Louisa se zastavila uprostřed kroku, aniž by se otočila, nechtěla být svědkem té ohavné scény.

Vedle něj se Vivian začala rozčilovat, když viděla, že se soustředí jen na Louisu. Dětinsky našpulila rty: „Georgi, neříkal jsi snad, že bych mohla odpoledne zastupovat tvou společnost na podpisu s Taylor Group? Přišla jsem dřív speciálně proto, abych se s tvým projektem seznámila. Nejsi ani trochu dojatý?“

Poté hrubě nařídila Louise: „Slečno Forbesová, jděte pro projektové dokumenty a smlouvy.“

Louisin výraz okamžitě zledovatěl.

Zcela ignorujíc Vivian se podívala přímo na George, v jejích očích nebyla ani špetka vřelosti. „Ty jí dáváš můj projekt?“

Copak nevěděl, kolik toho pro tento projekt obětovala?

Před měsícem, když chtěl George získat projekt umělé inteligence od Taylor Group, se mobilizovalo celé marketingové oddělení, ale neuspělo.

Nakonec k ní přišli prosit o pomoc.

Výzvu přijala bez váhání.

Aby dohodu zajistila, pila, dokud jí nezačal krvácet žaludek.

Když matka generálního ředitele Taylor Group onemocněla a byla hospitalizována, Louisa zůstala v nemocnici třináct dní v kuse, starala se o ni, dokud projekt konečně nezískala.

A teď ho prostě jen tak předá své malé milence?

Možná by byla ochotná nechat ho jít, ale kariéra, kterou vybudovala vlastníma rukama – to bylo něco, s čím se jen tak rozloučit nemohla.

Georgeův výraz se zachmuřil, ale místo aby hned odpověděl, otočil se k Vivian. „Počkej venku.“

„Proč bych měla? Jsi generální ředitel Capulet Group – od kdy se ze všeho zodpovídáš nějaké sekretářce?“ stěžovala si.

„Řekl jsem, abys počkala venku.“ Jeho hlas zhrubl a nesl v sobě ostří mrazu.

Zastrašená Vivian se neodvážila dál hádat. Před odchodem po Louise šlehla jedovatým pohledem.

V kanceláři zůstali jen George a Louisa.

Zavřel dveře, přistoupil k ní a promluvil vážným tónem: „Nechápej to špatně. Mezi mnou a Vivian nic není. Je dědičkou rodiny Priceových a s jejím bratrem Cadenem Pricem dělám na jednom projektu, takže spolu v poslední době nevyhnutelně trávíme nějaký čas.“

Podvádět byla jedna věc, ale skrývat se za obchodní záminky to dělalo ještě horším.

Opravdu si myslel, že to skrývá dobře?

Louisa se chladně zasmála a vzhlédla k němu. „Pokud spolupracuješ s Price Group, stačí ti jednat s Cadenem... ledaže bys tvrdil, že s tebou nebude spolupracovat, dokud nebudeš bavit jeho sestru?“

Georgeův krátce zjemnělý tón okamžitě znovu ztvrdl. „Louiso, snažím se ti to vysvětlit. Musíš být tak sarkastická?“

Louisa chvíli mlčela, pak klidným hlasem přikývla: „Dobře, nechme to teď stranou. Ale vzdát se projektu, na jehož zajištění jsem tak tvrdě pracovala – co má tohle znamenat?“

George odvětil: „Nedávám jí ho. Její bratr chce, aby získala nějaké zkušenosti, a projekt Taylor Group už je hotová věc – zbývá už jen podpis. Nechám ji ten podpis vyřídit z ohleduplnosti vůči Cadenovi. Svůj bonus i tak dostaneš. Nemůžeš to prostě pro jednou udělat pro Capulet Group – pro nás?“

Přistoupil blíž, zřejmě v úmyslu ji obejmout, jak to obvykle dělával.

Louisa chladně uhnula. Plánovala, že tenhle měsíc přečká v klidu, než se jejich cesty rozejdou.

Ale teď...

Přikývla a její tón se vrátil ke své charakteristické chladnosti. „Jistě, můžu jí přenechat tenhle projekt, a možná i něco víc.“

„Co to říkáš?“

„Rozvod. Přenechám jí i svého manžela.“

Tohle bylo lepší – alespoň už ten poslední měsíc nebude muset předstírat.

Nečekaně Georgeova tvář zcela zchladla, když na ni upřeně zíral. „Na to ani nepomýšlej. Rozvod pro nás nepřipadá v úvahu.“

Jeho tón byl rozhodný, bez váhání.

Louisa se náhle zasmála, znělo to mrazivě. Chtěl mít doma poslušnou manželku a venku se bavit s milenkou?

Při tom smíchu se Georgeův výraz ještě více zachmuřil.

Ale když viděl, že se o rozvodu už znovu nezmínila, předpokládal, že jen trucuje. Zmírnil svůj přístup, připravený si ji udobřit.

Náhle řekla: „Dávám výpověď.“

Ta slova vyšla bez jakéhokoli zaváhání.

George se zamračil. Už jí dříve navrhoval, aby z práce odešla a stala se ženou v domácnosti na plný úvazek, ale vždy to odmítala.

Raději zvládala jak práci, tak domácnost, než aby toho nechala.

Nakonec o tom přestal mluvit.

A teď mluví o výpovědi v tak kritickém okamžiku?

„Jenom kvůli Vivian?“ V jeho tónu zazněl náznak netrpělivosti. „Louiso, ty nejsi ten typ, co si klade nerozumné požadavky. Přestaň mluvit o výpovědi. Až budu mít po tomhle hektickém období, vezmu tě na dovolenou. Nechtěla jsi vždycky jet do Snowlandie? Můžeme tam za pár dní vyrazit, platí?“

Louisa se na něj podívala, a když slyšela ten jeho netrpělivý tón, měla najednou chuť se smát. Mužské srdce se dokáže změnit tak rychle.

Beze slova se otočila a vyšla z jeho kanceláře.

Kolem druhé odpoledne se doslechla, že Vivian odešla do Taylor Group sama se smlouvami k projektu.

George měl v plánu jít s ní, ale kvůli problému na poslední chvíli to musel zrušit.

Louisa se tím už nezabývala. Koneckonců, když se dokázala vzdát samotného George, co znamenal jeden projekt?

S obrněným srdcem to nechala být.

Sbalila si své věci a odešla ještě před koncem pracovní doby.

Jela bezcílně ulicemi, sledovala kolemjdoucí a cítila uvnitř podivnou prázdnotu, neměla kam jít.

Nakonec zamířila k bytu své dobré přítelkyně Sadie Watsonové.

Sadie byla právnička. Pomohla Louise s vypracováním její rozvodové smlouvy.

Nyní, když slyšela o Louisiných plánech na výpověď, to Sadie s nadšením schválila: „Kdyby ses ptala mě, z té práce jsi měla odejít už dávno. Víš vůbec, kdo jsi? Zázračné dítě z obchodní akademie, komerční génius!

„Kdybys tehdy na tom světově proslulém summitu nepředvedla tu velkolepou prezentaci a nezajistila tak projekt, o který se praly všechny korporace, dokázala by snad Capulet Group během pouhých několika let vstoupit na burzu a dosáhnout vrcholu v oboru?

„A teď jako co, pálí mosty? Zastřihává ti křídla? Chce po obchodním géniovi, aby seděl doma, pral mu ponožky a vařil večeře? Vypláchlo mu to mozek, nebo ho snad kopla mula do hlavy?“