„Pane Rosewoode, právě jsme obdrželi aktuální informace ze základny. Podařilo se jim vystopovat poslední polohu pana Caesara.“

Eugene se zrovna vrátil do prezidentského apartmá hotelu King, když mu Bruce sdělil tuto zprávu.

Při zmínce o panu Caesarovi se Eugeneův výraz zachmuřil jako před bouří. „Lokalizovali jste ho?“

„Pan Caesar se odhlásil příliš rychle na zjištění přesné polohy, ale jednou věcí jsme si jistí – momentálně se nachází někde v Capaville,“ podal hlášení Bruce a opatrně sledoval Eugeneovu reakci.

Takže ten nepolapitelný hacker byl přímo tady ve městě.

Eugene přimhouřil oči. Ta opovážlivost toho parchanta, skrývat se mu přímo pod nosem. Zdálo se, že vyřízení jejich účtů je jen otázkou času.

„Rozhlašte to. Udržujte pečlivé sledování. Jestli se znovu ukáže, vystopujte ho – ať to stojí, co to stojí.“ Eugeneův hlas klesl do ledového tónu. Pouhá myšlenka na to, že pan Caesar volně operuje na jeho území, v něm vyvolávala touhu osobně zajistit, aby ten hacker poznal, jak chutná skutečná lítost.

*****

Restaurace Eve byla ve městě tou nejpřednější destinací pro zahraniční kuchyni, kde se průměrný účet šplhal vysoko do pěticiferných čísel a rezervace se musely dělat týdny dopředu.

Chloe si vybrala prvotřídní stůl u francouzských oken, která nabízela ohromující panoramatický výhled. S Robertem si objednali celou řadu specialit podniku.

„Mami, to jídlo je úžasné! Můžeme si pak vzít něco s sebou domů?“ zeptal se Robert mezi potěšenými sousty.

„Samozřejmě, zlatíčko. Jestli ti to tak chutná, objednám k tomu účelu další porce,“ usmála se Chloe vřele. Od chvíle, kdy opustila panství Myersových, jí každý aspekt života připadal lehčí. Konečně mohla žít podle svých vlastních přání, aniž by neustále obsluhovala ego toho pokryteckého manžela.

„Slečno Lewisová, jen pro potvrzení, máte vážný zájem o koupi nemovitosti v Riverville Prime Residence?“

Chloe vzhlédla k dobře oblečenému muži sedícímu naproti ní. Vypadal na něco málo přes čtyřicet, byl bezchybně oblečený do obleku na míru – úplný ztělesněný profesionalismus. Zastupoval nejrenomovanější realitní kancelář ve městě, kde se nedbalost prostě netolerovala.

„Ano, přesně tak,“ potvrdila Chloe.

Muž instinktivně narovnal postoj. „Slečno Lewisová, měl bych zdůraznit, že Riverville Prime Residence je v podstatě nejexkluzivnější – a tudíž i nejdražší – rezidenční nemovitost ve městě. Každá bytová jednotka se prodává za hodně přes miliardu dolarů a zálohy začínají na stovkách milionů. Co se týče financování...“

„Finančními aspekty se netrapte. Jen vyřiďte papírování. Až přijde čas...“ Chloe se mu podívala přímo do očí, tón měla rozhodný. „Zaplatím to v plné výši.“

Muž na ni zíral a na okamžik ztratil řeč.

Chloe viděla v jeho očích nedůvěru. Pravděpodobně předpokládal, že si to nemůže dovolit, a připravoval se na probrání možností půjčky. Ale ona obdivovala Riverville Prime Residence už od jejího prvního představení. Tehdy její postavení paní Myersové činilo koupi takové nemovitosti nemyslitelnou.

Teď byla svobodná. S Robertem potřebovali opravdový domov a Riverville Prime Residence bylo dokonalé.

„Uklidněte se. Mí zástupci vyřeší detaily s vaší společností. Prostě postupujte podle mých pokynů,“ řekla Chloe, hlas jí mírně klesl. „Vzpomeňte si na motto vaší společnosti.“

Mužova tvář roztála do upřímného úsměvu. „Omlouvám se, slečno Lewisová, to bylo ode mě troufalé. Ujišťuji vás, že se postaráme o to, abyste byla s našimi službami naprosto spokojená. Budu vás osobně informovat.“

S grácií povstal, zdvořile přikývl Chloe i Robertovi a odešel. Jeho kroky byly při odchodu znatelně lehčí, jako by se vznášel.

