Gen vtrhla do hotelového pokoje, kde se družičky pilně chystaly. Šaty měla přehozené přes ruku, lodičky ve volné ruce a zamířila přímo ke své sestře. Gen se rozzářila na Jadu, jejíž vysněné šaty pohádkové princezny vypadaly přesně tak, jak je vždycky popisovala. Jakmile Jada zachytila svůj odraz v zrcadle, otočila se.

„Genevieve! Panebože!“ vypískla Jada. Nadzvedla si obrovskou sukni a rozběhla se ke své sestře, jak nejlépe to šlo.

Jada sevřela Gen v pevném objetí. „Vypadáš nádherně,“ řekla Gen se slzami v očích.

„Já? Koho sakra zajímám já? Co se stalo včera v noci?“ vyhrkla Jada a přitom rukama přejížděla po Genině těle, aby našla jakoukoli známku zranění.

Gen se zasmála. „O čem to mluvíš? Na tom nesejde! Ty se vdáváš!“

„Jo, na tom nesejde, všechny víme, že ho prostě donutila, aby s ní odešel. Nejspíš ji jen vzal zpátky do hotelu a vysadil ji,“ zasyčela Mallory z pohovky, kde svírala celou láhev šampaňského.

„Tak proč to nedokážeš?“ vyzvala Gen Mallory, která přimhouřila oči.

„Řekni mi všechno, co se stalo. Hned,“ dožadovala se Jada.

„Nic,“ odpověděla Gen a snažila se znít nonšalantně. „Šli jsme k němu. Strávila jsem tam noc.“ Pokrčila rameny, jako by se jí to stávalo každý týden, a ne jen naprosto výjimečně, jak tomu bylo ve skutečnosti.

Jada si odfrkla. V tu chvíli už se kolem nich shlukly všechny ostatní družičky. Gen se začala svlékat a oblékat si své šaty hlavní družičky. „Co to je?!“ zaječela Jada.

„Cože?!“ zeptala se Gen a zběsile se rozhlížela. Jada k ní přistoupila a dloubla ji do hrudi. „Au!“ zasyčela Gen a zakryla si místo, kam ji sestra právě píchla. Rozšířily se jí oči a běžela k zrcadlu. Zasténala při pohledu na velký cucák, který jí zanechal na kůži. Takže tohle celou dobu dělal. „Zkurvysyn.“

Dívky za ní se všechny zachihotaly. Všechny kromě Mallory. Ta hrubě popadla Gen za paži a otočila ji, aby si tu značku prohlédla blíž. Oči se jí zalily hněvem.

„Tomu nemůžu uvěřit,“ téměř zavrčela Mallory.

„Takže ty jsi s ním *opravdu* spala?“ zeptala se Jada s novou panikou v hlase. Skutečně věřila, že by Gen odstoupila od sázky a nešla s tím chlapem domů?

„Můžu to zakrýt!“ prohlásila jedna z družiček, Anna, a vítězoslavně zvedla lahvičku krycího make-upu na jizvy.

„Vidíš? Bude to v pořádku,“ ujistila Gen svou sestru. „Nikdo to neuvidí, a jestli to bude vidět na fotkách, můžou to vyretušovat!“

Jada si položila ruce na svůj nabíraný pas. „Fotky jsou mi úplně ukradený. Nemůžu uvěřit, že jsi s ním šla domů.“

„O co sakra jde?“ zeptala se Gen. Anna ji strčila do židle a začala bolestivý otisk poťukávat make-upem. „Můžu jít s chlapem domů, když budu chtít. Jsem dospělá. Jsem o pět let starší než ty, slečinko.“

„Zasraná běhna,“ zasyčela Mallory. Gen ji probodla pohledem do zad, když si šla nalít další šampaňské.

„Je mi jedno, jestli se chceš courat. Myslím, že každá z nás už někdy měla známost na jednu noc. Ale Accardi známosti na jednu noc nedělá. Ten chlap je psychopat, Gen. Snažila jsem se ti to říct včera v noci, ale vy dvě jste na té zatracené sázce trvaly. Prosím, řekni mi, že jsi mu nedala svoje číslo ani mu neřekla, že žiješ v Bostonu,“ prosila Jada se sepjatýma rukama.

„Samozřejmě že ne, byl to románek na jednu noc,“ ujistila ji Gen. Neobtěžovala se jí říct, že on dal své číslo jí. Teď už to byly jen odpadky na ulici. „Dokonce jsem mu řekla falešný jméno.“

Jada zhluboka vydechla a svalila se na pohovku. „Díky bohu.“

„Navíc si určitě myslíš špatnýho chlapa. Jmenuje se... Jak jsi to říkala? Archie?“

„Accardi,“ zopakovalo hned několik dalších žen v místnosti.

„Jo, tenhle chlap se jmenoval Matteo, ne Accardi,“ řekla a to jméno jí sklouzlo ze rtů jako by mluvila cizím jazykem.

