Danielle

Spustil nohy na podlahu a natočil se ke mně. „Ne?“

Přikývla jsem a pak zavrtěla hlavou.

Austin se ušklíbl, položil pivo na konferenční stolek a postavil se. Vzal mi víno z ruky a položil ho vedle svého piva.

„Co to děláš?“ zeptala jsem se a zaklonila se, jako bych si tím snad mohla získat trochu prostoru. Bláhová.

Sklonil se, jednu ruku mi vsunul pod kolena, druhou za záda a zvedl mě, jako bych nevážila o nic víc než malé dítě. Znovu se posadil na pohovku a já skončila na jeho klíně.

„Austine?“ pískla jsem.

„Ano, zlato.“

„Co to děláš?“

„No, právě jsem pil pivo.“ Pohladil mě po vlasech a zubil se jako blázen.

Snažila jsem se mu z klína sesunout, ale držel mě ještě pevněji. „Ty mě fakt hrozně zmateš.“

„To chápu.“

„Tak proč to děláš?“

Zasmál se. „Protože mě to baví.“

Povzdechla jsem si. „Budeš u toho auta souhlasit se splátkami?“

„Ne.“

„Nemůžu ti to zaplatit naráz bez splátek, Austine.“

Přejel mi palcem po spodním rtu. „Já vím.“

Odtlačila jsem jeho ruku pryč. „Očekáváš, že se s tebou vyspím?“

„Ne proto, že jsem ti opravil auto, to ne.“

„Cože?“

„Zlato,“ řekl s povzdechem. „Řešíme tu nějaký věci. Chci tě poznat, takže se prostě navzájem poznáme.“

„Protože ty mě chceš líp poznat, tak se my dva navzájem poznáme?“

„Jo.“

„A co když já tě poznat nechci?“

Trochu se narovnal a políbil mě. Zcela si mě svými ústy podmanil. Bylo to úžasné... a děsivé, a přesto jsem nedokázala nic jiného než to prostě vnímat, tak jsem se tomu poddala. A bylo to ohromující, nádherné a naprosto pohlcující. Líbal mě tak, jako by se topil a já byla jeho vzduch.

Přišla jsem k rozumu a polibek přerušila, opírajíc se čelem o jeho. „Co to se mnou děláš?“

Usmál se a znovu mě krátce políbil. „Co chceš, abych s tebou dělal?“

„Myslím, že bude nejlepší, když na to nebudu odpovídat.“

Austin mi znovu přejel palcem po spodním rtu. „Sakra, ty jsi roztomilá.“

„Fakt mě nenecháš za to auto zaplatit?“

„Fakt tě nenechám za tvoje auto zaplatit.“ Jemně mě stiskl. „Mack si myslel, že to bude horší, než to ve skutečnosti bylo. Hatch se na to podíval a řekl, že to zabere míň než tři hodiny.“

„Pět tisíc je docela dost, Austine.“

Ušklíbl se. „Kdybys byla někdo z ulice, tak bychom ti to naúčtovali. Díly stály míň než tři stovky. Zbytek byla práce.“

„Měla bych aspoň s tím člověkem, co to spravil, probrat splátky. Byl to Hatch, že?“

„Já to spravil, Dani.“

„Ty?“ Podívala jsem se mu na ruce. Pořád na nich nebyl ani kousek oleje.

Usmál se. „Měl jsem rukavice, zlato.“

„Myslela jsem, že tím ‚já‘ myslíš spíš obecně, že jsi to zařídil,“ řekla jsem.

„Došlo mi to.“

Vzala jsem jeho tvář do svých dlaní. „Ty jsi mi opravil auto.“

„Já ti opravil auto.“

„Děkuju.“

„Není zač.“

„Můžu teď slézt z tvýho klína?“ zeptala jsem se.

„Za chvilku.“

Nic jsem na to neřekla, ale tahle odpověď se mi líbila. Líbilo se mi, kde jsem. Cítila jsem se s ním chráněná.

„Předtím ses mě na něco ptala,“ řekl.

„Na co?“ Cítila jsem, jak se mi do tváří nahrnula krev.

„Na to, jak mluvím.“

„Ta poznámka o grázlovi?“

Zasmál se. „Jo, ta.“

„Omlouvám se. To bylo hrubý.“

„Chtěla bys, abych ti na to odpověděl?“ zeptal se.

Pokrčila jsem rameny. „Jestli chceš.“

„Poznáváme se přece, ne?“

Přikývla jsem. „Můžu už jít dolů z tvýho klína?“

Zavrtěl hlavou a srdce se mi rozbušilo. Byl k nakousnutí.

„Můžu dostat aspoň svý víno?“ zeptala jsem se. Zazubil se, sevřel mě pevněji, naklonil se, zvedl sklenku vína ze stolu a podal mi ji. Usmála jsem se. „Děkuju.“

Austin mě znovu políbil a já se s ústy na jeho rtech usmála. „Odbíháme od tématu.“

Přikývl. „Líbí se mi odbíhat s tebou od tématu.“

Znovu jsem se začervenala.

