Waverly

UTEKLA JSEM DOLŮ a schovala se jako srab. Výraz čiré nenávisti v Giově tváři byl tvrdý, ale bolest, kterou jsem viděla v jeho očích, byla víc, než jsem dokázala snést.

Poznala jsem, že ho noha trápí, ale nemohla jsem s tím nic dělat. Potřeboval na ni vrátit sádru, jinak si mohl způsobit mnohem větší škody, než jaké už napáchal.

Na dveře se ozvalo tiché zaklepání.

„Dále,“ zavolala