Mallory se zasmála z opačného konce místnosti. „Ona ani neví, s kým píchala!“

„Drž už kurva *hubu*, Mallory!“ zaječela Jada. Mallory věnovala své budoucí švagrové vražedný pohled.

„Znám ho líp, než ho kdy budeš znát ty,“ rýpla si Gen se sugestivním mrknutím.

„Accardi je příjmení,“ vysvětlila Anna. Foukla na nanesený make-up a zkoumala ho z různých úhlů. Její laskavé hnědé oči k ní vzhlédly. „Rodina Accardiů je jeden z největších gangů v New Yorku. Jsou u moci už po generace.“

„Ten muž, se kterým jsi včera v noci šla domů, je bossem celé rodiny,“ vysvětlila Jada.

Gen se uchechtla. Vstala ze židle a začala si obouvat lodičky. „Nebuď směšná.“ Snažila se spojit si muže, který jí plakal v náručí, s obrazem typických mafiánských bossů, jak je vídala ve filmech. Zvedla bagetový sendvič, který jí připravil, a se skrytým úsměvem ho dojedla. Co by dělala Mallory, kdyby věděla, že muž, do kterého je očividně zblázněná, jí po přiznání některých svých nejtajnějších nejistot udělal snídani?

„Není to k smíchu,“ pokračovala Jada a přerušila její myšlenky. „Vážně, je to nebezpečný člověk, Gen.“

„Podívej,“ řekla Gen, hlas klidný a rozhodný. „Měla jsem známost na jednu noc s velmi dobře vypadajícím mužem. Užili jsme si spoustu... *zábavy*. To je všechno. Konec příběhu. Znovu se s ním neuvidím.“

„Dobře,“ řekla Jada s úlevným povzdechem.

„Slyšely jste o jeho rodině?“ zeptala se ostatních jedna z družiček a přitom si vytahovala natáčky z vlasů.

„Jo,“ odpověděla další. „Jeho matku a bratra zabili při nějaké podivné nehodě. Poslední týden to bylo ve všech novinách.“

„Cože?“ zeptala se Gen a do žaludku se jí začal vkrádat pocit děsu.

„Jo, podívej,“ řekla jedna z dívek a podala jí noviny.

Gen uchopila noviny oběma rukama a zírala na článek na titulní straně. Titulek hlásal: Rodina Accardiů truchlí nad smrtí dvou svých členů. Dvě rakve byly spouštěny do hrobů. Před hroby stála zachmuřená skupina mužů. Muž vpředu, s rukama za zády a výrazem mrazivé zuřivosti, byl sám Matteo.

Než si stihla článek přečíst, Jada zabořila nehty do její paže a odtáhla ji do koupelny.

„Potřebuju pomoc s čůráním,“ zabručela Jada.

„Fuj...“ řekla Gen se zachmuřeným výrazem. Jakmile byly v koupelně, Jada ji odstrčila a zkřížila ruce na prsou. „Tak jak to provedeme?“ zeptala se Gen. „Já ti podržím vlečku a ty si dřepneš, nebo...“

„Řekni mi pravdu. Hned,“ dožadovala se Jada.

Gen si povzdechla a posadila se na okraj vany. Začala si pohrávat s prsty. „Sakra, asi jsem mizerná hráčka pokeru.“

„Ta nejhorší,“ potvrdila Jada.

Gen vstala a přistoupila blíž k Jadě pro případ, že by Mallory poslouchala se skleničkou na dveřích. „Nic, dobře? Nic se nestalo.“

Jada splaskla a položila si ruku na hruď, jako by Gen právě zprostili obvinění z vraždy. „Dobře. Takže tě vysadil v tvém hotelu. Dobře.“

„Ehm, ne tak docela.“

„Jak to myslíš ‚ne tak docela‘?“ zasyčela šeptem.

Gen pokrčila rameny. „Šla jsem k němu domů. Spali jsme spolu.“

Jadiny ruce se sevřely v pěst a dupla nohou. „Vždyť jsi zrovna řekla...“

Gen popadla svou sestru za paže a stiskla. „Neměli jsme sex, Jado. My jen...“ Gen se začervenala, když se snažila zformulovat, co se vlastně stalo. Stáhla ruce zpět a objala se. „My jsme se jen drželi v náručí.“

Jada přimhouřila oči. „Drželi v náručí?“ Gen přikývla. Jada si mnula spánky. „Znovu už se s ním neuvidíš?“ Gen zavrtěla hlavou. „Slibuješ?“ Gen přikývla. Jada zhluboka vydechla. „Fajn. Dobře. Takže je to za námi.“

Jada se otočila k odchodu.

„Nepřipadal mi jako špatný chlap, Jade,“ řekla Gen k jejím zádům.

Jadina záda ztuhla. Otočila se a věnovala Gen pohled plný lítostivého pochopení. „To oni nikdy.“