Kdo by nebyl nadšený po zajištění tak obrovského obchodu?

Chloin úsměv přetrvával, dokud její oči nepadly na tři nově příchozí vstupující do restaurace – tři tváře, které zrovna dvakrát nemusela.

Vešel Arthur s Jennifer a mezi sebou drželi Jenartha za ruku. Personál je doprovodil k jejich stolu s mimořádnou úctou.

Stůl Chloe a Roberta se nacházel na poměrně nápadném místě. Když Arthur následoval hostitele, jeho pohled přelétl přes jejich stůl a okamžitě se střetl s jejím.

Ve chvíli, kdy se jejich oči střetly, Chloe ucítila, jak se jí kazí nálada.

Arthurův výraz se při pohledu na ni zachmuřil. Úplně se zastavil a zůstal stát.

Když si Jennifer všimla, že se Arthur zastavil, otočila se a sledovala směr jeho pohledu, dokud i ona nespatřila Chloe. Úsměv jí okamžitě zmizel z tváře.

„Arthure, tamhle je slečna Lewisová,“ zamumlala tiše Jennifer.

„Počkejte tu chvíli,“ řekl Arthur, předal Jenarthovu ruku Jennifer a pak cílevědomě vykročil k Chloině stolu.

Když Chloe viděla, jak se blíží, jednoduše sklopila hlavu a naprosto ho ignorovala.

„Chloe, ty sis vážně zablokovala moje číslo?“ vyjel na ni Arthur ve chvíli, kdy dorazil k jejich stolu.

Chloe se jeho směrem ani neohlédla. Místo toho zvedla vidličku a naservírovala Robertovi ten nejdokonaleji propečený kousek ryby. „Tady máš, zlatíčko.“

„Díky, mami!“ zašvitořil Robert, stejně lhostejný k Arthurově přítomnosti.

Vidět vlastního syna, jak ho tak důkladně ignoruje, jen přiživilo Arthurův hněv. To všechno byl Chloin vliv – kazila Roberta, dělala z něj neuctivého a neukázněného kluka.

„Chloe, musíš s tím nesmyslem přestat. Zacházíš už moc daleko.“ Arthur se naklonil dopředu, pevně zapřel ruce o jejich stůl a v hlase měl ostrou výčitku. „Mezi mnou a Jennifer nic není. Není jí dobře a potřebuje, aby se o ni někdo postaral. A ty kvůli tomu vážně pokračuješ v rozvodu? Blokuješ mi číslo? Stěhuješ se?“ Posměšně si odfrkl. „Myslíš si, že si můžeš jen tak nakráčet do mého domu a odkráčet, jak se ti zachce? Naprosto jsi překročila hranice.“

Chloina trpělivost s jeho výlevy přetekla. Chladně zvedla obočí a upřela na něj ledový pohled. „Pane Myersi, myslím, že naše konverzace skončila. Prostě podepište rozvodové papíry.“

„Chloe!“ Arthurův hlas klesl do varovného zavrčení.

„Arthure, my právě jíme. Prosím, neruš nás,“ prohlásila Chloe a tím ho v podstatě odbyla.

Arthurovy oči kmitly k hostině na jejich stole – samé prémiové speciality podniku, přemrštěně drahé. Chloe objednala rozsáhlý výběr. Zaplatil to všechno ten muž, co právě odešel?

Vzpomněl si, že když vcházel, viděl od jejich stolu odcházet muže středního věku. To zjištění ještě více zažehlo jeho hněv.

Opravdu se Chloe už posunula dál takhle rychle a tak okatě? Byl tohle její způsob, jak ho vyprovokovat?

Tomu muži vypadalo... na co, na čtyřicet? Na padesát?

To myslí vážně?

To stačilo jenom tohle – drahé jídlo?

Ženy z venkova opravdu neměly žádný úsudek.

Tenhle typ chlapa? Ubohé.

Arthurovo podráždění zesílilo a jeho pohled zledovatěl. „Chloe, byl ten muž, co právě odešel, tvá nová... známost? To proto tak zoufale toužíš po rozvodu? Už sis našla náhradu?“ Z hlasu mu odkapávalo opovržení. „Jestli se chceš ponižovat, je to tvoje věc, ale netahej mého syna do svého hanebného chování.“