„Každopádně, jsem génius,“ oznámil.

„Cože?“ Zaskočilo mi víno a rozkašlala jsem se, abych si vyčistila hrdlo. Austin mě třel po zádech, dokud jsem nedokázala popadnout dech. „To je ta poslední věc, kterou bych z tvé pusy čekala.“

Zasmál se. „To mi došlo.“

„Jsi vážně génius?“

„Fakt jsem génius. Moje IQ je sto sedmdesát jedna.“

„Nekecej.“ Vteřinu jsem na něj zírala a doufala, že uvidím, jestli sebou necukne při lži. Necukl. „Jestli jsi génius, jak to, že jsi součástí gangu?“

Zvedl obočí. „Gangu?“

„Prosím tě, přiznávám, že jsem žila trochu ve skleníku, ale vím dost na to, abych věděla, že motorkářské kluby jsou v podstatě jen gangy s hezkou nálepkou, Austine.“

Zasmál se. „Do prdele, ty jsi tak roztomilá.“

Strčila jsem mu do ramene, sklouzla z jeho klína a postavila se.

„Co jsem řekl?“ zeptal se.

„Nic.“

„Zlato. Tyhle hry nehraju. Něco ti přelítlo přes nos. Řekni mi co.“

„Když to musíš vědět, tak jsi ťal do živého,“ vyštěkla jsem.

„No ne.“ Předklonil se a opřel si ruce o kolena. „Jak jsem to udělal?“

Kousla jsem se do rtu a položila víno na jeden z odkládacích stolků. Vzala jsem si chvilku na to, abych si ho prohlédla, a pak se rozhodla, že jestli mě chce poznat, tak mě tedy kurva pozná. Věděla jsem, že až to udělá, uteče co nejdál a nikdy se neohlédne. „Jsem v rodině benjamínek. Byla jsem něco, co se dalo nazvat jedině jako překvapení. Elliotovi bylo deset, když máma zjistila, že je se mnou těhotná, Emily bylo dvanáct. Mysleli, že už s dětmi skončili.“

„Jasně,“ řekl.

„Vždycky jsem byla ‚rozkošná‘ a ‚roztomilá‘ a ‚naivní‘,“ po každém slově jsem naznačila prsty uvozovky, „až do doby před pár lety jsem měla dokonce tu ‚kliku‘, že jsem byla panna. Protože je moje sestra asistentka okresního prokurátora, bratr detektiv a otec policejní náčelník, žila jsem vždycky v bublině přehnané ochrany. Když se mi líbil nějaký kluk a já jemu, buď mu brácha vyhrožoval smrtí, jestli se mě dotkne, nebo to nikdy nezašlo dál než za polibek, jakmile zjistili, proti komu by stáli.“ Zhluboka jsem se nadechla. „A víš ty co? Měli pravdu, protože ten jediný chlap, který se přes ně dostal, je ten, který mi ukradl všechny moje peníze! Dřela jsem jak kůň, abych na to všechno zapomněla, ale když se mnou mluvíš, jako bych nebyla nic víc než jen roztomilý obličejíček, tak jsi ťal do živého a připomněl mi, jak neskutečně pitomá vlastně jsem.“

„Jen se chci ujistit, že tě slyším správně.“ Austin se postavil a překonal vzdálenost mezi námi. „To, že si myslím, že jsi krásná a zatraceně sexy, v tobě vyvolalo pocit, že jsi pitomá?“

Odfrkla jsem si. „Nejsem sexy.“

„Zlato.“ Zamračil se. „To jsi.“

„Jsem tlustá.“

„Do prdele, to teda nejsi.“ Zamračil se ještě víc. „Máš opravdový tělo, zlato. Nejsi jedna z těch vyžádlí z přehlídkovýho mola, kterým by člověk nejradši řekl, ať si kurva dají sendvič. A mimochodem, většina chlapů má ráda, když se můžou chytit něčeho měkčího. Já rozhodně.“

„Austine,“ napomenula jsem ho a podívala se na své nohy. „Přestaň s tím.“

„Hej.“ Nechal svou ruku sklouznout na můj krk, palcem mě hladil po tepu a pak mi zvedl bradu. „Chápu, že s tebou ten hajzl pěkně zametl, a mám v plánu to vyřešit, ale něco bys měla vědět. Já nelžu. Takže když říkám, že jsi roztomilá, znamená to, že jsi kurevsky roztomilá, ale zároveň si myslím, že jsi vtipná, a podle toho, co jsem zatím viděl, taky bystrá. Do prdele, zlato, tvoje postřehy a smysl pro humor neodpovídají někomu, kdo je pitomý. A navíc k tomu přihoď fakt, že tě chci ošukat... což znamená, že jsi zatraceně sexy.“