Zatímco Louisa zvažovala, jestli má Juliana pozdravit, odněkud z restaurace se začalo přibližovat ostré klapání vysokých podpatků.

Pak se ozval Abigailin potěšený, plný očekávání hlas: „Pane Tudore, vy jste tady!“

Louisině rozbušenému srdci se okamžitě vrátil jeho obvyklý rytmus. Jako by jí někdo píchl sedativum, stala se až děsivě klidnou. Už nebylo o čem přemýšlet. Stejně nebyla pracovní doba –