„Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit,“ řekl a vypadal upřímně omluvně.

Okamžitě jsem od něj odvrátila zrak a zírala na cokoli a na všechno, jen ne na jeho obličej. Na linku. Na skříňky. Na kávovar. Kamkoli jinam než do těch očí, které se na mě včera v noci tak intenzivně dívaly.

„To je dobrý, jen moje reflexy,“ řekla jsem rychle a snažila se znít normálně, v čemž jsem pravděpodobně naprosto selh