „Já jo. Vy dva jste byli pro sebe stvořeni.“ Louis se podíval na její sestru a usmál se. „Ahoj.“

Každý z nich ji naposledy objal a Gen zamířila ven. Zastavila si taxík a nadiktovala mu adresu. Cestou si dál pohrávala s popruhem své kabelky, jak jí nervozita v žaludku stoupala až do krku. Tyčící se mrakodrapy se brzy proměnily ve známé městské domy. Taxík zastavil za černým Range-Roverem zaparkovaným u obrubníku.

„Jsme tady, paní,“ oznámil řidič.

Podala mu poslední hotovost a vystoupila z auta. Chladný vánek jí zčeřil okraje šatů, které jí sahaly ke kolenům, a ona se zachvěla. Přitiskla si vypůjčenou mikinu k hrudi. Zírala nahoru na tmavé dřevěné dveře a zvažovala, že zavolá další taxík. Přecházela sem a tam po dvou stejných dlaždicích chodníku, dokud nenabrala zbytek odvahy, nakonec nevyběhla po schodech a nezazvonila.

Dveře se rozletěly, jako by na druhé straně čekal už od té doby, co ráno odešla. Jednou rukou držel dveře otevřené a věnoval jí svůj srdcervoucí úsměv. Očima sklouzl po jejích šatech a ona viděla, jak se za nimi vznítily plameny touhy.

„Zajímalo mě, jak dlouho ti bude trvat, než ten svůj zadek dostaneš po těch schodech nahoru,“ pronesl Matteo s úsměvem.